Mnichov – Ač nebyl koncentrační tábor poblíž bavorského městečka Dachau vyhlazovací ani největší, drží nelichotivé privilegium: Byl prvním a nejdéle fungujícím „koncentrákem“ na německém území. První vězni prošli jeho branou s nápisem „Arbeit macht frei“ právě 22. března 1933. Dachau sloužilo jako „modelové zařízení“, kde byl prakticky vypracován a vyzkoušen systém správy koncentračních táborů a zacházení s vězni. Za 12 let existence tábora jím prošlo nejméně 188 tisíc lidí z více než 30 zemí Evropy. Téměř třetinu z nich tvořili Židé. Nejméně 28 tisíc registrovaných vězňů v Dachau zahynulo, celkový počet obětí se však odhaduje na 67 tisíc.
Dachau – první a nejdéle fungující „koncentrák“ v Německu
Výcvik budoucích strážců koncentračních táborů – nechvalně proslulých jednotek SS-Totenkopfverbände – měl v Dachau na starosti odhodlaný nacista Theodor Eicke. Později byl za své zásluhy jmenován inspektorem celého systému koncentračních táborů. Právě z Eickova popudu byly navíc tábory zapojeny do výrobního procesu.
Eicke vypracoval systém tábora i zacházení s vězni, který sloužil jako model pro ostatní tábory, navrhl například rozdělení táborů na přísně střeženou vězeňskou část a takzvanou administrativní zónu. Prosazoval také myšlenku, že vězňové si nesmí ani na okamžik odpočinout od teroru, fyzických trestů nebo ponížení. Eicke zahynul v roce 1943 v troskách sestřeleného letounu v Rusku.
První vězni přišli do Dachau pouhé dva měsíce po nástupu Hitlera k moci
Zřízení koncentračního tábora v Dachau oznámil tehdejší šéf mnichovské policie a říšský vůdce SS Heinrich Himmler 20. března 1933. První vězni prošli táborovou branou jen pouhé dva měsíce poté, co se Adolf Hitler stal říšským kancléřem. Před válkou putovali do tábora skuteční i domnělí nepřátelé režimu – komunisté, sociální demokraté, odboráři, šlechtici. K nim postupně přibývali lidé označovaní za „podvratné živly“: Svědkové Jehovovi, duchovní, Romové, homosexuálové a další.
Židy kvůli jejich původu začali nacisté hromadně internovat po „křišťálové noci“ v listopadu 1938. Tehdy jich do Dachau odvlekli na 10 000. Podle serveru holocaust.cz byli ale po několika týdnech propouštěni, když slíbili, že opustí Německo. Většina této možnosti po trpkých zkušenostech využila. V říjnu 1942 vydal Himmler příkaz transportovat všechny židovské vězně z koncentračních táborů na německém území do vyhlazovacích táborů na východě Evropy a všichni židovští vězňové byli z Dachau deportováni do Osvětimi.
- Z Československa bylo do Dachau deportováno 3 600 osob, z nichž v táboře zahynulo asi 1 400. Táborem prošli například malíř a spisovatel Josef Čapek, průmyslník a mecenáš Jindřich Waldes, bývalí čeští kardinálové Štěpán Trochta a Josef Beran a z transportu smrti směřujícího do Dachau uprchl spisovatel Arnošt Lustig.
Také v Dachau byla vedle krematoria vybudována plynová komora, ta ale nikdy nezačala sloužit masovému vraždění. V táboře byly až do osvobození prováděny popravy většinou zastřelením nebo oběšením. Ani Dachau se ale nevyhnuly smrtící pseudolékařské pokusy na vězních. Tisíce vězňů z Dachau, označených za „invalidy“, zahynuly v plynových komorách hornorakouského zámku Hartheim nedaleko Lince.
Koncem roku 1944 panovaly v Dachau katastrofální podmínky. Hromadili se zde vězni evakuovaní před postupem spojeneckých armád z jiných táborů a řádila zde epidemie tyfu. Jen dva dny před osvobozením tábora, 27. dubna 1945, nacisté rozhodli o pochodu smrti 7 000 vězňů, většinou Židů, do Tegernsee na jihu země. O den později tábor opustila většina personálu SS. Konečně 29. dubna 1945 do tábora dorazily americké jednotky, které zde nalezly více než 30 tisíc zubožených vězňů.
Památník, zpřístupněný po válce v místě bývalého tábora, dodnes připomíná tragické události související s nástupem nacistické totality.