Galerie: Profesor a prezident Masaryk, spojený s Karlovou univerzitou od roku 1882, zemřel 14. září 1937. Jeho pohřbu se účastnily statisíce lidí. V jedné řadě kráčeli za rakví také rektoři českých a německých vysokých škol. Na snímku Masarykova posmrtná maska.
Všechny vystavené předměty se nějakým způsobem vztahují k Univerzitě Karlově a jejím studentům či vyučujícím. K nejvzácnějším patří dvě Nobelovy ceny. Obecně známé je ocenění pro chemika Jaroslava Heyrovského, návštěvníky ale možná překvapí první „nobelovka“, kterou se někomu z absolventů pražské univerzity podařilo získat. Obdrželi ji v roce 1947 manželé Gerta a Carl Coriovi. Rodáci z Prahy v hlavním českém městě také studovali na německé lékařské fakultě, později odešli do zámoří, kde zásadně přispěli k výzkumu metabolismu cukrů.
Medicínské úspěchy připomíná také vystavený vakcinační injektor, s nímž Zdeněk Ježek pracoval na konci sedmdesátých let v Somálsku, a výrazně tak přispěl k vymýcení pravých neštovic v této africké zemi. Lidé si mohou připomenout i první hormonální antikoncepci, kterou začaly československé ženy užívat v polovině šedesátých let.
Rok 1937, v němž se už nad republikou smrákalo, symbolizuje posmrtná maska prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Nástup dalšího, pro zemi nepříliš nadějného období o zhruba třicet let později pak označuje aktovka Jana Palacha. Student filozofické fakulty s ní přišel v lednu 1969 na Václavské náměstí, kde se upálil, aby veřejnost vyburcoval z pasivity po vpádu vojsk Varšavské smlouvy.
Následnou normalizaci bylo podle autora výstavy Jakuba Jareše těžké vykreslit. „Ověřil jsem si, že to bylo opravdu bezčasí. U některých let jsem vůbec netušil, co se tehdy stalo,“ přiznává. Normalizační časy tak dokumentuje například popelník tehdejšího rektora. „Odkazuje na dusnou atmosféru normalizačních schůzí,“ vysvětlil Jareš.
Jakub Jareš provádí výstavou 100 let - 100 předmětů - 100 příběhů
K zajímavostem patří také nádoba na pivo z hrobky vezíra Ptahšepsese, připomínající založení Československého egyptologického ústavu v roce 1958, nebo kraniometr antropologa Jindřicha Matiegky. Vystavení tohoto přístroje na měření částí těla souvisí s rokem 1929. „V tomto roce se Matiegka stal rektorem univerzity a ve své inaugurační přednášce mluvil o tom, co jsou Češi zač, že jsou směsicí různých ras, čímž se vymezoval vůči německé, už tehdy rasové ideologii,“ podotýká Jareš.
Exponát vztahující se k roku 2018 zatím chybí – jaký předmět by letošek nejlépe vystihnul, mohou rozhodnout sami návštěvníci. Do zatím prázdné vitríny bude doplněn dva týdny před koncem výstavy, tedy 1. září.
