Před 33 lety získal Ota Zaremba zlatou medaili na olympijských hrách v Moskvě

Havířovský rodák Ota Zaremba, kterého v patnácti letech přivedl mezi vzpěrače bratr Miloš, patřil ještě nedlouho před moskevskými hrami k méně známým závodníkům. Na MS 1979 v Soluni ale skončil čtvrtý ve dvojboji (v trhu předvedl druhý nejlepší výkon) a leccos tím o své rostoucí formě napověděl. I dál pak dřel jako kůň a za měsíc navzpíral až 350 tun.

„Kdo chce víc, nemá nic“ – Rusové měli velké ambice

V Moskvě se přesto s tehdy třiadvacetiletým silákem příliš nepočítalo. Favoritem celé soutěže měl být domácí borec a původní sovětská dvojka Igor Nikitin, jenž v nové olympijské hmotnostní kategorii do 100 kg nahradil Davida Rigerta. Svou hvězdu nechali trenéři drasticky zhubnout a poslali ho do devadesátky. V areálu Ismajlovo nabrala soutěž nečekaný směr. Už v trhu získal na Nikitina výkonem 180 kg dvouapůlkilogramový náskok Zaremba a ve vítězném tažení pokračoval i ve své jinak slabší disciplíně nadhozu. Postupně dostal nad hlavu 205 (v tom okamžiku osobní rekord), 210 i 215 kg! A protože Nikitin na 220 kg selhal, senzace byla na světě. Olympijským vítězem se stal československý reprezentant.

Triumfální návrat – trabantem napříč Ostravou

„Na letišti v Ostravě čekal trabant, který nás odvezl do kulturního domu města Havířova na oficiální přijetí s primátorem,“ vzpomínal po letech se smíchem Zaremba, který si prý ale jinak užil slávy dosyta. „Jen takové peníze tam tehdy nebyly,“  zalitoval. Na podobný úspěch už vzpíráním opotřebovaný sportovec nikdy nedosáhl. Sedm let po olympijském triumfu ukončil kvůli vleklým problémům s koleny či loktem kariéru, za čas skončil v částečném invalidním důchodu. Své podlomené zdraví přičítal mimo jiné dopingu, k jehož užívání se později otevřeně přiznal. Aby si v životě – staral se i o nemocné rodiče – Zaremba přilepšil, olympijské zlato prodal.