Belka a Strelka - první psi, kteří se vrátili z vesmíru

Moskva - Nebyli sice prvními živými tvory ve vesmíru, ale psi Strelka a Belka, kteří odstartovali 19. srpna 1960, se jako první vrátili živí v kosmické lodi zpátky na Zemi. Na palubě Sputniku 5 je doprovázeli králík, čtyřicítka myší, dva potkani, mouchy a řada rostlin. Většina pasažérů se následující den vrátila v pořádku na Zemi, asi dvacet myší ale zemřelo. Vycpaná těla dvou slavných kosmických voříšků Strelky a Belky jsou nyní v moskevském muzeu kosmonautiky.

Cestu do vesmíru lidstvu otevřeli psi Cigan a Dezik, kteří v červnu 1951 startovali do kosmu v družici Sputnik 2. Jejich let nebyl dlouhý: vystoupali v raketě do výšky přes 100 kilometrů a pak se v pořádku vrátili na Zemi na padáku. Dezik o týden později letěl do stratosféry znovu, tentokrát s novou kolegyní – fenkou Lisou. Přesto, že zpočátku probíhalo všechno bez problémů, let skončil tragicky. Kabině se psy se neotevřel padák. Krátce po nehodě byl Cigan vyřazen z výcviku. Jeho štěňata později Rusové rozdávali jako ocenění za zásluhy.

Lajka - fenka, která se zapsala do historie kosmonautiky i srdcí lidí

První psi se vrátili (zdroj: ČT24)

Vavříny průkopníků v dobývání kosmu Cigan a Dezik ovšem nedostali. Svět si zapamatoval až jejich následnici, fenku Lajku. Na počátku výběru psa, který se dostane až na oběžnou dráhu, bylo jasné, že se nikdy nevrátí zpátky. Nejprve byla vybrána Albína, která měla na kontě už dva starty. V době příprav ale měla štěňata, volba tedy padla na Lajku.

Lajka startovala do vesmíru v listopadu 1957 a život položila na oltář vědy. V té době totiž ještě nebyl technicky vyřešen návrat z oběžné dráhy a Lajka měla být po pěti dnech výzkumu, kdy vědci sledovali například její krevní tlak a EKG, usmrcena přerušením dodávky kyslíku. Ve skutečnosti vše proběhlo mnohem hůř. První problémy se objevily už před startem modulu. Kvůli poruchám zůstala raketa už s umístěnou Lajkou stát tři dny v mrazivém počasí na novém polygonu, který byl později nazván Bajkonur. Technici aspoň ohřívali modul hadicí s teplým vzduchem.

Lajka odstartovala na svou poslední cestu 3. listopadu 1957. Její let sledovaly tiskové agentury z celého světa ještě několik dní po startu, přestože Lajka už byla mrtvá. Kvůli přehřátí kabiny a nefungujícím ventilátorům totiž zemřela na přehřátí organismu už po několika obletech kolem Země, asi sedm hodin po startu. Sputnik s mrtvou Lajkou sestoupil do zemské atmosféry na jaře 1958 a při cestě k povrchu shořel. V laboratoři pak při simulování podmínek v Lajčině modulu zemřeli ještě další dva psi.

Lajka se stala sovětskou hrdinkou, její srdceryvný příběh zasáhl obyčejné lidi na celém světě.

Belka a Strelka - první psi, kteří se vrátili

Belka a Strelka strávili v kosmu jeden den. Doprovázel je šedý králík, čtyřicítka myší, mouchy a rostliny. Pasažéři letu (až na několik myší) let přežili a stali se tak prvními živočichy, kteří se po pobytu ve vesmíru v pořádku vrátili na Zem. Strelka měla později šest štěňat se psem Pushokem, který se účastnil řady vesmírných experimentů konaných na Zemi. Jedno ze štěňat – pojmenované Pushinka – daroval v roce 1961 Nikita Chruščov dceři Johna F. Kennedyho Caroline. Pushinka dala studené válce romantický příběh - sovětská fenka měla s dalším psem amerického prezidenta čtyři štěňata.

Psí vesmírný rekord - 22 dní na oběžné dráze

Nejdelší psí pobyt v kosmu absolvovali Veterok a Ugolyok. S lodí Kosmos 110 odstartovali 22. února 1966 a přistáli až po 22 dnech strávených ve vesmíru, 16. března. Tento let se stal pro psí kosmonauty rekordním. Lidé ho překonali až v roce 1973 letem Scylabu 2.

Do letu prvního člověka do vesmíru v dubnu 1961 vypustili Sověti do kosmu asi třicítku raket se zvířaty. Deset psů přitom zahynulo. I psí kosmonauti se museli podrobit před letem tréninku, například byli zavřeni 15 až 20 dní ve speciálních boxech, oblékáni do skafandrů, létali na centrifuze a dostávali speciální kašovitou stravu. Museli si zvykat na hluk, nedostatek prostoru a stav beztíže. Ruští medici psům vyváděli krkavice do zvláštních kožních záhybů, aby jim mohli lépe kontrolovat životní funkce. Většina psích kosmonautů pocházela z moskevských ulic - do dějin kosmonautiky se tak zapsali toulaví voříšci.