„Architekt holokaustu“ Eichmann se do rukou spravedlnosti dostal až 15 let po válce

• ČT24

11. 5. 201011. 5. 2010|Zdroj: ČT24

Adolf Eichmann

Zdroj: ČT24

Buenos Aires - Jeden z největších úspěchů tajných služeb má na svém kontě izraelský Mossad. Patnáct let po skončení druhé světové války, 11. května 1960, agenti Mossadu v Argentině vypátrali a tajně unesli do 15 tisíc kilometrů vzdáleného Izraele důstojníka Adolfa Eichmanna, který byl v nacistickém režimu za druhé světové války pověřen tzv. konečným řešením židovské otázky. Tehdy čtyřiapadesátiletý „architekt holokaustu“, při kterém zahynulo na šest milionů evropských Židů, přitom žil v této jihoamerické zemi spokojeně i se svou ženou, která pocházela z jižních Čech, již deset let.

V Izraeli byl poté Eichmann v prosinci 1961 odsouzen k trestu smrti za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Po odvolání a zamítnutí žádosti o milost byl 31. května 1962 oběšen ve věznici Ramla. Eichmann napsal ve vězení paměti, které byly zveřejněny v roce 2000. Eichmann se podle deníku cítil nevinen a pouze plnil rozkazy.

Eichmann pocházel ze Solingenu v Porýní, kde se narodil 19. března 1906, a původně se živil jako obchodní cestující. V rámci SS se „židovskou otázkou“ zabýval již od roku 1934.

Eichmann se v květnu 1945 ocitl po odjezdu z Prahy, kde žil ve vile na Ořechovce, pod cizím jménem v americkém zajateckém táboře, odkud uprchl. S manželkou Veronikou, rozenou Lieblovou, a syny se ukryl na rakouském venkově.

S pomocí organizace bývalých členů SS ODESSA a s pasem, který mu na falešné jméno Ricardo Klement vystavil Červený kříž v italském Janově, odjel v roce 1950 lodí do Argentiny, která bývala v té době „bezpečným rájem“ pro mnoho nacistů.

Fiktivní Ricardo Klement, jenž se podle pasu narodil v severoitalském Bolzanu a profesí byl mechanik, žil na předměstí Buenos Aires a pracoval v Argentině v dodavatelské firmě pro automobilku Mercedes, později vlastnil farmu na chov králíků. Manželka s třemi syny za ním přijela v roce 1952 a dětem ho přestavila jako bratrance jejich zemřelého otce. V roce 1953 se jim narodil ještě další syn Ricardo. Veronika zemřela v roce 1997.

„Viděl jsem to špinavé prase Eichmanna v Buenos Aires“

První zmínka o tom, že Eichmann, o kterém jeho žena tvrdila, že zemřel v roce 1945 v Praze, žije v Argentině, je z roku 1954. Tehdy dostal šéf dokumentačního střediska Simon Wiesenthal z Argentiny pohlednici s textem v němčině: „Viděl jsem to špinavé prase Eichmanna. Žije v Buenos Aires“.

Důležitou stopu šéfovi Mossadu Isseru Harelovi, jenž celou operaci později vylíčil v knize Dům v Garibaldiho ulici, předal v roce 1957 německý státní zástupce z Hesenska Fritz Bauer, který podle pozdějších zjištění jednal v koordinaci s hesenským premiérem Georgem Augustem Zinnem (ačkoli tehdy neexistovaly diplomatické vztahy mezi Izraelem a Německem). Bauer potvrdil, že Eichmann žije v Argentině pod jménem Ricardo Klement.

Mossad tuto tajnou akci po schválení premiérem Davidem ben Gurionem i právníky zahájil v dubnu 1960, kdy přijeli první agenti do Argentiny. Únos Eichmanna byl proveden 11. května 1960 večer a časově se shodoval s oficiální návštěvou izraelské delegace v Argentině, která tehdy slavila 150. výročí nezávislosti. Eichmann byl komandem zadržen u svého bydliště na předměstí Buenos Aires, když se podle vysledovaného obvyklého scénáře vracel domů ze zaměstnání.

Otcové a matky, které mašinérie proměnila v hromádku popela

Zadržel jej agent Peter Malkin se slovy: „Na okamžik, pane!“ - jedinými třemi slovy, která ve španělštině znal. Pak se na něj vrhl a s dalšími agenty jej nacpal do připraveného auta. Dalších deset dní byl Eichmann, jenž se ke své totožnosti přiznal, držen v konspirační vile. „Museli tohoto člověka holit, koupat a vodit na záchod. A přitom museli zapomenout na své otce a matky, bratry a sestry, které vězňova zkázonosná mašinérie proměnila v hromádku kostí a popela,“ napsal později šéf Mossadu Harel.

Eichmann byl po půlnoci na 21. května 1960 v uniformě stevarda izraelské letecké společnosti El Al a pod vlivem sedativ propašován na palubu letounu typu Britania a s mezipřistáním v Dakaru odvezen do Izraele. V Tel Avivu letadlo dosedlo 22. května v 8:00 hodin a o den později oznámil premiér ben Gurion členům izraelského parlamentu neuvěřitelnou zvěst: „Adolf Eichmann je ve vazbě v Izraeli a zanedlouho stane v Izraeli před soudem!“

Argentina poté podala u OSN oficiální protest proti narušení své územní integrity. Izrael se za čin omluvil, Eichmanna ale odmítl vrátit. Mossad se k akci oficiálně přiznal až v roce 2005.

Mossad se vzdal možnosti dopadnout „anděla smrti“ Mengeleho

Velitel operačního týmu Mossadu a bývalý ministr pro důchodce Rafi Ejtan v roce 2008 řekl, že se Mossad v roce 1960 vzdal možnosti dopadnout v Argentině dalšího nacistického zločince Josefa Mengeleho, aby neohrozil zadržení Eichmanna. Mengele, přezdívaný kvůli krutým experimentům s vězni v Osvětimi „anděl smrti“, tehdy také žil v Buenos Aires, když se pro něj po několika týdnech agenti Mossadu vrátili, Mengeleho stopa ale už vychladla. Izraelci pak po něm bezvýsledně pátrali v Brazílii a Paraguayi.

Zajímavou informaci přinesl v roce 1992 bývalý komunistický ministr vnitra Rudolf Barák (ve funkci 1953-1961), který uvedl, že českoslovenští agenti unesli na příkaz KGB v roce 1955 z Argentiny do Prahy bývalého šéfa gestapa Heinricha Müllera. V baru mu vhodili do pití uspávací prostředek a nákladním letadlem ho přepravili do Prahy, kde ho předali KGB. Barákovo tvrzení o únosu Müllera popřela ale řada politiků i historiků, v knize Nedotknutelný to ale v roce 2005 zopakoval francouzský historik Pierre de Villemarest. Müllerův únos se měl stát vzorem pro únos Eichmanna.