Brno – Před 15 lety přerušila generální rekonstrukci památkově chráněného domu na brněnském náměstí Svobody tragédie. Pětipodlažní budova z konce 19. století se 22. října 1997 uvnitř zřítila. Ve změti suti a stropních trámů, dosahující výšky prvního patra, tehdy zemřelo pět dělníků a mnoho dalších osob bylo zraněno.
Před 15 lety zahynulo při rekonstrukci domu v Brně pět lidí
V roce 1997 se v době neštěstí na staveništi historického domu pohybovalo zhruba sedm desítek lidí. Když se v budově znenadání propadly stropy, zůstala pod sutinami celá řada z nich. Jednoho muže záchranáři vyhrabali až po 22 hodinách. Pět lidí neštěstí nepřežilo.
NO COMMENT: Tragédie na náměstí Svobody z roku 1997 (zdroj: ČT24)
Po důkladném vyšetření vyšlo najevo, že jednu z největších tragédií v novodobé historii Brna zavinily nejen nevhodné stavební úpravy z 30. let, ale i pochybení konkrétních lidí. Chyby byly jak ve stavebním povolení, tak i v kvalitě prováděných stavebních prací. „Tuto stavbu nesly 4 meziokenní pilíře. Ve 30. letech nějaký chytrák v 1. patře zrušil 2 z těch pilířů a přenesl zatížení na ty 2, které zbyly. Už to bylo na hranici. Při rekonstrukci došlo k tomu, že když se narazilo na zazděné válcované profily, které se musely vyjmout ven, tak při jejich páčení se ten přetížený pilíř zřítil a vzal celou stavbu s sebou,“ řekl statik a znalec Josef Havel. „Mělo se postupovat úplně jinak, pilíř se neustále těmi zásahy oslaboval. Měli tady pracovníka, který měl hlídat statiku, a ten to nezvládl vůbec,“ dodal Havel.
Statik Josef Havel o zřícení domu (zdroj: ČT24)
V dubnu následujícího roku obvinil policejní vyšetřovatel z trestného činu obecného ohrožení šest osob – hlavního projektanta akce, dva projektanty statiky, majitele dodavatelské stavební firmy, stavbyvedoucího a pracovníka, který měl zajišťovat na stavbě statickou stránku rekonstrukce. Hrozilo jim až deset let vězení. Žádný z nich nakonec před soudem nestanul – vztahovala se na ně totiž amnestie tehdejšího prezidenta Václava Havla. Soudní líčení tak pokračovalo jen v jediném případě, jeden z majitelů stavební firmy trval na došetření s tím, že je nevinný.
Poškození dělníci se kompenzace nedočkali
Mezi zraněnými dělníky se tehdy ocitl i Petr Grinvalský. „Pamatuju se, jak mě šíleně bolely nohy. Všude poletoval prach, nemohl jsem dýchat, nemohl jsem se ani pohnout. Když mě našli, křičel jsem, ať mi hlavně zachrání nohy,“ vzpomíná Grinvalský dnes.
Tragický den mu stále připomíná francouzská hůl, o kterou se musí opírat při chůzi. Záchranáři ho v sutinách našli teprve po 22 hodinách. Poté prodělal patnáct operací, byl napojený na umělou ledvinu a hrozilo, že mu lékaři obě zraněné nohy budou muset amputovat. Sice přežil, se svým hendikepem ale bojuje dodnes. Žádné odškodnění však on ani další dělníci nedostali. Mnozí z nich, kteří přežili, jsou přitom v invalidním důchodu a je pro ně obtížné získat práci.
„Živit tři děti z částečného invalidního důchodu, to prostě nejde,“ říká Petr Grinvalský. Na rozdíl od řady jiných měl štěstí – získal místo v softwarové firmě, kde pracuje jako konzultant. Otřesné vzpomínky mu ale z mysli už nikdo nikdy nevymaže. „Nerad se k tomu vracím, život jde dál. Ale zároveň nechci, aby se na to zapomnělo, bylo to velké neštěstí,“ uzavřel.