Karlovy Vary - „Snažili jsme se natočit film, který má svou vážnost. Je důležité točit filmy i pro někoho jiného, než komu je dvanáct let,“ domnívá se režisér Jan Hřebejk. Svůj nejnovější snímek Líbánky představil dnes s dalšími tvůrci v Domě ČT na festivalu v Karlových Varech, kde je jeho počin jediným českým zástupcem v hlavní soutěži.
Líbánky chtějí vymetat kostlivce a ceny
I když se film (který vznikl v produkci ČT) jmenuje Líbánky, na líbánky v něm vůbec nedojde. „Původně se ale odehrával na svatební cestě u moře, což jsme škrtli ještě dřív, než by si to býval byl přál producent. Přemýšleli jsme pak, jak se názvu, který je v jistém smyslu zavádějící, zbavit. Ale nakonec jsme ho nechali, jistá symbolická rovina líbánek ve filmu totiž je,“ vysvětlil Hřebejk.
Děj se odehrává v krátkém čase, během svatebního veselí, kdy se mezi svatebčany objeví nezvaný host. Kvůli stínům minulosti, o nichž ví, může vzít radost novomanželů za své. Scénář Petra Jarchovského přitom vychází ze dvou reálných situací. „První se udála na jakési svatbě, kam přišel nezvaný host a nějakým způsobem proměnil celou atmosféru. Druhá, podobná věc, která stojí za celým dramatem, se stala na jedné výběrové filmařské škole,“ prozradil Jarchovský.
GALERIE
Kawasakiho růže (2009, režie: Jan Hřebejk) zdroj: Bontonfilm
Líbánky tvůrci řadí do volné trilogie spolu se snímky Kawasakiho růže a Nevinnost. Jejich společným jmenovatelem je paměť - to, jak se chová po letech a jak se na ni dá nebo nedá spolehnout. „Pro mě je to ve stručnosti film o svědomí, které pochopitelně některé věci vytěsňuje,“ podotkl Hřebejk. „Lidé v životě kolikrát způsobí věci, jejichž závažnost vůbec nedomyslí.“
Připomněl, že téma svědomí řešil i v jiných svých filmech. "Například v Musíme si pomáhat, to nebyl film o okupaci, ale o 90. letech, jak je těžké na někoho ukázat prstem. Skoro všichni máme máslo na hlavě a musíme se k tomu postavit stejným způsobem jako Vojtěch Jasný. Prostě nelhat," upozornil v té souvislosti na včerejší premiéru digitalizované verze dramatu Všichni dobří rodáci, v němž únor 1948 zamíchá osudy i charaktery jedné moravské vesnice.
Debata s tvůrci filmu Líbánky (zdroj: ČT24)
Hřebejk Jasného titul z roku 1968 považuje za jeden ze zásadních filmů o české historické paměti. „Mluvit o takových věcech potřebujeme, ale neumíme,“ domnívá se, „nechceme si před vlastní oči vystavovat svoje chyby.“ Vyrovnání se s minulostí je přitom důležité - v osobní i obecnější rovině, upozornil také Stanislav Majer, který v Líbánkách ztvárnil ženicha (nevěstu hraje Aňa Geislerová). „Když jsem přečetl scénář, přišel mi aktuální v tom, že my Češi jsme v zametání pod koberec specialisty, viz odsun sudetských Němců,“ upozornil, že téma snímku - svědomí a paměť - má přesah daleko za hranice samotného příběhu.
"Doufám, že Líbánky povedou k tomu, že se v českých rodinách budou zvedat koberce a vymetat špína. A taky si přeju nějakou cenu,„ odlehčil svá očekávání od snímku Majer. Podobně působení filmu na diváky vidí i Petr Jarchovský: “Byl bych moc rád, kdyby každý, kdo to uvidí, zabloudil do své paměti a řekl si: 'Jednal jsem správně?'"
Pokud nestihnete projekce Líbánek ve Varech, máte ještě šanci na ozvěnách festivalu v pražském Světozoru anebo pak od 22. srpna v kinech.
Hosty setkání v Domě ČT, které si můžete přehrát v tomto článku, byli režisér Jan Hřebejk, scenárista Petr Jarchovský, herec Stanislav Majer a producent Viktor Tauš.