Ostrava – Na obrazovku se dostal náhodou. Kolega ze zpravodajství měl autonehodu a někdo musel okamžitě zaskočit. Na svůj první zprávařský večer vzpomíná s úsměvem. A že rozhodnutí stát se moderátorem bylo správné, dokazuje i to, že se později stal prvním moderátorem živého vysílání pořadu Dobré ráno z Moravy a Slezska. Na otázky odpovídá redaktor, dramaturg a moderátor Pavel Janošec.
Práce v televizi se neomrzí nikdy, říká Pavel Janošec
Začneme trochu zlehka. Můj muž, který je svým založením „sova“, tvrdí, že slovo „ráno“ je od slova „rána“. Jsi „sova“ nebo „skřivan“?
Jak kdy, ale spíš jsem „skřivan“. Když je však těch brzkých ranních vstávání mnoho, měním se v sovu. Aspoň o víkendu.
Jaké ráno je pro tebe „dobré“?
Všechna, která vysíláme! A potom ta, kdy se probudím a nemusím nikam, nemusím nic a jenom tak si vyberu, co by se mi chtělo dělat.
V kolik hodin vstáváš, je-li vysílání z Ostravy?
V 3:45 hodin. Za hodinu jsem v televizi, a to je nejvyšší čas doladit poslední detaily.
V ranním vysílání jsi začínal jako moderátor. Jaké byly začátky? Jak na tu dobu vzpomínáš?
Jé, to bylo krásné. Nevěděli jsme sice, do čeho jdeme, ale věděli jsme, jak to má vypadat. Do té doby běželo vysílání z Prahy, ale jak to bude vypadat od nás z Ostravy, to jsme poznali až po prvním vysílání. Shodou okolností jsem byl úplně prvním moderátorem, který moderoval Dobré ráno z Moravy a Slezska, protože jsem první vysílání zahajoval. Žaludek jsem měl v krku, srdce bušilo jako o závod, ale odvysílali jsme. Myslím, že to dopadlo slušně. Ale vidět bych to nechtěl.
A když jsi začínal, bylo to sólově, nebo už byly moderátorské dvojice?
Začínali jsme sólo, takže jsme se museli spolehnout jen sami na sebe. Sami jsme si museli hlídat délku rozhovoru. Neměli jsme sluchátko a tím spojení na režiséra třeba v průběhu rozhovoru, aby nám řekl, kdy máme skončit, kam se máme přemístit, což je dnes běžná věc. To byla vynikající zkušenost.
Moderoval jsi zprávy v pořadu Report a Události v regionech. Je rozdíl být „zprávařem“ a moderátorem živého vysílání?
Velký. Zprávaři pomáhá text ve čtecím zařízení, na kterém si texty připraví předem. Když jsem začínal moderovat Dobré ráno, tak mi ze začátku textové zařízení chybělo, ale člověk se rychle „otrká“. V Dobrém ránu může být projev uvolněnější, nemusí se říkat doslovná fakta jako ve zpravodajství. Ale já bych to nesrovnával. Každá moderace má svoje. U zpravodajství prezentuješ předem nachystané texty, kdežto jako moderátor Dobrého rána si je připravíš volněji, nemusíš je říkat doslova. Ale někdy může být pusa rychlejší než mozek a pak jsou horké chvilky: jak doříct vyslovenou větu, aby měla hlavu a patu.
Jako moderátor působíš na televizní obrazovce přirozeně a pozitivně. Kdy jsi zjistil, že kamera je tvůj přítel?
To člověk sám nezjistí, to mu musí říct ostatní. Já jsem se na obrazovku dostal v podstatě kvůli smůle kolegy Martina Musiala, kterého srazilo auto a který v té době moderoval Report. Někdo musel okamžitě zaskočit a po ruce jsem byl já. Rozhodnutí bylo ze dne na den. Byla to škola ohněm. Já jsem ten typ, kterého mají rády babičky. Mladé holky po mně nešílí a neví, o co přichází. A vlastně až na základě reakcí nejméně o generaci starších lidí jsem zjistil, že jsem jim sympatický a že mě kamera má ráda.
Zažil jsi před kamerou i nějakou „horkou chvilku“?
Těch horkých chvilek bylo :-). Ale když se pak člověk zpětně podívá na záznam, zjistí, že to není taková tragédie, jak se člověku ve studiu zdá.
Dnes jsi v pozici dramaturga pořadu Dobré ráno. Co všechno máš na starosti?
Na dramaturgii pořadu spolupracuji s kolegyněmi Lenkou Carbolovou, Renatou Červenou a Gabrielou Juránkovou. Střídáme se podle vysílacích dnů. Každý přinese nějaký nápad, téma a skládáme je do vysílacích dnů. Pak také zvu na každý den vysílání známé osobnosti – tj. herce, sportovce, zpěváky, spisovatele. Může to vypadat snadno, ale někdy domlouvání tohoto hosta trvá i týden, protože mají diáře plné nejrůznějších akcí a je obtížné najít vhodný termín.
Podle čeho si témata a hosty vybíráš?
Vždycky se s kolegyněmi snažíme, aby témata zaujala co nejvíce lidí, aby se jich bezprostředně týkala. Zkrátka každého zajímá, jak ušetřit peníze, jak dobře uvařit, co dělat, abychom nebyli nemocní nebo jak řešit problémy s dětmi ve škole atd.
Máš nějaká oblíbená témata?
Vyloženě oblíbené téma nemám. Ale za velmi zdařilé, ke kterému bych se rád vracel, je téma „vychytávek" v českém jazyce. Na toto téma reaguje obrovské množství lidí. Nastala doba esemesek a počítačů, na pravopis se už tak moc nedbá a mnoha lidem to vadí.
Co podle tebe v DR nesmí chybět? Co má pořad divákům přinášet?
Informace, ty tam být musí. A pozitivní náboj. Energie z pořadu musí čišet. Proto se snažíme ráno oživit s hosty, kteří ve vysílání předvádí salta, tančí, jdeme s nimi i ven před studio a moderátoři pak střílí z luku, řídí auto, hrají florbal nebo jezdí na tandemovém kole. Ono to vždycky dodá příjemný nádech oproti „usezeným" rozhovorům ve studiu.
- Gabriela Juránková autor: Rostislav Šimek, zdroj: ČT Ostrava http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4586/458600.jpg
- Petr Rajchert autor: Rostislav Šimek, zdroj: ČT Ostrava http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4586/458599.jpg
- Hana Šimková autor: Rostislav Šimek, zdroj: ČT Ostrava http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4586/458598.jpg
- Jan Souček autor: Rostislav Šimek, zdroj: ČT Ostrava http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/46/4586/458597.jpg
Nedávno se v Dobrém ránu trochu zamíchaly karty a vznikly nové moderátorské dvojice. Podle jakého klíče?
Vycházíme z toho, že moderátor musí mít s ranním vysíláním nějaké zkušenosti. Nemáme čas ani prostor do rozjetého vlaku naskakovat s někým, kdo to nikdy nedělal. A tuto zkušenost mají všichni naši moderátoři. Každý představuje trochu jiný typ, na každého reagují diváci jinak. Velkou roli při tom hraje i všeobecný přehled, který u moderátorů tohoto typu pořadu předpokládáme. V Dobrém ránu je totiž třeba pohotově reagovat i na situace nebo výroky hostů, které nelze vždy předem předvídat.
Jsi jeden z mnoha televizních pracovníků, kteří mají pedagogické vzdělání. Co myslíš, proč původně učitelé, mají-li určité dovednosti, schopnosti a možnosti, odcházejí ze školství k médiím?
Důvody mohou být různé. Když člověk chce pracovat jako učitel, má odhodlání něco prezentovat, počítá s vystupováním na veřejnosti. A práce v médiích je jen pokračování: říct, sdělit informaci, o něco se podělit. Proto učitelé působí tak dobře - umí vystupovat, umí zaujmout, mají dobrý projev, snad proto se jim v médiích často dobře daří.
Doma máš prvňáčka. A původně jsi speciální pedagog. Jak se připravujete do školy? Jsi víc rodič, učitel, anebo komentátor?
Já myslím, že rodič. Moc dobře si vzpomínám na svá dětská léta, co mi vadilo na učitelích nebo rodičích. Snažím se tomu vyhnout. Ale více se s naší Magdalenkou učí maminka. Má na to víc energie. Hlavně se snažím nedělat vědu z nepodstatností. Nejsem mentorský typ.
I tvá žena pracuje v televizi. Máte společné přátele, společná témata. „Nosíte“ si práci domů?
Nosíme, ale v určitých mezích. Tomu se nedá vyhnout. Ale nijak nás to nezatěžuje, to je jako kdybychom měli společného koníčka.
Aby toho nebylo málo, moderuješ i v Českém rozhlasu Ostrava. Prozraď více.
Rozhlas je obrovská škola. Vždycky se říkalo, když šel někdo do rádia, jako že „už mu nic na obrazovce nemohli dát, tak šel do rozhlasu". Opak je pravdou. Rozhlas je obrovská láska, ale kdo ji nezažil, může to jen těžko pochopit. Tam se člověk musí spolehnout jenom na svůj hlas a projev. Nic víc k dispozici nemáš. V televizi je gesto, titulek, obrázek. Tím vším se dá pomoct. V rozhlase titulek ani obrázek nepoužiješ. A každá vteřina ticha je vražedná. Moderuju ranní vysílání, proud zpravodajských reportáží, které se věnují aktuálním tématům. Takže to mé „dobré ráno“ je i v rozhlase, ne jenom v televizi.
Ptala se: Taťána Reková
Janošec Pavel
redaktor, moderátor, dramaturg