V nejstarším českém městském parku Lužánky skončila rekonstrukce

Brno - Nejstarší český městský park Lužánky, který byl prohlášen kulturní památkou, má za sebou dlouhodobou rekonstrukci. Po 21 letech skončily práce poslední etapy, při nichž se asanovaly staré a vysazovaly nové stromy a keře, prováděly se poslední terénní úpravy. Na etapy rozdělené práce znovu přivedly alespoň v symbolické podobě na povrch řeku Ponávku, která místem protékala, ale i dětské hřiště, na němž se „naučily“ pravidla silničního provozu tisíce dětí. Vše za celkovou sumu 27 milionů.

„Dnes se uskuteční slavnostní otevření parku. Budeme moci konstatovat, že už máme hotovou síť cest a představíme nově vybudované bludiště. Prostor byl osazen novými lavičkami a odpadkovými koši. Jednalo se o investici města ve výši 16 milionů, z toho byla dotace z evropských fondů ve výši 5,8 milionů,“ uvedl mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára.

Etapy oprav lužáneckého parku od r. 1991

I.   – plocha od nároží parku u ulice Lidická a Lužánecká
II.  – plochy podél Lidické a Lužánecké dovnitř parku
III. – centrální plocha za střediskem volného času
IV.  – 1. část – plocha podél ulice Pionýrské, dětské hřiště (vyjma dopravního)
         2. část – plocha na nároží ulic Lidická a Lužánecká, plocha před střediskem volného času a kašna
V.   – 1. část – plocha podél ulice Drobného, dětské dopravní hřiště, dětské hřiště,    vodní prvek – reminiscence toku Ponávka
     - 2. část – plocha podél ulice Drobného (komunikace, sadové úpravy, mobiliář), bývalá psí louka (sadové úpravy) a vedlejší plocha (vybudování bludiště), plochy okolo laguny potoka (sadové úpravy), plochy kolem tenisových a volejbalových kurtů.

Lužánecký park vznikl v letech 1786 až 1788 na území původní lužní louky při říčce Ponávce. Původně patřilo toto území jezuitům, kteří zde na místě původního hospodářského dvorce vybudovali zahradu. Devátého září 1786, po odchodu jezuitů z Brna, věnoval celý prostor císař Josef II. brněnským občanům, aby si zde mohli zřídit městský veřejný sad. Založení nového parku, pojmenovaného Lužánky dle původních lužních lesů, bylo svěřeno vrchnímu zahradníkovi Antonínu Bisingerovi. V roce 1788 byly úpravy parku ve francouzském slohu s pravidelnou osnovou barokních alejí v kombinaci s krajinářskými úpravami podél Ponávky dokončeny.

Brzy se park stal výletním, zábavním a společenským centrem města. V polovině 19. století probíhala pod vedením Karla Offermanna, ředitele zemských zahrad Lužánek a Františkova, přeměna Lužánek na přírodně krajinářský park. V roce 1849 byl park stavovským sněmem prohlášen národní památkou. V letech 1853 až 1855 byl v parku postaven dle projektu Ludvíka Förstera a Theofila Hansena novorenesanční pavilon. V 2. polovině 19. století byl zejména zásluhou uměleckého zahradníka Antonína Šebánka doplněn domácími i cizími druhy dřevin. Na konci 19. století byly v Lužánkách zastoupeny veškeré dřeviny vyskytující se na Moravě a více jak 150 druhů cizokrajné vegetace.

Rozhovor s Ivarem Otrubou (zdroj: ČT24)