Několik let ho diváci České televize pravidelně vídali jako moderátora regionálního zpravodajství z Brna. Místo před kamerou však zkušený novinář Michal Fila nedávno vyměnil za křeslo, ze kterého má rozhled po celé redakci.
Michal Fila: Přál bych si, aby od nás ostatní novináři opisovali
Od začátku tohoto roku oficiálně zastáváte funkci vedoucího brněnské redakce zpravodajství. Současně s tím jste ale zmizel z obrazovky. Chybí Vám moderování?
Chybí, hrozně moc! Bavila mě na tom kombinace stresu, vysílání v přímém přenosu, toho, že se tam nedá nic nakašírovat. Moderování jsem dělal už dlouho, vždy jsem k tomu směřoval. S funkcí vedoucího brněnské redakce se to ale navzájem neslučuje.
Zároveň jste byl jedním z editorů zpravodajství; měl jste zodpovědnost za konečnou podobu jednotlivých reportáží potažmo celé brněnské relace. V čem je Vaše nová funkce jiná? Co je náplní práce vedoucího redakce?
Náplní mojí práce je dohlížet na současné editory, aby vytvářeli kvalitní relace, aby dobře pracovali s lidmi, kteří redakci tvoří. Abychom byli schopní skloubit výrobu našeho pořadu, Událostí v regionech, a současně nabízeli dobré služby Událostem, což je hlavní zpravodajská relace České televize. Je to něco mezi manažerskou pozicí a personalistikou.
Máte z této pozice šanci ovlivnit podobu zpravodajství, něco reálně změnit?
Určitě mám. Mám možnost „dupnout si“ a říct, že chci, aby se něco udělalo jinak. Uvědomuji si, že nemám patent na rozum, nechci to dělat za každou cenu, ale v okamžiku, když se něco rozhoduje, tak někdy dupnout opravdu musím. Stále mám v sobě určitý sentiment, ale nemůžu neustále brát ohledy na editory, přestože sám vím, jak to někdy mají těžké.
I přesto – vnímáte v některých směrech jako výhodu, že máte za sebou takové zkušenosti?
Skoro bych řekl, že je to nevýhoda. Jsme tady všichni na docela malém prostoru, jako vedoucí redakce nemám oddělenou kancelář, všichni se mezi sebou známe, a to velmi dobře. Přemýšlel jsem, že by mi možná prospělo, kdybych třeba na půl roku úplně vypadl pryč, vytvořil si určitý odstup.
Michala Filu (vpravo) diváci znají jako moderátora Událostí v regionech z Brna
Je spousta lidí, kteří vystudují úplně jiný obor, a teprve pak se k novinařině nějak dostanou. Vy jste ale žurnalistiku vystudoval na vysoké škole…
To ano, ale začal jsem úplně jinak! Tři roky jsem studoval farmacii, jenže během studia jsem nastoupil do rozhlasu. Nestíhal jsem docházku na některá povinná cvičení ve škole a kvůli tomu mě nepustili ke zkouškám. Školu jsem přerušil, ale už jsem se tam nevrátil. Novinařina mě opravdu chytla, proto jsem začal studovat žurnalistiku v Olomouci. Odtud jsem přešel na obor marketing a ekonomii. V té době jsem v ČRo1 - Radiožurnálu pracoval v ekonomické redakci a ekonomika mě ve spojení s novinařinou zajímala. Původně jsem ale směřoval spíš k farmacii a medicíně.
Byl v tom zájem o aktuální dění, anebo Vás lákala obecně práce v médiích?
Začínal jsem jako zprávař. Tehdy jsem o práci v médiích neměl moc představu, bavily mě zprávy. Možná je to dané výchovou. U nás se otec pravidelně díval na zprávy – když byly večer v televizi, tak musel být doma naprostý klid. Všichni jsme se na ně dívali, i my jako děti, přestože jsme tomu ještě moc nerozuměly. Už jako dítě jsem četl noviny. Zajímal mě svět zpráv, ale o novinařině jako profesi jsem nepřemýšlel. Když to srovnám třeba se současnými studenty žurnalistiky, kteří k nám do redakce chodí na praxi – přijde deset, a když se jich zeptáte, jestli se sami na zprávy dívají, jestli čtou noviny, tak devět z nich vám odpoví, že ne. Proč by měli? Je to nebaví. Ptám se, proč teda studují novinařinu. Prý prostě šli na ten obor… Já jsem to měl naopak. Mě bavilo sledovat, co se děje, akorát jsem hned nešel studovat žurnalistiku.
Řekl byste, že pro Vás bylo studium žurnalistiky přínosem? Je pro tuto profesi vůbec důležité?
Předměty, které se netýkaly praktické žurnalistiky, mi něco daly. Politologie, sociologie, moderní dějiny… Zkrátka to, co patří do přehledu, který by novinář měl mít, mě na škole bavilo. Naopak samotné vyučování „žurnalistiky“ pro mě tak zajímavé nebylo. Hodně záleží na tom, jestli to v člověku je nebo není, myslím, že míň se toho dá naučit. Taky je rozdíl, pokud vám zkušenosti předávají lidé, kteří v novinařině skutečně pracují, něco v tomto oboru dokázali, nebo ti, kteří jsou ryzími akademiky.
Michal Fila při živém vstupu do zpravodajství
Prošel jste také prací v rádiu. Když to srovnáte – je televizní zpravodajství v něčem výrazně jiné, náročnější?
V televizi se důraz klade na obraz, ale s rozhlasem je to v podstatě dost srovnatelné. Tam je zase důležitý zvuk. Rozhlasové reportáže musejí být zajímavé zvukově, musejí tam být autentické zvuky, abych byl schopný zachytit atmosféru dané události. Kromě objektivních informací je důležité nabídnout i nějaké emoce, a to je stejné jak u rozhlasu, tak u televize. Práce s obrazem tu možnost vyvolat emoce potencuje.
Práce v tomto oboru se dost vyvíjí v závislosti na nových technologiích. Je dnes práce novinářů o dost jiná, než když jste začínal?
Všechno je rychlejší. Dnes máme zpravodajskou čtyřiadvacítku (kanál ČT24, pozn. ed.) a je nutné tam informace velmi rychle předávat, vytvářet reportáže v reálném čase, i třeba s polovinou informací, které se budou dále rozšiřovat. Je tu obrovský tlak na poměr výkon, kvalita a rychlost. Není to zas tak dávno, kdy se dělala jen jedna zpravodajská relace za den, která měla svých pětadvacet minut. Teď se jede nonstop. Musíme být schopní velmi rychle zareagovat na mimořádné události. Třeba když propukla metylalkoholová aféra, tak se tady během hodiny všichni postavili do pozoru a začali kmitat. To dřív nebylo.
Dovedete si představit, kam to směřuje? Například teď je trend takzvaných videožurnalistů, novinářů, kteří sami vyhledávají informace, a zároveň si reportáže i natočí a zpracují. Myslíte si, že za pár let nahradí „klasické“ novináře?
Já si nejsem úplně jistý, jestli videožurnalisté jsou skutečně odrazem vyvíjejících se technologií. Jestli to není spíš o tom, že se dnes všude hledají cesty, jak cokoliv dělat levněji. Asi je to kombinace obojího. Budu rád, pokud budeme moci nabízet kvalitnější obraz, pokud budeme mít možnost se snadněji odkudkoliv spojit s živým vysíláním a nabídnout aktuální obrázky. V tom vidím výhody současného pokroku. Ale zároveň bych byl nerad, kdyby to touto cestou sklouzlo k absolutní povrchnosti, kdyby se z toho vytratila novinářská práce – ten čich jít po nějakém tématu a vidět, co téma dělá tématem. Nemůžeme se obklopit pouze tím, že to umíme dělat co nejrychleji technologicky. Technologie to mohou táhnout nahoru, ale neměly by žurnalistiku úplně převálcovat.
Moderátor pořadu Ochránce Michal Fila
Vytkl jste si ve své nové funkci nějaký konkrétní cíl? Něco, co byste rád někam posunul?
Chtěl bych, aby redakce fungovala podle nějakých pravidel. Aby všichni věděli, že pokud odvedou kvalitní práci, tak za to dostanou motivující odměnu. To jsou mé cíle vůči personálu. Vůči výstupům chci, abychom dělali relaci, která bude diváky zajímat, bude pro ně důležitá, bude udávat nějaká zásadní témata. Aby se i ostatní média chtěla dívat na Události v regionech nebo Události, protože dokážeme přijít s něčím, co oni zatím nemají. Aby to nebylo naopak, že bychom my byli nuceni „opisovat“ od druhých.
Máte nějaký svůj profesní vzor?
Určitě ano, jsou to především Honza Pokorný a Jakub Železný. Oba znám velmi dobře, jsme kamarádi. Vedle obou jsem profesně rostl ještě v Radiožurnálu na Českém rozhlase. Každý je pro mě vzorem z trošku jiného úhlu.
Co na nich obdivujete?
Jsou pro mě kombinací inteligence, řemeslné dovednosti, oba mají smysl, který jim říká, co je důležité, proč se tím zabývat a z jakého úhlu pohledu se tomu věnovat. Umí věci dávat do souvislostí. Oba dva jsou zároveň výborní moderátoři – ne čtecí hlavy, ale moderátoři, kteří skutečně vedou rozhovor, ví, kam ho chtějí směřovat, ale současně velmi pozorně naslouchají a dovedou reagovat.
Vaše práce jistě obnáší spoustu zodpovědnosti i stresu. Máte nějaký recept na odreagování? Jak relaxujete?
Sportem. Potřebuju to ze sebe nějak vypotit. Mám rád kolo, hory, lyže v jakékoliv podobě. Amatérsky dělám i thaibox, při kterém se člověk vyřídí tak, že po hodině má úplně prázdnou hlavu. Mám rád ten moment, kdy se po tréninku seberu, sice mě všechno bolí, ale odcházím s absolutně blaženým pocitem, že všechno zlé je pryč.
Michal Fila (vlevo) má rád hory a lyžování
Jste také otec. Nesnažil byste se svému potomkovi rozmluvit, pokud by se rozhodl vydat v tatínkových stopách?
Nerozmlouval, ale ani bych ho k tomu nijak necpal. Je mu pět let, momentálně ho v televizi baví kreslené pohádky.
Michal Fila
- Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci a marketing na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
- Novinářskou kariéru začínal v Brně v Českém rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
- V redakci zpravodajství brněnského studia České televize působí od roku 2005.
- Moderoval pořady Dobré ráno, Ochránce a Události v regionech z Brna (dříve Jihomoravský večerník), kde pracoval také jako editor.
- Od roku 2013 je vedoucím redakce regionálního zpravodajství ČT Brno.