Půl roku po premiéře Maryši v pražském Divadle Komedie přichází s populární látkou Divadlo Různých Jmen. Inscenovali ji v pohodovém prostředí domovské scény Divadla Sklep v Divadle Dobeška a známé drama přibližují širokému okruhu diváků. Energetickými náboji nové hry jsou temperament hlavních představitelek, akordeon a živý zpěv.
Maryša v podání Romany Goščíkové má pro strach uděláno. Neváhá přít se s otcem, umí ho s vtipem „přitlačit ke stěně“ jeho vlastním čakanem, symbolem autority. Ví, jak naložit s osudovou proměnou v paňmámu, a nečekané řešení vztahové situace naznačí Franckovi mrazivým tónem, když jí nešťasten klečí u nohou. Maryša Goščíkové je pevná, drží formu po celou dobu, vzbuzuje respekt a veškerou vášeň vměstná do jednoho polibku.
„Bez svobody vůle by jakákoli volba byla pouhou fraškou, byla by obdobou politických voleb v totalitním státě… Svoboda vůle budiž určujícím klíčem k naší interpretaci Maryši, ale také výzvou k chápání, jak jednotlivé postavy dramatu selhávají ve svých rozhodnutích existence a neúprosně volí cestu do záhuby,“ říká režisér inscenace a představitel Francka Lukáš Burian. Jeho Maryša je „svobodnou“ i ve svém ztvárnění, není dlouhá, nepůsobí zátěžově, osvěžuje ji zpěv a harmonika.
Významný podíl na odlehčení hry má hudební složka, zvláště její živá podoba. V dramatu znějí trefně vybrané lidové a také autorské písně režiséra. Vojtěch Havelka v roli Rekruta a harmonikáře dodává obrazům švih a podkresluje i některé monology. Dokonce dávám přednost jeho akordeonu před (jinak působivou) reprodukovanou scénickou skladbou s expresivním ženským hlasem (Zdeněk Urbanovský). Možná by bylo dobré jít jen jednou, nahranou či hranou, zvukovou stopou.
Z výpravy Kateřiny Kroupové výtvarně nejvíce zaujme tmavé oblečení Maryši a její matky, jehož lesklé materiály a korálkové výšivky na světlech vynikají. Lízalka Valérie Zawadské je impozantní fyzicky i svou prudkou energií. Patřičně silný projev Lízala Otty Rošetzkého tvoří s Vávrou Milana Enčeva výrazný sedlácký duet. Hrají i svými mužnými figurami, a to zvláště na praktikáblech vpředu, což je kontaktní. Dekorace si vystačí s podsvícenou truhlicí v domě Vávry a bílými štokrlaty se sudy z hospody.
Hostinským je sympaťák Marcel Rošetzký, během hudebního vstupu harmonikáře si scénu nerušivě sám připraví. Kořalkou se zapíjejí všechny hořkosti světa, jak doma, tak v lokále. Hospodské scéně přihlížejí pohádkové „tři sudičky / tři přadleny“ v nevzhledných plyšových čepicích, párají vlnu a smotávají ji v klubka. K jejich většímu využití dojde až v mužsko-ženské dialogické písni poté, co se z hábitů a čepic odstrojí. Občas nás nepříjemně oslní světla ze semaforu, abychom pocítili, že to se svobodnou vůlí „nejni“ jen tak…
Když je Maryša nervózní, s vervou natahuje vyprané prostěradlo, pomáhá jí tetička Strouhalka (Kateřina Pindejová). V jejich pohybech pulsují neklid i manipulace rodiny. Když se Maryša rozhodne, nehnutě přelévá kafíčko z hrnku do hrnku, aby se dalo hned pít…
Maryša nyní vyráží do regionů zahrát svá představení pro školy, můžete se s ní v dopoledních hodinách potkat 11. června v Městském divadle Prostějov a 16. června v Kině Spektrum v Sezimově Ústí.
Hrají: Romana Goščíková, Milan Enčev, Otto Rošetzký / Jan Szymik, Valérie Zawadská / Alena Štréblová, Petra Špindlerová / Kateřina Pindejová, Anna Kulovaná / Týna Průchová, Lukáš Burian, Petr Franěk / Marcel Rošetzký, Vojtěch Havelka / Ondřej Černý.
