Během několika dní jsou schopni zaplnit pražskou Lucernu, jejich nejznámější písničky se pomalu stávají národním majetkem. Sourozenci Hana a Petr Ulrychovi slaví 50 let společného vystupování. Česká televize jejich tvorbu připomene v sobotu večer na ČT art v dokumentu Jiřího Vondráka Tichá píseň Javorů, na který naváže záznam nedávného koncertu k tomuto výročí z Mahenova divadla v Brně.
Sobotní večer na ČT art rozezní Tichá píseň Javorů
„Petr Ulrych má 70, Hana 65, spolu hrají 50 let, 40 let mají Javory, 20 let s nimi hrají manželé Štruncovi a 5 let existence má Javory beat, těch výročí je dost, aby si sourozenci Ulrychovi zasloužili dokument,“ říká dramaturgyně Petra Špičková, proč televize připravila pořad připomínající společnou tvorbu sourozenců Ulrychových.
Režie se ujal Jiří Vondrák, který sám dříve vystupoval jako muzikant. K tvorbě sourozenců Ulrychových se vrací po 10 letech. V roce 2004 natočil film Javorová píseň. „Jsme svázáni pupeční šňůrou od konce 60. let,“ vysvětluje Jiří Vondrák výběr sourozenců Ulrychových jako tématu svého dalšího filmu.
Režisér Jiří Vondrák
„Ulrychovci zaujímají v této republice naprosto ojedinělé a nezaměnitelné místo, byly tady kapely jako Bukanýři, Ulrychovci byli jediní, kteří se inspirovali folklórem. Dnes už se jejich písničky zpívají jako lidové. Petr je jako skladatel jeden z mála, který dokázal využít esencí folklóru a implantovat je do vlastní tvorby. U některých písniček už se dnes neví, jestli to je lidová nebo umělá Petrova píseň. Navíc Hanka má ojedinělý hlas, který může být stejně dobře doprovázený big bandem jako nějakou cimbálovkou. Jsou unikátním úkazem, jak se dokázali doplnit – lidsky i sociologicky. Aby spolu dva lidé vydrželi 50 let pracovat, to je malý zázrak.“
Umělecké kvality sourozenců Ulrychových asi nikdo nezpochybňuje, přesto není jejich současná tvorba dostatečně slyšet, většina lidí zná jen několik písniček z rádia.
„Vynesly je první hity jako byl Sen, Nechoď do kláštera. V období Nikoly Šuhaje se proslavili písní Nikola, Eržika a známá je hlavně píseň Javory, která už je vlastně národním majetkem. Je pravda, že v rádiích se hrají jejich starší věci, přitom například skladba Lípa z jejich poslední desky je srovnatelná textem i hudbou s Javory.“
Uslyší a uvidí diváci i tyto novější písně na koncertu, který je součástí sobotního večera věnovaného na ČT art sourozencům Ulrychovým?
„Uslyší, vybrali jsme do jejich koncertní podoby nejvýraznější skladby z jejich tří, čtyř období. Ke konci uslyší diváci i onu zmíněnou Lípu, jako symbol toho, že sourozenci Ulrychovi stále rostou a košatí.“
Vy jste se sourozenci Ulrychovými točil dokument k výročí 40 let společné tvorby. V čem se tyto dokumenty od sebe liší.
„Liší se zásadně. Je to takové osudové zacyklení, protože v Mahenově divadle začínal jejich tatínek jako velká operní hvězda 50. a 60. let, v době, kdy oni sami se svojí hudební dráhou začínali. Zatímco jejich tatínek byl operním klasikem, oni jsou teď klasiky ve svém žánru, takže začínáme i vrcholíme v Mahenově divadle.“