Tisíc ran bičem, několikaleté vězení, pokuty, zákaz vycestovat za hranice – jakou sílu může mít napsané slovo, poznali na vlastní kůži blogeři, novináři a lidskoprávní aktivisté po celém světě. A důvodem může být jediný klik na internetu. Stačí třeba sdílet nevhodný článek na Facebooku a člověk může skončit za mřížemi na několik let. Saúdskoarabský bloger Raíf Badáví dostal za kritiku tamní společnosti desetiletý trest za mřížemi, pokutu v přepočtu přes šest milionů korun a k tomu tisíc ran bičem. Česká pobočka organizace Amnesty Internation dnes ponese na saudskoarabskou ambasádu petici proti tomuto rozhodnutí.
Uvěznění blogeři vědí, jakou sílu dokáže mít psané slovo
Blogem proti režimu (zdroj: ČT24)
Důvodem Badávího zatčení v roce 2012 byly jeho kritické texty namířené na nedodržování lidských práv v saúdskoarabské společnosti. Oficiálně ho úřady ale obvinily a potrestaly z počítačové kriminality, odpadlictví a zřeknutí se víry.
Bičování bylo rozloženo do padesáti ran, na začátku ledna padly na náměstí v Džiddě první z nich a Badávího exekuci přihlížely stovky lidí. Další bičování bylo posléze odloženo kvůli špatnému zdravotnímu stavu Badávího. „Řekl mi po prvním bičování, že trpí bolestmi, není v dobrém zdravotním stavu. Musela jsem o tom říci dětem, aby se to nedověděly od někoho jiného. Je důležité udržet tlak (na Saúdskou Arábii) a věřím, že to nakonec přinese ovoce,“ sdělila Badávího žena, která žije s dětmi v Kanadě.
Saúdská Arábie je za barbarský trest kritizována mnoha jednotlivci, vládami i organizacemi včetně Amnesty International (AI). I velký západní spojenec Rijádu – Spojené státy vyzvaly ke zrušení rozsudku. Podle AI je možné, že se Rijád snaží z potrestání aktivisty potichu vycouvat poté, co plánovaná exekuce vyvolala mezinárodní protesty.
Příběhů jako je ten Badávího jsou desítky
Podle údajů AI bychom dnes ve světě našli řádově desítky příběhů podobných tomu Badávího. Za své příspěvky na blozích nebo sociálních sítích jsou trestáni aktivisté v Rusku, Číně nebo Vietnamu. Vedle médii velmi pozorně sledovaných kauz jako je například dění kolem ruského opozičního předáka a populárního blogera Alexeje Navalného je zde i řada na dlouhé roky uvězněných aktivistů, kterým se alespoň v českých médiích takové pozornosti nedostává.
Zajímavý je i z pohledu zabezpečení e-mailové korespondence případ čínského disidenta a novináře Š´Tchaa. V roce 2004 odeslal do Spojených států e-mail, kde byly uvedeny instrukce čínské vlády, jakým způsobem mají psát novináři články o patnáctém výročí zásahu na náměstí Tchien-an-men. Za tento čin byl Š´ Tchao obviněn z „vyzrazení státního tajemství do zahraničí“ a odsouzen na deset let vězení.
E-mail poslal čínský novinář prostřednictvím svého elektronického účtu u společnosti Yahoo!, která posléze přiznala, že čínským úřadům poskytla identitu držitele účtu, odkud byla informace zaslána. Š´ Tchao byl z vězení propuštěn 15 měsíců před vypršením desetiletého trestu.
Kvůli příspěvku na Facebooku za mříže
V lednu letošního roku byl k jednomu roku vězení odsouzen tuniský bloger Yassine Ayari. Měl se dopustit „urážky armády“ prostřednictvím příspěvků na Facebooku. Na svém profilu totiž kritizoval korupci mezi armádními důstojníky i na ministerstvu obrany. Nevládní organizace Human Rights Watch verdikt popsala jako nevhodný pro nové Tunisko, které by se po arabském jaře mělo vydat v případě svobody slova zcela jinou cestou. Vyzvala parlament k přijetí reformních zákonů, které by rušily tresty za urážky státních institucí a hlavně by civilisty vyňaly z jurisdikce vojenských soudů.
Podobným příkladem je i příběh ázerbajdžánského studenta Jabbara Savalana, který byl zatčen poté, co na Facebooku sdílel kritický článek o tamní vládě a prostřednictvím sociální sítě také svolával k demonstracím. Ve vazbě byl bitím donucen k podepsání falešného doznání. Odsouzen byl na více než dva roky za údajné držení marihuany. V jeho případě ale vězení trvalo pouze několik měsíců, protože byl následně osvobozen na základě prezidentské amnestie.
Mezi blogery jsou i ženské hlasy
Je pravda, že uvězněných blogerů, nebo vůbec trestaných za projevy na internetu je více mezi muži. To ale neznamená, že by mezi nimi nebyly žádné ženy. Výraznou osobností je například blogerka syrsko-arabského původu Razan Ghazzawi, která se stala během syrské občanské války jedním z nejhlasitějších kritiků porušování lidských práv ze strany režimu Bašára Asada. Britský The Telegraph ji dokonce označil za ikonu mezi blogery. Do vězení jí dostalo obvinění z toho, že podněcuje k náboženským střetům, šíří nepravdivé informace a tím oslabuje národní cítění. Paradoxní je, že byla zatčena na cestě na konferenci o svobodě tisku.
A pak je tu samozřejmě asi neslavnější kubánská disidentka Yoani Sánchezová se svým blogem Generación Y, který sledují odhadem desetitisíce lidí na celém světě. Jedním z nich byl údajně i Barack Obama, s nímž dělala rozhovor v roce 2009. Z našeho pohledu je zajímavé srovnání samotné Sanchézová, která říká, že situace odpůrců režimu na Kubě je v mnohém podobná tomu, co zažívali disidenti v komunistickém Československu - preventivní zavírání, každodenní sledování, odposlechy telefonů. Šíření nezávislých informací není podle ní vůbec jednoduché. Kromě hrozby vězení nebo postihů příbuzných a známých stojí v cestě také bariéra, kterou vláda mezi lidmi a informacemi vytváří.
GALERIE
Yoani Sánchezová autor: Kateřina Šulová, zdroj: ČTK
Pomáhají petice uvězněným?
Na takovou otázku v podstatě neexistuje odpověď, na které by se shodly všechny strany, protože úřady nikdy nepřipustí, že někoho propustily na nátlak veřejnosti. Podle AI jsou nicméně výsledky viditelné – trestaným se zlepšují podmínky, nebo jsou dokonce osvobozeni. V rámci svého projektu Maraton psaní dopisů pak organizace zveřejňuje konkrétní případy, kdy se skutečně podařilo nespravedlivě vězněným, utlačovaným nebo pronásledovaným lidem pomoci.