Vědecká studie zveřejněná v odborném časopise Space Weather poprvé ukázala, jaký by byl dopad sluneční bouře o síle, která zasahuje Zemi přibližně jednou za sto let. Zatím měla naše civilizace obrovské štěstí, že ji tato událost nepotkala – následky by totiž byly katastrofální. Bouře by například mohla zničit satelity na oběžné dráze.
- Nejsilnější geomagnetická bouře způsobená sluneční erupcí v moderních dějinách zasáhla Zemi roku 1989. Tehdy byla tak silná, že vyřadila část kanadské elektrické sítě.
Autoři práce kvantifikovali jen důsledky sluneční bouře pro Spojené státy: denní ztráty by přesáhly částku 41,5 miliard dolarů, přičemž jen ztráty při obchodování by se pohybovaly kolem 7 miliard dolarů. Asi polovina ztrát by pocházela z nepřímých dopadů v oblastech, jež by nebyly zasažené přímo.
Autory práce jsou vědci z Center for Risk Studies na University of Cambridge; spolupracovali na ní ale s řadou dalších institucí. Jako první se zaměřili nejen na přímé dopady této katastrofy, ale také na jejich důsledky, například na globální obchod.
Ve zprávě o studii to popisuje její spoluautor Edward Oughton: „Cítili jsme, že je důležité se podívat, jak může extrémní kosmická událost ovlivnit americkou výrobu v řadě sektorů a také potenciální ekonomické ztráty dalších národů, které jsou na americkou ekonomiku napojené. Překvapilo nás, jak málo transparentního výzkumu v této oblasti existuje.“
Škody jsou vždy v miliardách dolarů
Vědci v této práci uvažovali nad několika scénáři – jak síly, tak i oblasti, kterou by geomagnetická bouře zasáhla. V tom nejoptimističtějším, kdy by byly postižené jen nejsevernější americké státy, by ztráty činily „jen“ 6,2 miliard dolarů. V tom nejhorším by denní ztráty překročily 37,7 miliard a dalších 4,8 miliard v okolních zemích. Nepředstavitelné částky, které jsou ve hře, podle vědců ukazují, jak velké riziko tento fenomén představuje a jak nutné je, aby na něj byla americká elektrická síť připravená.
Vědci současně zdůrazňují, že řešili pouze událost, která by zasáhla jen USA, ve skutečnosti by následky silné sluneční erupce pocítily všechny severně položené oblasti po celé planetě. Nyní je podle nich důležité, aby se podobné studie objevily i v dalších zemích a vědecká komunita dokázala kvantifikovat celoplanetární riziko i následky takové události.
Co je sluneční bouře
Při sluneční erupci se uvolňuje obrovské množství rentgenového, ultrafialového a gama záření, navíc doprovázené rychlými svazky částic. Současně dochází ke koronárním výronům hmoty, při nichž se do vesmíru uvolňuje žhavé sluneční plazma.
Částice se k Zemi řítí rychlosti světla, ale samotná Země je před nimi díky magnetickému poli chráněná. Bohužel, nikoliv satelity na oběžné dráze, jejichž elektronika je velmi snadno zranitelná. Na nich je naše civilizace zcela závislá, bez družic by nebylo komunikace ani mnoha dalších zásadních služeb. Již několikrát se to stalo, a to nešlo o opravdu masivní sluneční erupci.
- V září 2006 vypustila Japonská vesmírná agentura loď pojmenovanou Hinode (známá též jako Solar-B), aby sledovala sluneční erupce ve větších detailech.
Satelity sice lze před tímto kosmickým zářením velké síly odstínit, ale u drtivé většiny komerčních satelitů se to prostě nevyplácí – hmotnost družice by výrazně narostla a cena služby by se enormně zvýšila.
Další komplikací je, že kvůli rychlosti, jakou se tyto částice pohybují, se na jejich dopad nedá nijak připravit – satelity není možné přesunout na bezpečnější dráhu ani jinak zabezpečit. Jejich zničení nebo poškození však může být varováním pro další vlnu problémů, jež sluneční erupce způsobí.
Výše zmíněné výrony koronární hmoty, tedy žhavého plazmatu, totiž k Zemi dorazí mnohem později, pohybují se pomaleji. Trvá jim to desítky hodin až několik dní, pak ale mohou být následky o to horší.
„Normální“ erupce způsobí elektromagnetickou bouři, která poškodí maximálně tak několik přístrojů a způsobí působivé polární záře i na místech, kde normálně nebývají. Ale z historie víme, že Zemi zasáhly mnohem silnější výrony koronární hmoty – naštěstí pro lidstvo teprve na začátku průmyslové éry.
Ta nejsilnější zaznamenaná přišla roku 1859; tehdejší erupce byla asi třikrát silnější než ty, které zaznamenáváme v současnosti. Podle expertních odhadů je pravděpodobnost, že podobně silnou událost Země zažije v dalších 10 letech, asi 12 procent.
