V Galerii 4 v Chebu proběhne v pátek 10. května vernisáž výstavy fotografií Sandry Torralby – Můj svět z cyklu „Zahraniční fotografie“. Zahájení v pátek 10. května v 18:00 se zúčastní autorka. Výstava potrvá do 21. června 2013.
AVÍZO: Vernisáž fotografické výstavy Sandry Torralby v Chebu
Španělská fotografka Sandra Torralba vystavuje poprvé v České republice své inscenované fotografie. Fotografování se začala intenzivně věnovat po několikaleté praxi na psychiatrické ambulanci, kde se setkávala s klienty, kteří prožívali různé krizové situace. Fotografie je pro ni způsobem jak pochopit své vnitřní stavy, myšlenky, představy, nazírání na svět a také ostatní lidi a jejich problémy, obsese, strachy. Je zastoupena ve sbírkách předních galerií v Evropě.
"Velmi se zajímám o lidskou existenci, její živočišnost a emocionalitu, se zvláštním důrazem na její nejzranitelnější, nejzvrácenější a nejosamělejší aspekty. Než jsem se stala fotografkou, snažila jsem se ji pochopit třemi vzájemně se doplňujícími způsoby (biologickým, psychickým a sociologickým) a tyto znalosti nyní ovlivňují všechny mé umělecké projekty. Vytvářením fikcí, které představují nereálnou, ale přesto do jisté míry pravděpodobnou realitu, chci navodit střet diváka se situací. Když bude řešit, co vidí, vznikne dialog.
Přesněji řečeno, „Zánik snu“ („The downfall of the dream“) začal příběhem lidského snu a toho, jak jej život nenaplní. Jako by se snažily těšit z chuti, kterou kdysi okusily, postavy v této hře si i nadále přejí, nadále sní. Ale vzpomínky a sny jsou vždy rozostřené a postupem času si začínají být vědomi podvodu. Je to příběh o existenci úskoku: že není život bez smrti, stejně jako není sen bez svého zániku.
„Trhlina v naději“ („Hope´s Crevice“) je nedokončené dílo a přirozený nástupce „Zániku snu“. Vynořilo se v souvislosti s rychlým scházením mé babičky, které vyústilo v její smrt, a v souvislosti s prvními měsíci života mého syna. Vždy se zdá, že je trochu naděje a veselosti v tom, co zažíváme, dokonce i když jsme konfrontováni se zřejmým, ale existence nemůže být uchopena, vrácena zpět nebo znovu prožita a trhlina v naději se široce rozevře: měla své vzpomínky a krátkou přítomnost, dokud neodešla, zanechala skvělé vnouče a po sobě mezeru.
V „Autoportrétech“ („Self portraits“) zosobňuji různé charaktery ve snaze zakusit svoji zranitelnost a současně svým poselstvím vytvořit emocionální dialog s divákem.
„Ideální muž“ („The Ideal Man“) je naivní projekt, který pracuje prostřednictvím zklamání v lásce, parodií na genderová omezení a očekávání.
A v neposlední řadě „Ospalí lidé“ („Sleepy People“), kteří vznikli z pocitu procházení životem jako pozorovatel, s pantoflemi na nohách, jako věčně spící chodec, promarňující život sněním o snění, sněním o tom, že je naživu." SANDRA TORRALBA
Hana Olišarová, Cheb