Berlín - Když se předseda konzervativců Helmut Kohl postavil v říjnu 1982 do čela Vlády SRN, hodnotila jej řada politických komentátorů jako nudného muže bez vizí, jehož pobyt v úřadu spolkového kancléře nebude mít dlouhé trvání. To se ale nepotvrdilo. Po pádu Berlínské zdi se totiž Kohl zásadním způsobem zasloužil o znovusjednocení Německa. Tím si u svých spoluobčanů vysloužil respekt, který nepřebila ani pozdější nepříjemná aféra s černými stranickými fondy. Kohl byl rovněž zastáncem posílení evropské integrace. Kritici mu ale například vyčítají, že souhlasil s pravidly pro zavádění eura, jež byla špatně nastavena.
Kohl se snažil udržovat přátelské vztahy s Ruskem i Západem
Kohl nejprve působil na přelomu 60. a 70. let minulého století jako předseda zemské vlády spolkové země Porýní-Falc. Zásadní přelom v jeho politické kariéře přišel v roce 1989. V situaci, kdy se začínaly drolit komunistické režimy ve střední a východní Evropě, se naplno uplatnila kancléřova silná stránka, jíž byla diplomacie založená na jeho přátelských osobních vztazích s představiteli západních mocností a Ruska. Tandem Kohl - Mitterrand měl například značnou zásluhu na oživení stagnujícího procesu evropské integrace.
Přinejmenším stejně významné bylo pouto důvěry, které vzniklo mezi kancléřem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem, jenž svou zahraniční politikou významně přispěl k pádu východoněmeckého režimu.
Pádem Berlínské zdi počátkem listopadu 1989 se začal naplňovat Kohlův sen o sjednoceném Německu. Již koncem měsíce navrhl ve Spolkovém sněmu desetibodový plán sjednocení Německa. Při následném jednání obou německých států s vítěznými mocnostmi druhé světové války předvedl Kohl spolu s ministrem zahraničí Hansem-Dietrichem Genscherem doslova diplomatický koncert. Výsledkem bylo nečekaně rychlé sjednocení Německa v říjnu 1990.
Kohlovi zasadil ránu až v roce 1998 Schröder
Zásadní podíl na znovusjednocení národa vynesl Kohlovi značnou popularitu a pomohl křesťanským demokratům k volebním vítězstvím v první polovině devadesátých let. Trpkost prohry poznal Kohl až v roce 1998, kdy jej porazil sociální demokrat Gerhard Schröder.
Kohlův pobyt v úřadu spolkového kancléře se tak uzavřel 27. října 1998 po rekordních 16 letech a 26 dnech. Jen pár dní poté odešel Kohl i z čela strany a byl jmenován jejím čestným předsedou. Této funkce se ale v lednu 2000 zřekl kvůli skandálu s černými fondy, které si strana s jeho vědomím pořídila. Aféra s tajemnými sponzory nepříjemně poznamenala konec Kohlovy politické kariéry.
Ozývají se hlasy, že Kohl nese částečně vinu za problémy s eurem
Od Kohlova odchodu z vrcholné politiky je o exkancléři slyšet především v souvislosti s jeho soukromým životem. Vlnu solidarity vzbudila v červenci 2001 sebevražda Kohlovy manželky Hannelore, která trpěla vzácnou přecitlivělostí na denní světlo. Čas od času se rovněž objeví informace o Kohlových zdravotních komplikacích, jako byl úraz lebky, který utrpěl po pádu ze schodů v únoru 2008. V poslední době se jméno kancléře-sjednotitele skloňuje v souvislosti s jeho rolí duchovního otce společné evropské měny. Kritici mu přičítají spoluzodpovědnost za špatně nastavená pravidla při zavádění eura.
Výběr událostí v historii Německa, jejichž aktérem byl kancléř Helmut Kohl:
Vyjádření nedůvěry kancléři Schmidtovi - Jako dosud jediný kancléř Spolkové republiky Německo se Kohl dostal do úřadu na základě procedury známé jako konstruktivní vyjádření nedůvěry. Chce-li Spolkový sněm svrhnout stávajícího předsedu vlády, musí se nadpoloviční většina poslanců shodnout na jménu jeho nástupce. Přesně to se stalo 1. října 1982, kdy padl sociálnědemokratický kancléř Helmut Schmidt, na jehož místo parlament dosadil konzervativce Kohla.
Umístění raket Pershing v Německu - Koncem listopadu 1983 přijal Spolkový sněm po bouřlivé debatě rozhodnutí o rozmístění raket Pershing-II a střel s plochou dráhou letu na území SRN. Šlo o reakci na krok Sovětského svazu, který ve druhé polovině 70. let začal nahrazovat starší typy raket středního doletu novým typem SS-20. Pro rozmístění raket NATO se tehdy vyslovili Kohlovi křesťanští demokraté a jejich koaliční partner FDP. Ostře proti byli opoziční sociální demokraté a Zelení. Rozhodnutí parlamentu vyvolalo nesouhlasné reakce u části západoněmecké veřejnosti.
Vystoupení kancléře v izraelském parlamentu - Jako vůbec první kancléř poválečného Německa promluvil Kohl 24. ledna 1984 v izraelském parlamentu. Kohl, jenž byl v době druhé světové války ještě dítětem, ve svém projevu řekl, že v otázce viny za zločiny nacismu jej potkala „milost pozdějšího narození“. Za tento výrok byl posléze kritizován některými historiky, podle nichž mohl oslabit vědomí historické odpovědnosti u poválečné generace Němců.
Setkání s francouzským prezidentem ve Verdunu - V září 1984 se Kohl sešel s francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem u Verdunu na severozápadě Francie, kde se za první světové války střetly armády obou zemí. Fotografie Kohla a Mitterranda držících se během smutečního obřadu za ruce se stala symbolem německo-francouzského smíření. Mezi konzervativcem Kohlem a socialistou Mitterrandem panovaly velmi přátelské vztahy, které později usnadnily získání francouzského souhlasu se sjednocením Německa.
Návštěva Ericha Honeckera v Bonnu - Ke zlepšení vztahů mezi oběma německými státy přispěla počátkem září 1987 návštěva předsedy Státní rady NDR a generálního tajemníka Jednotné socialistické strany Německa Ericha Honeckera v Bonnu. V hlavním městě západního Německa čekalo Honeckera uvítání se všemi poctami, které náleží hlavě suverénního státu. Západní Německo tak dalo symbolicky najevo, že uznává Německou demokratickou republiku za rovnoprávný stát.
Sjednocení Německa - Při setkání se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem v červnu 1989 Kohl prohlásil, že ke sjednocení Německa jednou dojde se stejnou jistotou, s jakou vody Rýna vždy doputují do moře. Na kancléřova slova došlo nečekaně rychle. Počátkem listopadu téhož roku padla Berlínská zeď a už koncem měsíce předložil Kohl parlamentu desetibodový plán postupného sjednocení Německa. Jak se později svěřil, myslel si tehdy, že ke spojení dojde až za tři až čtyři roky. Ve skutečnosti se tak stalo už 3. října 1990.
Maastrichtská smlouva - V prosinci 1991 byla na summitu Evropských společenství v nizozemském Maastrichtu přijata smlouva o hospodářské, měnové a politické unii a zrodil se název Evropská unie. Jedním z otců společné evropské měny byl právě Kohl, jenž patřil spolu s tehdejším francouzským prezidentem Mitterrandem a předsedou Komise Evropské unie Jacquesem Delorsem k nejvýznamnějším stoupencům hlubší politické a hospodářské integrace Evropy.
