Rozpad Československa

Premiér Petr Fiala (ODS) se v podvečer v pražské Kramářově vile setkal se svými devíti předchůdci ve funkci předsedy vlády. Pozval je na slavnostní večeři u příležitosti 30. výročí vzniku samostatné České republiky. Chci a pokládám za vhodné, abychom v takovýchto slavnostních chvílích byli všichni pohromadě, řekl Fiala na tiskové konferenci po obědě s hlavou státu. Po večeři se současní i bývalí političtí představitelé sešli na koncertě v pražském Rudolfinu, který připravil úřad vlády ve spolupráci s Českou filharmonií.

Za dílo amatérů považuje Michael Kocáb zánik Československa. Připomněl, že politici, kteří rozhodnutí učinili, měli minimum zkušeností, a je přesvědčen, že rozhodnout měli občané republiky v referendu. Vzpomínky z obou zemí někdejší federace však ukazují, že postoj Čechů a Slováků byl počátkem 90. let značně odlišný. Zatímco nynější ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) vzpomíná na československý sentiment, někdejší slovenský premiér Mikuláš Dzurinda vzpomněl na agresi slovenských občanů vůči zákonodárcům, kteří se pokoušeli osamostatnění zabránit. Politici minulí i současní diskutovali o jubileu Česka a Slovenska v Událostech, komentářích.

Premiér Petr Fiala (ODS) v neděli vystoupil s novoročním projevem. Připomněl během něj třicet let existence České republiky a zhodnotil vývoj země. Český národ podle něj na sebe může být hrdý a neměl by se považovat za bezvýznamný. Zdravé sebevědomí i neztrácení naděje podle něj pomůžou zvládnout krize, ve kterých se nejen Česko ocitlo. Fiala také nastínil plán vlády na jejich řešení – škrty ve státních výdajích o 70 miliard korun, investice do obrany nebo pokračování v transformaci energetiky.

Přesně před třiceti lety, 1. ledna 1993, vznikla rozpadem Československa samostatná Česká republika. Společný stát Čechů a Slováků přestal po 74 letech existovat úderem půlnoci 31. prosince 1992. Podle vrcholových politiků tehdejší doby i současnosti šlo o završení dlouhodobých tendencí, vztahy obou nových zemí to ale nijak nepoškodilo.

Přesně před třiceti lety, 1. ledna 1993, vznikla rozpadem Československa samostatná Česká republika. Společný stát Čechů a Slováků přestal po 74 letech existovat úderem půlnoci 31. prosince 1992. Podle vrcholových politiků tehdejší doby i současnosti šlo o završení dlouhodobých tendencí, vztahy obou nových zemí to ale nijak nepoškodilo.

Rozdělení Československa před třiceti nyní hodnotí pozitivně necelá polovina Čechů. U sousedů je zastánců víc: 62 procent. Ukazuje to nový průzkum pro veřejnoprávní vysílatele v obou zemích.

Pochopil jsem, že Slovensko chce být prvně v dějinách samostatným státem, že chce nezávislost, řekl k situaci před třiceti lety bývalý český premiér a prezident Václav Klaus. Jako člověka, který se narodil ve státě společném, ho to netěšilo. Vědomí nevyhnutelnosti rozpadu u něj pramenilo ze tří momentů – pomlčkové války, dvouletého působení v roli federálního ministra financí, které provázely každodenní spory, a také neformální rozhovor s tehdejším slovenským premiérem Jánem Čarnogurským, který mu oznámil, že Slovensko chce samostatnost. „Bránit se tomu by vytvořilo neklid a nestabilitu a komplikace do budoucna,“ uvedl Klaus.

Rozpadu Československa podle bývalého slovenského premiéra Vladimíra Mečiara předcházela řada chyb. První podle něj udělal Václav Havel v lednu 1990, kdy přednesl návrh na změnu názvu státu. Mečiar míní, že „spor o pomlčku“ vyvolal mnoho emocí. Také řekl, že při jednání s Václavem Klausem prošli všechny varianty možného budoucího státu, nakonec se však shodli na rozpadu. „Mnoho prostoru pro rozhodování jsme neměli. Vyžadovala si to ekonomika i sociální tlak,“ uvedl v rozhovoru pro ČT24.

„Politika, která je důvěryhodná a která lidi neodrazuje, spočívá na spoustě dílčích pravidel, zejména však na nepsaném dodržení slova.“ Těmito slovy reagoval český premiér Petr Pithart na to, že předsednictvo Slovenské národní rady nepřijalo návrh smlouvy o státoprávním uspořádání odsouhlasený v Milovech. Ten byl přitom vypracován s tím, že slovenská delegace na jednání reprezentuje přinejmenším postoj předsednictva SNR.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Podle předsedy branného podvýboru Federálního shromáždění Jana Šolce nevznikaly na začátku roku 1992 na území republiky nelegální ozbrojené složky. Prohlášení bylo reakcí na zveřejnění dopisu oznamujícího vznik Slovenské osvobozenecké armády. Ta byla v dopise deklarována jako ozbrojená složka slovenského národa usilující o samostatnost Slovenska.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

„Česká republika a Slovenská republika, které spolu dobrovolně tvoří společný stát, Českou a Slovenskou Federativní republiku, respektují navzájem svou svrchovanost a svrchovanost společného státu.“ Na těchto principech byl postaven návrh smlouvy o státoprávním uspořádání společného státu. Smlouvu připravila společná komise České národní rady a Slovenské národní rady na jednání v Milovech. Návrhem smlouvy se měly nejprve zabývat politické strany a posléze ČNR a SNR. V případě jejího schválení mělo dojít k jejímu projednání Federálním shromážděním.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.