Výstava Cirkus jede do světa je do 29. září 2013 otevřena návštěvníkům v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích. Výstava chce překonat stereotypy o českém cirkusu a ukázat, že od počátků tuzemského cirkusového umění byli jeho protagonisté činní nejen doma, ale i v zahraničí.
Výstava Cirkus jede do světa v Prachaticích
"Zajímavé je zmapování cest nejstaršího českého cestujícího cirkusu Emanuela Beránka v první polovině 19. století do střední, severozápadní Evropy a na Balkán, a to včetně programu pro osmanského sultána," říká autor výstavy Hanuš Jordan.
Z období 20. století se výstava věnuje dvěma velkým dobrodružným zahraničním cestám tuzemských cirkusů. První z nich je nejvzdálenější turné Československého národního cirkusu do Japonska, Barmy a Indie na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století. Turné je zachyceno v unikátním barevném filmovém snímku s názvem „Cirkus jede“, jehož části se podařilo pro výstavu získat.
Druhou z nich, cestu do Střední Asie, absolvoval v letech 1983–1984 cirkus Praga. Vystoupení ve větších a menších městech Turkmenistánu, Uzbekistánu a dalších států tehdejšího SSSR následovala jedno za druhým. Cirkus se po šňůře vystoupení přesouval stále více a více na východ a mezi zaměstnanci se prý rozšířila fáma, že po turné na Sibiři se vydají až na Dálný Východ a do Japonska. V Novokuzněcku se cirkus Praga setkal s druhým cestujícím československým cirkusem Slovan. V jedné sezóně tak byly dva československé cirkusy v oblasti vzdálené přes 10 000 km od domova.
O úspěších tuzemských cirkusových umělců svědčí i Velká cena (Grand Prix) z artistického festivalu v Monte Carlu. Tento tradiční festival v Monaku je nejen přehlídkou toho nejlepšího, co který rok může nabídnout tradiční cirkus, ale také prestižním setkáním hvězd zábavného umění. Zlatý pohár zde získali roku 1981 artisté na jednokolkách 5 Bertis v typických „moravských“ kostýmech.
Dobové fotografie, desítky plakátů, koňský postroj, který s drezéry z Dua Doubek a cirkusem Praga procestoval v osmdesátých letech celou Střední Asii, nebo violinofon, kuriózní hudební nástroj, jenž se používal při klaunských vystoupeních – to vše najdou návštěvníci na výstavě Cirkus jede do světa.
Možná je zaujme i svět té chudší a méně okázalé části cirkusové produkce. Mezi nimi vyniká tradice muzikantů – šumařů. Šumaři hráli na společenských tanečních zábavách, na promenádách i na obyčejných lidových tancovačkách. Po roce 1850 se cílem kapel z Pošumaví od Sušice až po Prachatice, ze Strakonicka a Podlesí staly též cirkusy. Za nimi chodili až do Ruska nebo do hloubi německého území, do Francie či Skandinávie muzikanti pěšky a po cestě se živili, jak se dalo.
Hana Daňková