Praha - Vladimír Dlouhý by jako prezident respektoval ústavní vymezení pravomocí. „Ale myslím si, že doba vyžaduje, aby prezident nebyl jen kladečem věnců a aby ve snaze být aktivní, nikoliv aktivistický, šel opravdu na hranu,“ řekl v prezidentském Interview ČT24. Dlouhý neplánuje, že by kvůli podpisům pod peticí za svou kandidaturu podával ústavní stížnost. Nechce být tím, kdo by volbu odložil. „Pokud nedojde opravdu k nějaké absurdní věci, nechtěl bych dělat to, co avizují ostatní kandidáti, že se plánují obrátit na Ústavní soud.“ ČT24 představuje v Interview ČT24 jednotlivé prezidentské kandidáty. Ti byli pozváni v abecedním pořadí, kvůli jejich vytíženosti to ale nemohlo být zcela dodrženo.
Dlouhý: Prezident by neměl jen klást věnce, s milostmi ale jako s šafránem
Stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu jste doručil osobně dnes ráno. Proč až dnes, když jste tuto svoji snahu avizoval už v pátek? V pátek jsem řekl, že se rozhodneme přes víkend, což jsme se rozhodli s právníky. To, že to bylo osobně, byla náhoda. Už několik týdnů jsme měli domluvenou v Olomouci přednášku pro studenty, čili jsem jel do Olomouce, a to se jede přes Brno, takže už za pět minut osm jsem klepal na dveře NSS.
Sám jste ale už na tiskové konferenci minulý týden v pátek řekl, že i při přepočítání hlasů podle druhé možnosti výpočtu na 50 tisíc stejně nedosáhnete. Dnes jste uváděl 53 tisíc podpisů. Sdělovací prostředky hned převzaly, že Dlouhý tvrdí, že má 53 tisíc podpisů. Takto jsem to neřekl, já jsem řekl kromě zpochybnění toho vzorce. O tom se už nebavme, vtipy kolují i na internetu, soustředili jsme se na druhou věc. V kontrolních vzorcích je poměrně hodně lidí, kteří byli ministerstvem tzv. ztotožněni, to znamená, že existují. Vylučme ty, kteří se podepsali dvakrát, ale třeba udělali nějakou chybu v adrese nebo uvedli špatně přechodné/trvalé bydliště. Máte lidi, kteří například pracují v zahraničí a v Česku trvalé bydliště nemají. My se domníváme, že pokud takový člověk opravdu existuje a podpořil mne svým podpisem, tak ústava říká, že je můj petent. Udělali jsme si odhad, že kdybychom do těch dobrých podpisů započítali jen v kontrolních vzorcích tyto lidi a kdybychom potom aplikovali ten správný numerický propočet, dostali bychom číslo asi 53 tisíc. Ale já nechci mluvit do rozhodování NSS, mám důvěru v tento soud a jsem připraven respektovat jeho rozhodnutí.
Kde jste vůbec vzal seznam chybných vzorců, to vám ministerstvo vnitra doručilo? Ano.
To jste tedy porovnával a teď máte tento důkaz v rukou? Ano.
Máte ještě nějaké další důkazy, kterými argumentujete u NSS? Ministerstvo ve svém rozhodnutí také informuje o tom, jakým způsobem přiřazovalo jednotlivým archům číselné kódy. Alespoň v prvních 599 arších, což by mohlo odpovídat zhruba desetině ze 60 tisíc podpisů, jsme byli schopni podpisy ztotožnit. Tam jsme náhodně vzali 62 případů, kde jsme našli konkrétní lidi, kteří existují. Ale znovu opakuji, nechci z toho dělat nějaký skandál, je to první přímá volba, já ji podporuji, učíme se to všichni. Nerozumím tomu, proč ministerstvo vnitra tak zavile trvá na tom vzorečku.
Pan Henych několikrát zdůrazňoval, že to avizovali dopředu. To si nejsme tak úplně jistí, ale už to nechme. Nechci nějak lacině ministerstvo kritizovat. Jsem naopak přesvědčen, že v některých oblastech odvedli dobrou a tvrdou práci, koneckonců se pohybují v mantinelech, které jim vymezili politici. I časový interval, ve kterém to museli dělat. Dnes si všichni dělají legraci z pana ředitele Henycha, že neumí počítat, což určitě není pravda. Ale mám tam tyto dvě výhrady a také mě podpořilo zhruba 50 tisíc lidí, takže mám vůči nim nějakou odpovědnost. Ve svém programu mám „nedejme se, máme na to“, tak to chci dokázat.
Jaký verdikt očekáváte od Nejvyššího správního soudu? To nechci předjímat. Pokud ale nedojde opravdu k nějaké absurdní věci, nechtěl bych dělat to, co avizují ostatní kandidáti, že se plánují obrátit na Ústavní soud. Ale je tam i druhá věc, kterou jsem si včera uvědomil po rozhovoru s právníky, a sice, že by NSS přerušil své jednání a řekl by: Pane Dlouhý, tohle není v naší kompetenci, obraťte se na Ústavní soud. To už je potom trochu jiná situace.
Takže to chápu správně, že nechcete oddalovat přímou volbu prezidenta? Já bych opravdu nechtěl být ten, kdo je viděn jako zdroj odkladu volby 11. a 12. ledna.
Proč vlastně vůbec kandidujete na tento post? Vůbec neskrývám, že mám nějaké osobní ambice. Patnáct let jsem byl pryč z politiky, byl jsem docela známým politikem, tři roky populárním, i když k tomu vždy dodávám, že v jiné době, než je dnes. Současně si myslím, že mám zkušenosti z takových tří základních oblastí. Akademická: kromě osmi let v politice jsem vlastně celý život učil na vysokých školách. Dnes působím na Karlově univerzitě a jsem dokonce v jedné radě na univerzitě v Chicagu. Byl jsem osm let aktivním politikem, dokonce v dost těžkém období. Mám pocit, že mohu neskromně říct, že jsem se neztratil ani v soukromém sektoru. Dokonce v oblasti, kde je hodně tvrdá konkurence, ve finančním soukromém sektoru. Mluvím pěti jazyky, z toho třemi plynně, mám spoustu kontaktů i s evropskými politiky, jsem členem různých uznávaných think-tanků. Myslím si, že můžu zemi něco nabídnout.
Která z těchto etap vás předurčila k tomuto poslání, ze které chcete čerpat nejvíce? To je jasně osm let v politice. Čerpat chci ale skoro ze všech. Člověk musí mít nějaký teoretický základ toho, co dělá. Musí mít zkušenost z toho, do čeho se chce vrátit. Ale musím říct, že zkušenost ze soukromého sektoru, ať z toho mezinárodního, nebo když působím v některých českých firmách, to poznání, jak je to složité pro OSVČ, byrokracie, vyplnění daňového přiznání, i když to se trochu lepší, prostě to je také docela dobrá zkušenost.
V roce 2001 jste tvrdil, že se vám více líbí svět byznysu než svět politiky. Ovšem na konci května tohoto roku jste MfD tvrdil, že k rozhodnutí kandidovat na prezidenta je nutné ujít ještě nějaký kus cesty a kandidaturu jste nepřiznal, zatímco nám do Událostí jste řekl, že už jste se ke kandidatuře odhodlal 26. 12. loňského roku, takže lež nebo obezřetnost? Spíš obezřetnost, já jsem nelhal. Všude dávám historku, jak jsme si s manželkou 26. prosince otevřeli láhev vína a řekli jsme si, půjdeme do toho. Ale rozhodnutí jsme udělali až v průběhu měsíce června, protože – a tady rovnou přiznám, že jsme ne úplně uspěli – chtěl jsem se v jarních měsících lidem dostat více do povědomí. Protože je tady starší generace, je tady okruh studentů, kteří politickou scénu sledují, ale je tady velký okruh lidí, kteří mě příliš neznají. Já vystupuji po 15 letech z politického stínu, to vše je běh na dlouhou trať.
Byl jste členem KSČ – do strany jste vstoupil v roce 1978 – rok po podpisu Charty 77, normalizace v Československu byla tehdy v plném proudu. Vstup do strany jste omlouval svým věkem a naivitou, lze to takto omlouvat? Zmiňoval jsem nejen naivitu a mládí, ale také to souviselo s nabídkou začít pracovat jako vysokoškolský učitel a s nabídkou studovat v zahraničí.
Což pro vás v tu chvíli bylo významnější než vstup do KSČ? Bylo to pro mě velmi důležité, ale já jsem doma slyšel: 'Nebuď hloupej, vstup tam, vždyť koneckonců na socialismu není nic špatného, akorát zrovna tihle komunisti to dělaj špatně a Rusové nás okupovali.' Prostě já jsem opravdu doma nedostal to červené světýlko, které by mi začalo blikat a říkat pozor, tohle je špatně.
Velmi často se ale objevují komentáře, že by lidé s takovou minulostí neměli kandidovat na nejvyšší post, souhlasíte? To je něco, co jsme také s manželkou probírali u láhve červeného vína, a moje odpověď je taková: Právě proto, že nejsem jediný v té jedenáctce, tak ať rozhodnou voliči.
Stalo se vám někdy, že za vámi přišel volič a řekl vám: 'Volil bych vás, ale byl jste ve straně?' Stalo se mi dokonce, že přišel sponzor a říkal: 'Já bych vás strašně rád podpořil, ale vy jste byl ve straně. Já vás sponzorovat nebudu.' Ale na druhé straně mám řadu podporovatelů. Víte, co je zajímavé, že největší pochopení té složitosti měl břevnovský opat Anastáz Opasek, se kterým jsem se setkal před lety poprvé a byl jsem zaražený. To je přesně člověk, vůči kterému jsem cítil až stud, zatímco vůči spoustě jiných lidí ne. Lidé otevření to daleko lépe chápali než jednostranní kritici.
Pak je tady ještě další věc - privatizační aféry, které vyústily v tunelování a krachy firem. Můžeme jmenovat třeba skandál, který není dodnes dořešen – Harvardský fond Viktora Koženého. Pod tím je podpis vlády, ve které jste seděl. Privatizace byla jistě složitá, já to řeknu nejdřív obecně. Za prvé byla velká politická poptávka po rychlé a masové privatizaci. A za druhé bez ohledu na problémy, které privatizace přinesla, dnešní relativní robustnost a odolnost české ekonomiky vůči krizi a dobré hodnocení v zahraničí, to je vlastně nepřímý důkaz. Za sebe můžu říci, že jsme se ve vládě hádali o spoustě věcí. Mám jednu zásadu, a tu jsem si řekl, že budu dodržovat. Nebudu kritizovat vládu, ve které jsem seděl, protože před lidmi cítím odpovědnost. Začal jsem za nimi jezdit letos na jaře a většinou mi vynadali. Ne za KSČ, nadávali mi, že celé generace jejich rodičů chodily do fabriky, kterou jsme pak prodali a někdo ji vytuneloval, zavřel a oni nemají práci. Takže takové případy byly, ale na druhé straně byly fabriky, které by stejně nepřežily.
Občanská demokratická aliance měla v době, kdy jste byl jejím místopředsedou a člověkem odpovědným za financování, taky dost problémů. Strana neplatila státu daně, nesplácela bankovní úvěry, k tomu všemu ukrývala příspěvky štědrých sponzorů na tajném účtu. I v tomto případě se hlásíte k odpovědnosti? Neházejte na mne odpovědnost za škodu, byl jsem zodpovědný za financování ODA jen od roku 1995 do roku 1997. Co se týče neplacení daní a nesplácení úvěrů, za to jsem opravdu v té době nenesl odpovědnost. Co se týče financování strany přes anonymní sponzory, tak to připouštěl zákon, už jsem mnohokrát opakoval, že to rozhodně nebylo nejlepší řešení, kterým bychom se mohli chlubit. Ale už tenkrát jsme policii okamžitě dokázali, že například všechny prostředky, které šly přes sponzory, se opravdu dostaly na volební účet ODA, také proto policie vlastně vyšetřování nezahájila.
Ale třeba sponzor Kamil Kolek, který ODA věnoval tři miliony korun, koupil opavský obchodní dům Breda za poloviční cenu, kterou zařídilo ministerstvo průmyslu, které jste v té době řídil. S tím nesouhlasím.
Takto to stojí v tisku, ze kterého jsem čerpala. Pan Kolek navíc přiznal, že byl donucen ODA zasponzorovat. Vysvětlete to. S panem Kolkem jsem nikdy o žádném sponzoringu nejednal. Pokud vím, tak pan Kolek měl spíš zájem kontaktovat ODA. Celé to rozhodování, které nešlo za mnou, ale za vrchním ředitelem ministerstva průmyslu, který se jmenoval inženýr Rulf, to soudní projednávání trvalo přes deset let a pan Rulf v době, kdy já už jsem nic nemohl ovlivnit, byl jednoznačně zproštěn jakékoliv viny.
Ale voliči na to, zdá se, tehdy reagovali, protože vám nedali důvěru. Druhá věc je, jak lidé různé privatizační kauzy posuzovali, také pod vlivem médií. Já nechci říkat, že média můžou za špatný obraz. Ale čekal jsem, že vytáhnete horší případy. Já jsem připraven říct: Ano, toto bylo špatné rozhodnutí ministerstva, pod kterým je můj podpis. Ale za Bredu ne, protože pana Rulfa soud po dlouholetém martyriu očistil.
Věříte si v prezidentské volbě? Kdybych si nevěřil, tak bych do toho nešel.
Čím voliče oslovujete? Začal jsem trochu jiným přístupem než ostatní. Začal jsem úsměvem, tím, že bych chtěl lidem vracet sebevědomí, hrdost.
To má dělat prezident, že má lidem vracet sebevědomí? Myslím si, že jo. Má dělat i celou řadu jiných věcí. Já bych se chtěl usmívat a lidem vracet dobrou náladu. Druhá věc je pojmenovat to, čemu já říkám neřády v naší společnosti. Můžete mi připomínat kauzy, které se mnou souvisí, a já se jim nebráním, ale necítím se zodpovědný za to, co se stalo s českou politikou za posledních 15 let, co jsem odešel. Mě to štve stejně jako lidi, které navštěvuji po hospodách a náměstích.
To znamená, že se chcete nějakým způsobem vymezit vůči současné politice? Jak to máme chápat? Určitě.
Jak pak bude vypadat kooperace mezi sněmovnou, ve které je momentálně zastoupení, jaké je, a které vy kritizujete. Jak to půjde dohromady s tím, že byste třeba byl na Hradě? Myslím, že prezident musí respektovat ústavní vymezení pravomocí. To slavné Klausovo: 'Chci být aktivní, nikoliv aktivistický.' Myslím si, že doba vyžaduje, aby ten, kdo bude zvolen prezidentem, nebyl tím kladečem věnců, a ve snaze být aktivní, nikoliv aktivistický, šel opravdu na hranu. To znamená pojmenovat ty věci. Já dám příklad: ODS mně je strana nejbližší svým programem, znám tam spoustu lidí, ale pokud si nedokáže udělat vnitřní pořádek, pokud se nezbaví nálepky, že je to několik skupin různě provázaných s byznysem, tak se v naší zemi situace nezmění. Já netvrdím, že to budu umět změnit, ale dovedu si představit, že bych o tom mluvil. Prezident má naštěstí v naší zemi určitý morální standard. Když něco řekne, lidé to poslouchají.
Jak budete přistupovat k prezidentským vetům? Především bych se snažil nedělat něco, co začal už Václav Havel a trochu v tom pokračoval i Václav Klaus. Snažil bych se vyloučit to nepodepisování, protože to je takové nijaké. Buď bych podepsal, anebo vetoval.
Pojďme ke konkrétním příkladům. Vládní stabilizační balíček - veto ano, nebo ne? Nevetoval bych, ale jasně bych vystoupil a řekl, že vládnoucí strany se zaprodávají vlastnímu programu, když zvyšují daně.
Církevní restituce? Nevetoval.
Důchodová reforma? Nevetoval.
Pokud by se k moci dostala levice? Protože vy jste se zde prezentoval jako člověk, který má nejblíže k programu ODS, tak jakým způsobem byste se snažil s nimi spolupracovat, protože tam by bylo možné, že by jejich program neodpovídal tomu, o čem jste přesvědčený vy. Já mám blízko i k TOP 09, ale v této věci bych hledal kompromis. Prezidentské pravomoci jsou nastaveny tak, že prezident musí respektovat vládu, vždyť ona má také konečnou odpovědnost. Snažil bych se dokonce vetovat co nejméně, jen tam, kde si myslím, že by to bylo proti nějakým zásadám. Ale i když bych nevetoval, tak bych o tom určitě hovořil.
Předpokládáte po vašem zvolení nějakou formu amnestie? Ne.
Ani jako symbol, že stát umí odpouštět? Já jsem v jednom rozhovoru řekl, že pokud bych byl zvolen, tak bych to v mezidobí do nástupu do funkce znovu promyslel, ale myslím, že ani jako tento symbol tady není společenská situace, která vyžaduje amnestii.
Jak byste rozhodoval o prezidentských milostech? Dovolte mi rovnou konkrétní příklad - řidič Roman Smetana? S milostmi jako s šafránem. Když bych je uděloval, tak na základě humanitárních důvodů. Vždy bych se seznámil s postojem ministerstva spravedlnosti, i když bych nepodporoval zavedení kontrasignace. Pak bych se rád seznámil s celým procesem, za co byl člověk obviněn, jak probíhalo vyšetřování, jak fungovaly soudy. Případ Smetana – nechci se té otázce vyhnout – milost bych mu dal, ale souhlasím třeba s paní Bobošíkovou, že poškodil cizí majetek. Řekl bych: 'Smetano, ty jsi první, ty tu milost dostaneš, ale jestli zítra někdo pomaluje billboard, tak ani náhodou.'
Jak byste postupoval při jmenování vlády, ve které by byla účast KSČM? Není to prezidentská otázka, protože víme, že ve třetím kole při současně nastavených pravidlech prezident musí podepsat. S tím mám problém, nechtěl bych to podepsat.
Ani s tichou podporou komunistů? To je druhá věc. Je to hrozně složitá otázka, souvisí i s mojí minulostí – to nezakrývám. Nechtěl bych to podepsat, i když KSČM hlavně na místní úrovni má spoustu lidí, kteří mají levicový názor, ale jsou vnímáni jako poctiví. Dokud je tam ale komunistická a dokud oslavují Vítězný únor, nejde to.
Soudci Ústavního soudu, koho byste tam rád viděl? Neřeknu jméno, jako řada mých kolegů. Důležitá je odbornost, hledal bych v podobných kruzích, z jakých se rekrutují dnes. Docela mě oslovili mladí soudci a myslím si, že tam bych se podíval na někoho, kdo má nějakou zkušenost se souzením, ale patří do mladé generace. Zdá se mi, že mladí soudci a státní zástupci představují novou krev a možná že bych tam našel někoho, kdo už by dosáhl i na to být ústavním soudcem.
Jakým způsobem by se ČR měla integrovat v rámci EU? Jaká by měla být její role? Pro ČR není jiná alternativa jejího dlouhodobého politického zakotvení než v demokraciích střední a západní Evropy, tedy v EU. Po nástupu do funkce bych to dokonce silně řekl. Ale na druhou stranu jsem opravdu rezervován vůči spoustě věcem. Především se domnívám, že euro bylo předčasný projekt, který neměl být zavedený tak brzo. Ale když říkám předčasný, neříkám nemožný.
To znamená, že v případě zvolení byste nepožadoval trvalou výjimku pro ČR? Na svůj billboard bych si třeba nedal, že jsem pro českou korunu, nebo neřekl bych jako někteří kolegové, že nikdy. Ale pokud nebudou splněné podmínky pro to, aby společná měna mohla fungovat efektivně, a podmínkou té efektivnosti je i hlubší politická integrace (na kterou ovšem, jak se domnívám, ještě nenastal čas z řady důvodů), tak z toho důvodu já bych byl velmi opatrný.
Ještě mě zajímá bankovní unie, protože premiér Nečas vysílá do Evropy signál, že se ČR nepřipojí. Samozřejmě to nebezpečí, že kdybychom předali náš bankovní dohled do Frankfurtu, že by mohlo skončit, že je dnes ČNB schopná zabránit odsávání fondů mateřských společností z našich bank, to je argument. I když já také slyším protiargument, že když bude mateřská banka jako celek v pořádku a likvidita evropských bank je poměrně solidní, že by to jaksi nemuselo znamenat. Ale je to přece jen vzdání se nějaké možnosti ovlivňovat. Ale bankovní unie má spoustu dalších rizik sama o sobě. V daném okamžiku bych byl opatrný.
Kdo by měl být tvůrcem zahraniční politiky – prezident, nebo ministr zahraničí? Ministr zahraničí. Já říkám jasně, že strašně těžce nesu, když ČR na oficiálních fórech mluví dvojím jazykem.
Tomu byste se snažil zamezit? Ano, kdyby třeba vládla ČSSD a já bych byl prezidentem, byl bych připraven k osobnímu kompromisu, který bych vyžadoval na druhé straně. Kdybych jel někam na soukromou přednášku na univerzitu, tak bych třeba řekl jasně svůj názor.
(redakčně kráceno)
GALERIE
videogallery_000205464