Norimberk - Září 1935 znamenalo pro Hitlerovu NSDAP a celé Německo, potažmo i celou Evropu zásadní zlom. Pravě 15. září 1935 se na 7. sjezdu Nacionálně socialistické dělnické strany Německa totiž zrodila nová německá armáda (Wermacht), světlo světa spatřily Norimberské zákony, na jejichž základě pod záminkou ochrany „německé cti a krve“ nacisté pak likvidovali každého, kdo nemohl prokázat „árijský původ“, a ve stejný den se rovněž jedinou státní vlajkou Německa stala zástava s hákovým křížem.
7. sjezd NSDAP - osudový nejen pro Německo – Hitler vyhlašuje Norimberské zákony
Celé sedmidenní setkání tehdy natáčela mladá německá režisérka Leni Riefenstahlová, která z kongresu vytěžila téměř půlhodinový film o obnovení německé armády (Den svobody: náš Wehrmacht), který měl premiéru v prosinci 1935. Film končí záběrem na nacistické vlajky za zvuků německé hymny, poté se na plátně objeví německá letadla, letící na obloze ve formaci hákového kříže.
Němečtí Židé se od tohoto dne stali občany druhé kategorie
Kromě oslavy vzniku nové armády (Wehrmachtu), která nahradila dosavadní Reichswehr znamenal norimberský sjezd zásadní zlom pro další vývoj v Evropě – na sjezdu totiž Hitler vyhlásil i dva antisemitské zákony, které zbavily lidských práv osoby takzvaného neárijského původu - němečtí Židé se tak stali občany druhé kategorie, občany s menšími právy. Tyto Norimberské zákony hned přijal i německý parlament, který zasedal u příležitosti sjezdu NSDAP, a otevřel tak cestu k holokaustu, který nepřežilo na šest milionů Židů.
Nenávist vůči Židům byla součástí nacistické ideologie od samého počátku. Kromě názoru, že izraelité nesou odpovědnost za úpadek Německa, vycházeli nacionální socialisté i z pseudovědecké teorie o biologicky dané nerovnosti lidských ras. Cesta k praktickému uplatnění představ o novém uspořádání německé společnosti se otevřela v lednu 1933 jmenováním Adolfa Hitlera kancléřem. Protižidovský teror měl zpočátku podobu víceméně živelných akcí a dílčích opatření, která Židy vylučovala z výkonu některých profesí. Nacisté ale zjistili, že potřebují nějaké zákonné zakotvení této ideologie – a tak vznikly tyto norimberské normy.
Zákon o říšském občanství určoval, že statut občanů mohou mít pouze osoby „s německou nebo příbuznou krví“. Všichni ostatní obyvatelé spadali do kategorie označované jako státní příslušníci a byli připraveni o politická práva. Zákon byl v průběhu let zpřísňován a Židům bylo nejen odebráno volební právo, ale také zakázáno navštěvovat veřejné knihovny, vysoké školy a parky nebo pracovat v obchodě.
Zákon na ochranu německé krve a německé cti, zakazoval sňatky mezi Židy a árijskými Němci a také jejich mimomanželský styk. Domácnostem izraelitů bylo navíc zapovězeno zaměstnávat německé služebné mladší pětačtyřiceti let či vyvěšovat říšskou vlajku.
Rozhodující kritériem pro stanovení židovského původu byla považována příslušnost prarodičů posuzované osoby k židovské náboženské obci. Na tomto základě byly rozlišovány tři kategorie obyvatel: osoby německé a příbuzné krve, Židé a míšenci.
Vlajka se svastikou oficiální německou zástavou
Ve stejný den nacisté schválili zákon, který definitivně stanovil hákový kříž v bílém kruhu na červeném pozadí jako jedinou německou státní vlajkou. Tato vlajka, která byla od roku 1920 vlajkou NSDAP, byla od března 1933 spolu se starou císařskou vlajkou oficiální zástavou nové Hitlerovy tzv. třetí říše, která zrušila vlajku výmarské republiky. V roce 1935 nacistům přestala vyhovovat i císařská vlajka, která byla jako „reakcionářská“ zakázána.
„Jako národní socialisté vidíme náš program na vlajce. V červené spatřujeme sociální myšlenku hnutí, v bílé nacionalistickou, v hákovém kříži poslání v boji za vítězství árijského člověka.“
Jedním z důvodů, proč se vlajka se svastikou stala oficiální německou zástavou mohl být i incident na německé zaoceánské lodi Bremen z 26. července 1935. Několik demonstrantů tehdy v New Yorku vtrhlo na loď, strhlo vlajku s hákovým křížem a hodilo ji do moře. Když si na to německý velvyslanec stěžoval, americká oficiální místa na to reagovala s tím, že německá vlajka poškozena nebyla, neboť se jednalo jen o vlajku politické strany.
Vlajka se svastikou byla zakázána spojeneckými silami hned v roce 1945 a nyní je držení zástavy s tímto symbolem v mnoha zemích zakázáno. Hákový kříž přitom používaly různé německé nacionalistické spolky už od 19. století, nacistická propaganda přitom tvrdila, že svastika pochází ze starogermánských ság, kde měla symbolizovat sílu boha hromu Thora.
V roce 1919 napsal nacistický zubař Friedrich Krohn pojednání o tom, proč by měla hákový kříž používat NSDAP. Krohn navrhoval levostrannou svastiku, pravostrannou údajně prosadil sám Hitler. Podle jiné teorie navrhl svastiku Hitlerovi německý generál a geograf Karl Haushofer, který často pobýval v Indii a na Dálném východě, kde byla svastika vždy pokládána za magické znamení. Spatřoval se v ní symbol slunce a pramen života a plodnosti. Oficiálním symbolem strany byla od roku 1920.
Svastika (údajně pochází ze sanskrtu ze slova „svásti“, štěstí) je kříž s ohnutými rameny, a to buď ve směru hodinových ručiček (pravotočivá svastika), nebo proti němu (levotočivá svastika). Svastika se vyskytuje v mnoha kulturách po celém světě jako náboženský symbol, symbol různých organizací a politických směrů nebo prostě jako dekorativní prvek.