Mys Canaveral – Vesmírná stanice Skylab částečně vyplnila mezeru, která vznikla mezi koncem amerického programu dobývání Měsíce a startem prvního raketoplánu. Z kosmodromu na floridském Mysu Canaveral vynesla „nebeskou laboratoř“ na oběžnou dráhu mohutná raketa Saturn V. Pouhých deset minut po startu zakotvila ve výšce zhruba 430 kilometrů nad zemským povrchem a kosmická laboratoř čekala na první posádku. Ta se k ní ale vypravila až o deset dní později.
„Nebeská laboratoř“ potvrdila výhody dlouhodobé práce ve vesmíru
Tomáš Přibyl, odborník na kosmonautiku
„Na stanici se provedly desítky experimentů, ať se to týká zkoumání fungování lidského organismu ve vesmíru, zkoumání různých fyzikálních zákonů nebo různých materiálů. Stanice Skylab poprvé překročila takový rubikon a ukázala nám, jak je strašně důležité dlouhodobě pracovat ve vesmíru.“
Ambiciózní program, který vznikl i díky komponentům zbylým z měsíčního Apolla, zamířil do vesmíru 14. května 1973. Tehdy z kosmodromu na floridském Mysu Canaveral odstartovala mohutná raketa Saturn V, jež na oběžnou dráhu kosmickou laboratoř vynesla. Nezaujatý pozorovatel si přitom mohl myslet, že do vesmíru letí jen další z měsíčních misí. Její třetí stupeň ale místo nádrží a motorů obsahoval samotnou vesmírnou stanici.
Trojčlenná posádka v lodi Apollo se k ní ale vypravila až o deset dní později. Brzy se ukázalo, že mezi úkoly první trojčlenné skupiny astronautů bude nutné zařadit i opravy samotné stanice. Během startu se totiž utrhl protimeteorický štít a Skylab rázem přišel o polovinu hlavních solárních panelů. A aby problémů nebylo málo, tak druhá část panelů se na oběžné dráze rozvinula pouze částečně. Stanice tak dostávala jen zhruba desetinu plánovaného množství elektřiny, navíc se kvůli odtrženému štítu, který měl fungovat i jako ochrana před slunečním zářením, přehřívala.
„Plán celé mise se musel od základu překopat. Astronauti dostali několik málo dní na to, aby se naučili úplně nový program. Regulérní návštěva stanic se vlastně změnila v záchrannou misi. Stanici ale dokázali za velmi dramatických okolností zachránit,“ řekl Přibyl.
Opravy se nakonec podařily, Skylab chránil slunečník
Nárůst teploty se sice podařilo technikům vyřešit, pro dlouhodobý pobyt astronautů ale takové provizorium nestačilo. Objevily se dokonce úvahy nechat první Skylab svému osudu a vypustit o několik měsíců později druhou stanici, která snad bude mít více štěstí. Nakonec se ale podařilo najít řešení, byť trochu neobvyklé. Jeden z inženýrů na kosmodromu totiž vymyslel jakýsi skládací slunečník, který měli astronauti vzít s sebou a rozvinout nad stanicí, teplota uvnitř Skylabu se tak ustálila na přijatelných 30 stupních Celsia.
První posádka se kromě oprav samozřejmě věnovala také vědecké práci, pokud to tedy umožňoval omezený přísun elektřiny. Na řadu přišly například lékařské pokusy nebo pozorování Země a Slunce. Astronauti strávili ve vesmíru čtyři týdny, měsíc poté se na nebeskou laboratoř vypravila druhá posádka a v polovině listopadu 1973 odstartoval třetí tým. Třetí posádka ale byla zároveň poslední, po jejím odletu 8. února 1974 Skylab navždy osiřel. Stanice pak ještě více než pět obíhala kolem Země.
Válcovitá stanice, která díky slunečním panelům připojené solární observatoře vypadala tak trochu jako větrný mlýn, byla 26 metrů vysoká a v průměru měla téměř sedm metrů. Skylab měl dvě patra. Existovaly sice plány, že by ke Skylabu mohla směřovat jedna z prvních misí raketoplánu, příroda se ale postavila proti. Kvůli zvýšené sluneční aktivitě totiž stanice začala klesat mnohem rychleji, než se plánovalo. V červenci 1979 tak technici Skylab navedli do atmosféry. Většina stanice skončila v Indickém oceánu, část trosek ale zasáhla městečko Esperance v Austrálii, naštěstí ale nikoho nezabily. Skylab strávil ve vesmíru celkem 2249 dní, jen 171 z nich ale na něm pobývali astronauti.
Rozhovor s Tomášem Přibylem (zdroj: ČT24)