Bratislava – Lidé si mysleli, že se blíží konec světa. Největší povodeň 20. století zasáhla 15. června 1965 Slovensko. Přívalová vlna z koryta Dunaje roztrhla u obce Patince ochrannou hráz a likvidovala vše, co jí stálo v cestě. O dva dny později podlehla tlaku vody protipovodňová zábrana u Číčova a dílo zkázy bylo dokonáno. Z Dunaje se vylilo přes miliardu krychlových metrů vody. Evakuováno bylo více než 54 tisíc lidí, na čtyři tisíce rodin přišlo o střechu nad hlavou. Lidské ztráty byly naštěstí minimální; nejčastěji se uvádí, že o život přišli jen dva lidé.
Příčinou ničivé povodně bylo jarní tání mimořádně velkého množství sněhu v Alpách i vydatné deště, které zasáhly také severní přítoky Dunaje - tedy Váh, Nitru a Hron. To, že řeka nezvládla tak vydatné srážky, je dáno regulací jejího toku a svedením vody do nepřirozeně přímého koryta kvůli plavbě. Zaplavení velké části jižního Slovenska upozornilo tehdy na zastaralost hrází a nutnost vybudování nového systému protipovodňových opatření. Tak vznikla kontroverzní soustava vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros.
O jejím zbudování rozhodly Maďarsko a tehdejší Československo na konci 70. let. Z původního projektu byla nakonec realizována jen jeho slovenská část, a to ve změněné podobě. V rámci její výstavby však byl zrekonstruován a vylepšen i systém hrází. Katastrofa z roku 1965 by se tedy podle odborníků neměla opakovat.
Povodeň měla i nečekané politické důsledky. Pražské vedení KSČ tehdy neprojevilo velký zájem, zato tehdy mladý Alexander Dubček pomáhal na Žitném ostrově, a to mu vyneslo obrovskou popularitu a později i funkci prvního tajemníka KSČ.
