Tradiční umění všech neapolských pizzaiuolů, které se v jižní Itálii předává z generace na generaci, se nyní dostalo na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Světové dědictví na talíři. Neapolská pizza se dostala na seznam UNESCO
„Vítězství!“ slavil na Twitteru italský ministr zemědělství Maurizio Martina. „Další krok k ochraně dědictví italského jídla a vína.“ Podle Sergia Miccu, ředitele asociace neapolských mistrů pizzy, podepsaly petici na podporu zařazení pizzy na seznam světového dědictví zhruba dva miliony lidí. Kampaň přitom vedli už od roku 2014.
Těsto na celosvětově milovanou italskou pochoutku se roztáčí ve vzduchu na ruce. Tím se provzdušní a díky tomu získává své typické vlastnosti. Právě to je tradiční umění mistrů pizzařů, takzvaných pizzaiuolů. Původ má v jižní Itálii, zejména v Neapoli.
Typická neapolská pizza je Margherita. Vyrábí se za použití rajčat San Marzano, které rostou na sopečných pláních pod Vesuvem. Další neodmyslitelnou ingrediencí je mozzarella di Bufala Campana, tradiční měkký čerstvý sýr z buvolího mléka.
V této podobě se zrodila v Neapoli v roce 1889. Do města se tehdy přijela podívat italská královna Margherita Savojská, a místní kuchař ji chtěl přivítat pizzou v tradičních italských barvách – červené, bílé a zelené. Na pokrm tak vybral rajčata, mozzarellu a lístky bazalky.
Pravá Neapolská pizza je už od roku 2010 zapsána Evropskou unií také do skupiny chráněných označení „zaručená tradiční specialita (TSG)“. Česko má takto chráněné například špekáčky či lovecký salám. Recept je zapsán v zákoně, který udává, jaký má mít pizza tvar, jak má být připravováno těsto a kde může být pravá pizza připravována.
Mimo pizzu má Itálie na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO také tradiční výrobu houslí v Cremoně nebo písně ze Sardinie. Na seznamu památek světového dědictví UNESCO se zařadilo mimo jiné také historické centrum Říma, Benátek a Florencie, pobřeží Amalfi, bazilika svatého Františka v Assisi nebo sopka Etna.