Roku 1883 se v Přerově narodil Rudolf Stefan Weigl, který proslul jako vynálezce vůbec první účinné vakcíny proti skvrnitému tyfu. Snad měl experimentování v genech, neboť jeho otec zkoušel v Olomouci nová kola – a při jedné takové jízdě zahynul.
Vynálezce vakcíny proti tyfu
Pak se rodina přestěhovala do Haliče, kde Rudolf vyrůstal v Jaslu, Stryji a později ve Lvivě, kde vystudoval biologii. Poté se stal asistentem na tamní univerzitě a roku 1913 složil habilitaci ze srovnávací zoologie, srovnávací anatomie a histologie.
Za první světové války působil v armádních zdravotnických střediscích a zde začal s výzkumem epidemických chorob. Po válce se stal profesorem biologie a uznávaným vědcem. V rámci svých výzkumů cestoval po světě (byl mj. v Habeši).
Vakcínu proti skvrnitému tyfu vynalezl při experimentování s vešmi. Ty choval ve speciálních krabičkách, kde je infikoval bakterií Rickettsia prowazekii, jež způsobuje tyfus. Potom z těchto vší vyextrahoval vnitřnosti, které pak rozdrtil do kaše – a to byla samotná vakcína. Nejprve ji zkoušel na pokusných zvířatech a pokusy na lidech odmítal. Jeden z techniků v jeho ústavu však bez Weiglova vědomí podal vakcínu své manželce a pak ji dostal do styku s infikovanými vešmi. Když tato žena nedostala tyfus, informoval technik Weigla a ten pak přikročil k pokusem na lidech. Vakcínu vyzkoušel i sám na sobě.
První rozsáhlejší očkování jeho vakcínou proběhlo mezi roky 1936 až 1943 v Číně, kde jej prováděli belgičtí misionáři. Ti měli s tyfem velmi smutné zkušenosti, mezi lety 1908 až 1931 na tuto nemoc zemřelo 70 procent misionářů. Očkování v Číně bylo úspěšné a Weiglovi získalo světovou proslulost.
Jeho metoda chovu a infikování hmyzu byla ve své době unikátní a díky svému úspěchu ovlivnila jiné výzkumy v experimentální entomologii. Na základě Weiglových pokusů tak byly například prováděny experimenty s infikováním vší bakterií Yersinia, jež způsobuje mor, nebo s klíšťaty.
Neklidná doba Rudolfu Weiglovi nedovolila soustředit se pouze na výzkum.
Za druhé světové války tak svým vlivem chránil haličské intelektuály jak před sověty v letech 1939–1941, tak před nacisty v letech 1941–1944. Obě strany totiž potřebovaly jeho vakcíny.
Weigl několika tisícům lidí sehnal průkaz, podle něhož byli „důležití pro válečné úsilí“. Navíc byla vakcína díky jeho kontaktům propašována do židovských ghett ve Varšavě i jinde. Mimochodem, byli to právě haličští matematikové, které Weigl „zaměstnal“, již za války vymysleli první počítačový jazyk. Ten pak použila společnost Hewlett-Packard.
Po druhé světové válce Weigl působil v Krakově a Poznani. Umírá v roce 1957. Jeho vakcína byla překonána levnějšími typy, primát mu však zůstal.
Francouzský bakteriolog a nositel Nobelovy ceny Charles Nicolle, který zjistil, že přenašečem skvrnitého tyfu jsou vši, prohlásil: „Boj s tyfem k ničemu nevedl, dokud se neobjevil Rudolf Weigl.“