Praha - Průkopník divadla, spisovatel, schopný žurnalista, kritik, překladatel, dramaturg, režisér a herec sloužil věci národní až do roztrhání těla. Narodil se 4. února 1808 jako Josef František Till v Kutné Hoře.
Před 200 lety se narodil dramatik a herec Josef Kajetán Tyl
Jméno Kajetán dostal při biřmování, jako Tyl se začal podepisovat od roku 1838. Do Prahy na gymnázium nastoupil ve 14 letech, v roce 1827 však „lednici škol pražských, kde po celý čas na kathedře ani slovo české nezavznělo“ opustil. Gymnázium poté dokončil v Hradci Králové u známého divadelníka Václava Klimenta Klicpery. Z pražských studií filozofie zběhl v roce 1829.
Když se po letech putování Tyl vrátil v roce 1831 do Prahy, získal místo pomocného vojenského účetního. S jistým platem se pak ve svém volnu mohl věnovat divadlu a literatuře. Ujal se časopisu Jindy a nyní (od roku 1834 Květy) a vytvořil z něj jeden z nejlepších plátků své doby. Až do roku 1849 pak řídil nebo redigoval řadu dalších tiskovin (Pražského posla či Vlastimila). Přispíval básněmi, povídkami a články.
V roce 1834 se Tyl se skupinou svých přátel rozhodl založit amatérské Kajetánské divadlo, v roce 1842 se pak stal vůdčí osobností nového pokusu o samostatné české divadlo v Růžové ulici. V období 1846 až 1851 působil jako dramaturg českých her ve Stavovském divadle, kde se od něj také požadovalo dodání vlastních kusů. Ze spisovatele a novináře se tak v úspěšných 40. letech etabloval i na populárního dramatika.
Hry Josefa Kajetána Tyla jsou stálicí repertoáru českých divadel. Podle informací pražského Divadelního ústavu připravila v letech 2005 až 2007 devět jejich premiér. Nejčastěji šlo o Strakonického dudáka, který se objevil v Ostravě, Jihlavě, Brně (a také v Divadelní společnosti komika Josefa Dvořáka), a hru Paní Marjánka, matka pluku, uvedenou v Šumperku a v Ostravě. Tam šlo o operetní verzi Václava Trojana.
Tylovu populární Fidlovačku připravilo loni v září ostravské Divadlo loutek v úpravě Václava Klemense. Ve Zlíně měla před rokem premiéru komedie režiséra Vlastimila Pešky, který v ní spojil hned dva texty - Lesní pannu a hru Středem země do Afriky. Hru Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové uvedla začátkem roku 2005 činohra Národního divadla v Praze. Inscenace tohoto českého klasického dramatu je známá především z nastudování Otomara Krejči z roku 1960. Příběh z úsvitu českých dějin popisuje zavraždění sv. Václava, mocenský boj mezi jeho babičkou Ludmilou a matkou Drahomírou. Ztvárnili je Vladimír Javorský, Iva Janžurová a Taťjana Medvecká.
Když se před deseti lety znovuzrodilo pražské Divadlo na Fidlovačce, logicky zahájilo Tylovou Fidlovačkou, která se tam hrála šest sezon a dosáhla 168 repríz. V tomto „čtveru obrazů ze života pražského“ zní v podání slepého muzikanta Mareše vlastenecká píseň Kde domov můj?. Zapsala se do historie, stala se symbolem probouzejícího se národa a po převratu v roce 1918 byla uznána za součást československé státní hymny.
Revoluční rok 1848 změnil Tylovi, stejně jako ostatním, kteří se angažovali ve prospěch české otázky, zásadně život. Z poslance říšského sněmu a dramatika se díky úřední zvůli stal chudý kočovník, jenž neměl ani na gáži herců a koncesi si musel pronajímat. Na poslední štaci do Plzně přijel osmačtyřicetiletý Tyl již těžce nemocný a 11. července 1856 zde zemřel.