Londýn - Ve Velké Británii už čtyři roky oficiálně působí soudy rozhodující na základě islámského práva. Muslimové jim mohou dobrovolně předkládat své civilní spory, rozhodnutí pak nesmějí být v rozporu s britským právem. Soudy šaría se ale vymkly kontrole: Po celé zemi jich přibývá a úřady nezvládají rozsudky prověřovat. Navíc v roli soudců působí i lidé s velmi radikálními názory.
Islámské soudy v Británii se vymkly kontrole
Podle dva roky staré studie vypracované britskými univerzitami funguje po celé zemi 85 tribunálů rozhodujících rozepře na základě islámského práva šaría; celkový počet ale zřejmě bude mnohem vyšší. Nepodléhají žádné registraci ani kontrole a jejich rozsudky nemají v britském právním řádu žádnou platnost. Soudci je vynášejí bez právnického vzdělání a bez oficiálního jmenování v systému britského soudnictví. Zdejší muslimové se na soudy obracejí s otázkami, týkajícími se třeba rozvodu nebo rozdělení dědictví. Leckdy ale o existenci těchto soudů ani nevědí.
Islámský soudce Andžem Choudary:
„Lidé, kteří se řídí zákonem šaría, chtějí vědět především to, jak si stojí v božích očích.“
Británie hledá cestu, jak dát svým muslimům možnost řešit spory sice v hranicích vymezených britskými zákony, ale i v souladu s jejich vírou. Třeba Židé mají v Británii podobnou možnost už 100 let. Země oficiálně registruje pět islámských soudů, které od roku 2007 provozuje organizace zvaná Muslimský arbitrážní tribunál na základě zákona o arbitrážích. Pokud k takovému soudu přijdou všechny strany dobrovolně a všechny dobrovolně přijmou jeho rozhodnutí, které není v rozporu se zákony, pak je podle úřadů vše v pořádku. Nevládní organizace sledující dodržování lidských práv ale bijí na poplach - neoficiálních soudů šaría přibývá a stanovená pravidla nikdo nekontroluje. Nikdo soudy nesleduje, nikdo neví, co se u nich děje, neexistují žádné veřejné záznamy jejich rozhodnutí. Britská vláda se nedávno pokusila příslušné informace získat, ale soudy s ní odmítají spolupracovat.
Podle organizace Jedno právo pro všechny (One Law For All) je v britských muslimských komunitách běžné, že radikální vyznavači islámu pohrůžkami nutí méně horlivé souvěrce, aby uposlechli rozhodnutí islámského soudu. Obětí jsou obvykle ženy, kterým soud například zakázal provdat se za nemuslima, po občanském rozvodu jim zabránil stýkat se s vlastními dětmi nebo přiřkl dcerám menší podíl dědictví po zemřelých rodičích než synům - a ony rozhodnutí přijaly. „Mnoho žen čelí výhrůžkám, pokud se chtějí obrátit na normální soud, a některé ani nevědí, že tu možnost mají - pro ně je zákon právě tohle,“ říká aktivistka Anne Marie Watersová z organizace „Jedno právo pro všechny“.
Může být ale ještě hůř. Samozvaný islámský soudce a muslimský radikál Andžem Choudary například považuje kamenování nebo usekávání rukou za správné tresty a chtěl by, aby platily i ve Velké Británii. „Dá-li bůh, budou jednou platit na celém světě,“ říká. Dříve vedl organizaci Muslimové proti křižákům, kterou úřady zakázaly a 24 jejich členů skončilo před soudem kvůli teroristickým aktivitám. Přesto někdejší vůdce působí dál - kromě souzení organizuje i radikální kampaně. Jejich názvy mluví samy za sebe - například „Prohnilá Británie“. Jeho konečným cílem je udělat ze Spojeného království muslimskou zemi.
Na otázku, zda by neměl přijmout britské zákony, když žije v Británii, Choudary odpovídá: „Proč? Když se narodím ve stáji, nemusím se přece chovat jako kůň. Podle mě není třeba dodržovat zákony nějaké společnosti, jen proto, že jste se tam narodil.“ Choudaryho radikální názory jsou ale mezi britskými muslimy v menšině - podle průzkumů jich zhruba tři čtvrtiny právo šaría v Británii odmítají.