Pochází z Frýdku-Místku a tam taky před dvaceti lety našla své první pracovní místo v médiích. Od roku 2000 ji můžeme vídat na obrazovce České televize. Na mé otázky odpovídá redaktorka zpravodajství Iva Bartoňová – Piskalová.
„Člověk se musí dívat kolem sebe,“ říká Iva Piskalová
Jakou představu o budoucím povolání jsi měla ve svých „…nácti“?
Chtěla jsem být herečkou. Proto jsem šla studovat do Brna na konzervatoř, ale ke konci studia jsem zjistila, že to asi nebude úplně to pravé. Po škole jsem učila na základní umělecké škole, taky jsem dělala kulturní vychovatelku na učilišti, ale pořád mě to táhlo někam jinam. Když jsem v roce 1993 zjistila, že je možnost jít pracovat do privátního rádia, šla jsem na konkurz a už si mě tam nechali. Bylo to tenkrát první soukromé rádio na severní Moravě.
Je pro redaktora nebo moderátora výhoda, má-li „umělecké“ vzdělání?
Já si myslím, že ano. Právě k rádiu i televizi jsem „přičichla“ během praxe na konzervatoři. Takže to byla výhoda. Neměla jsem problémy se čtením, nebála jsem se kamery. V tomto oboru je ale pořád vývoj, takže to, co stačilo před deseti lety, dnes už absolutně nestačí. Člověk se musí dívat kolem sebe a hlavně poslouchat věci kolem sebe.
Ivo, jak vypadá práce redaktora ve zpravodajství? Jak se vybírají témata? Co je priorita, co tě při výběru ovlivňuje, inspiruje?
Dneska je největší tlak na to, abychom přinášeli divákům naše původní reportáže. Snažím se co nejvíce poslouchat, dívat se kolem sebe, přinášet to, co nikdo nenatočil. Za ty roky, co pracuji ve zpravodajství, mám výhodu, lidé mě kontaktují sami a chtějí mi svůj problém sdělit. Vědí, že právě veřejným upozorněním jim vlastně můžeme pomoci. Vše je postaveno na důvěře, strašně moc na to sázím.
- Iva Bartoňová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4325/432488.jpg
- Iva Bartoňová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4002/400164.jpg
- Iva Bartoňová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3512/351169.jpg
- Iva Bartoňová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4010/400918.jpg
A jak si vybírám témata? Podle aktuální situace. Někdy je téma reportáže přidělené, ale většinou s nápadem přicházím sama. Zajímají mě obyčejné příběhy lidí a jejich problémy, baví mě problematika zdravotnictví. Pokud nemusím, nevěnuji se politice a kriminalistice.
Nejsilnější téma reportáže?
Člověk tím šíleným tempem zapomene na to, co všechno dělal a s lidmi prožíval. V téhle chvíli je pro mě nejsilnější téma Frenštát pod Radhoštěm, a to z mnoha důvodů pracovních i osobních. Ve Frenštátě jsem byla jako úplně první novinář…
- Pohřeb dětských obětí frenštátského výbuchu autor: Petr Sznapka, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4427/442653.jpg
- Demolice domu zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4420/441913.jpg
- Zbytky domu ve Frenštátě zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4418/441708.jpg
- Iva Bartoňová zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4562/456103.jpg
A určitě metanolová kauza, s první obětí jsem byla taky jako jedna z prvních. To vše je stále aktuální a ani čas neubírá na síle neštěstí, které lidé prožívají.
Samozřejmě taky nezapomenu na povodeň v roce 2006, která vznikla na velké části území České republiky. Ale to už se naštěstí z mého podvědomí vytěsnilo. Z té doby mi však zůstala spousta přátel, se kterými jsem pracovala.
Jak dlouho trvá takové vytěsnění?
Z hlavy? Shodujeme se na tom i s podstatně mladšími kolegyněmi a kolegy, že se to moc nedá. Je to stále v hlavě, budí vás to v noci a nejde za tím tak rychle zavřít dveře. Povodně a příběhy jednotlivých lidí se přestaly ve snech vracet teprve nedávno.
Co ti práce zpravodajské reportérky dala a vzala?
Dala mi spoustu známých, nových přátel, velmi široké povědomí o tom, v jakém prostředí žiju… A co mi vzala? Možná trochu soukromí.
Může tuto práci dělat každý?
Ne, rozhodně ne. Není to práce, kterou by se člověk naučil, i když si to spousta lidí myslí. Reportérskou práci nemůže dělat ten, kdo je těžký introvert, člověk, který má problémy s navazováním kontaktů s neznámými lidmi, který je sólista, není empatický. Musíte to mít v sobě a neustále na sobě pracovat.