Kunštát - Ačkoliv si děti z kunštátské základní školy hrají už více než sto let s hlínou, vlastní pec na vypalování keramiky nikdy neměly. Nepotřebovaly ji. Své dílo si totiž po škole vždy vypálily u někoho doma. Alespoň v dobách, kdy každá druhá rodina v Kunštátě měla svou vlastní pec na keramiku. Řemeslo ale pomalu mizí. Škola se proto rozhodla pořídit si svou první keramickou pec.
Tradice kunštátské keramiky přežívá. I díky dvěma novým pecím
„Až letos se podařilo udělat keramický kout a začínáme vlastně nanovo,“ prohlásil učitel Ladislav Dostál, který působí na kunštátské základní škole coby učitel výtvarné výchovy. Kvůli nové peci museli částečně přestavět i školní učebnu. Jedna keramická pec stojí i s přílušenstvím až padesát tisíc korun. Občanské sdružení Řemesla Kunštát pořídilo hned dvě, jednu do školy a další do tamního památníku, kde má návštěvníkům názorně ukázat celý proces vypalování keramiky.
Hovoří učitel Ladislav Dostál (zdroj: ČT24)
Sdružení se snaží zachovat mizející obor, v němž Kunštát vždy vynikal. Velké keramické dílny už ale ve městě nefungují. „Majitel, který bral keramiku coby srdcovou záležitost, zapomněl vycvičit své následovníky. Takže v okamžiku, kdy zemřel, zemřela i výroba. Neměl to kdo převzít,“ popsala konec jedné éry Marie Wetterová z občanského sdružení Řemesla Kunštát.
Kunštátská keramika
Typická bílo-hnědá keramika z Kunštátu má více než stoletou tradici. Přestože hlavní značka Kunštátská keramika je stále na prodej, jednotlivé menší keramičky ve městě stále fungují. Kunštát bohužel nemá peníze, aby od dědiců odkoupil i celý chátrající areál bývalé výrobny. Převážně užitková keramika denní potřeby se v této oblasti vyráběla už od 80. let 19. století. Výroba definitivně skočila v roce 2010 smrtí posledního majitele značky Luboše Sedláka. Ačkoliv o název Kunštátská keramika někteří obchodníci měli zájem, rodina by značku ráda prodala i s areálem. Kvůli zastaralému vybavení a nutným milionovým investicím ale zájemci o komplex bývalé keramičky nestojí. Samostatně se podařilo prodat prodejní a výstavní galerii, kde nyní fungují ordinace soukromých lékařů.
Jednou z možností, jak tradici ve městě obnovit, je spolupráce s některou z uměleckých vysokých škol, která by v Kunštátě zřídila speciální pracoviště pro studijní obor zabývající se keramikou. Nápad ale zatím selhává pro nedostatek peněz.
O tradici keramiky v Kunštátě hovoří Marie Wetterová (zdroj: ČT24)
Dodnes přesto v Kunštátě působí umělci, kteří s hlínou pracují. Jedním z nich je například Zdeněk Lindovský. „Najednou se vyrojilo hodně výrobců. Trh byl přeplněný a přišla konkurence z Itálie nebo Číny, kde nabízí hrnek za deset korun,“ zavzpomínal sochař na těžkou konkurenci, která dílny v Kunštátě zlikvidovala. Přesto ale v odkaz kunštátské tradice i nadále věří. „Byly doby zlé, kdy nebylo do čeho píchnout, ale přesto jsem neměl chuť s tím seknout,“ svěřil se Lindovský, kterému se nyní co do počtu zakázek opět daří.