Horní Rakousy spustily novou kampaň a její cíl je jednoznačný – skoncovat v celé Evropě s jadernou energií. Opodstatnění tohoto kroku opřely také o čísla. Studie, kterou na zakázku zemské vlády vypracoval ústav SERI, dokládá, že takový krok přinese dokonce jen samé ekonomické plusy. V „jaderně osvobozených“ zemích EU podle studie mimo jiné vzroste HDP nebo klesne cena elektřiny a tepla pro domácnosti. Podle odborníků to však může být velmi zavádějící.
Evropa na odklonu od jádra vydělá, tvrdí studie objednaná Rakušany. Experti však kroutí hlavou
Jaderné elektrárny se v současnosti provozují v polovině všech států EU a vyrobí bezmála třetinu veškeré elektřiny v Unii. Stále častěji však zejména v západoevropských zemích zaznívají obavy, které pro mnohé podporují smysluplnost odstoupení od tohoto zdroje. Ti, kteří stojí proti jádru, argumentují riziky havárií, problémy s uložením jaderného odpadu a také existencí řady studií, které zmiňují ekonomickou nehospodárnost.
Což mimo jiné plyne i z této aktuální studie SERI. Ta pracuje se scénářem pro země EU 27 (včetně Spojeného království a bez Chorvatska), kdy by celá EU od jádra odstoupila postupně tak, že by nechala dosloužit stávající elektrárny po 45 letech jejich užívání. Namísto nich by plně nastoupily obnovitelné zdroje. Vedle toho se navíc počítá s dosažením klimatických cílů, proto nelze počítat ani s fosilními zdroji.
Na druhé straně stojí scénář, který autoři nazvali BAU (Business as Usual), kdy zůstane zachována víceméně stávající situace, tedy „dále tak jako dosud“.
A jak plyne ze studie, zatímco BAU nepřinese nic dobrého ani z čistě ekonomické stránky, odstup od jádra v zásadě přináší nárůst HDP i v zahraničním obchodě a dosažení ekologických cílů bez zhoršení situace na trhu práce. A také má klesnout spotřeba energie a průměrná cena elektřiny a tepla pro domácnost. Tedy samá pozitiva, jak je vidět i v tomto přehledu:
Jaké by to bylo bez jádra
Studie také rozebírá i konkrétní situaci Francie a Česka, tedy zemí, které na jadernou energii sázejí. Ale i v případě obou těchto států by podle ní také znamenal odstup od jádra přínos. Například HDP ve Francii by oproti scénáři BAU výrazně rostl, v případě Česka by sice růst nebyl tak výrazný, protože by za průměrem EU zaostal, ale znatelný by byl. Podle autorů studie by klesly i emise CO2 a v případě Česka i ceny elektřiny a tepla pro domácnosti.
Jenže podle mnohých odborníků to není ve skutečnosti tak jednoduché posoudit. „Častokrát slyšíme, že při současných cenách elektřiny se ta jaderná elektrárna nezaplatí. Nejen že za těch 25 let, ale vůbec nikdy, za tu 60letou životnost. Odvahu předpovídat, jaké budou ceny elektřiny za pět let, bych já chtěla mít. Natož za 30 nebo 60 let,“ konstatuje například předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová.
Ti, kteří podle Drábové říkají „při současných cenách elektřiny“, tak mají svým způsobem sice pravdu, ale na druhou stranu, jaké ty ceny budou ve chvíli, kdy se Evropa dostane – a ona se tam postupně dostává –, do situace, že zdroje pro základní zatížení, které nám tady postavili naši otcové a dědové, prostě doslouží a nové se nestavějí? „To potom ty ceny elektřiny mohou udělat takové skoky, že se budou všichni divit, co se ještě vyplatí postavit a provozovat,“ řekla pro web ČT24 Drábová.
Studie sama v závěru opatrně zmiňuje, že i když jsou její scénáře obsáhlé, přesto by bylo přece jen žádoucí zpracovat detailnější analýzu nákladů a potenciálů obnovitelných zdrojů energie. Ve studii se totiž vycházelo z toho, že jednotlivé státy jsou v případě odstoupení od jádra schopné zařídit si výstavbu těchto zdrojů. Vedle toho však analýza připomíná, že na druhou stranu neřeší náklady na úložiště ani na případné riziko jaderných havárií.
Utopie, nebo reálný model?
Najít jednoznačný názor na to, jak moc je takový scénář skutečně reálný, je obtížné. Dnes už není totiž podle mnohých expertů otázka, zda obnovitelné zdroje ano, či ne, ale spíše jde o to, jak moc.
„Obnovitelné zdroje zcela jistě budou tvořit čím dál významnější část pokrytí našich energetických potřeb. Ale je potřeba si uvědomovat také jejich limity,“ říká Drábová. V tomto ohledu považuje za velmi rozumné, že česká energetická koncepce stanovuje do roku 2040 cíl 25 procent pokrytí spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Je to poměrně velké sousto, ale dá se toho dosáhnout,“ dodává.
Šéfka českého jaderného dozoru však vidí dál než současné koncepce. „Jestli se má dlouhodobě stále se rozrůstající počet lidí na Zemi nějak postarat o energie jako základ civilizace, tak bude muset přijít k nějakému myšlenkovému a technologickému průlomu. Jeden možný je zvládnutí jaderné fúze v nějakém komerčním měřítku. A druhý je skladování elektřiny. Protože v tu ránu se ty obnovitelné zdroje dostanou se svým potenciálem někam jinam,“ zdůrazňuje Drábová.
Podle výkonného ředitele Asociace nezávislých dodavatelů energií (ANDE) Jiřího Gavora je však celoevropská výpověď jádru v první řadě nereálná. Přestože v Evropě převažuje odchod od jaderné energetiky, pro řadu států bude jádro ještě dlouho součástí energetického mixu.
Podíl jádra v celkovém energetickém mixu
„Nové jaderné bloky staví Francie a Finsko, na Slovensku se dokončuje rozšíření jaderné elektrárny Mochovce, v Maďarsku se zahajuje nový blok v Paks, Velká Británie připravuje výstavbu v Hinkley Point, o jaderném bloku se uvažuje v Polsku. Pro všechny tyto státy včetně Česka tedy není otázka odstoupení od jaderné energetiky aktuální,“ vyjmenovává.
A dodává, že v Česku také nikdo neuvažuje ani o předčasném ukončení provozu jaderných elektráren, tak jak to udělalo Německo, které se v tomto ohledu často bere za vzor. Otázkou tak podle něho zůstává v případě ČR pouze výstavba nových bloků, kde není dořešené jejich financování.
„Při současných cenách elektřiny totiž není výstavba jaderné elektrárny ekonomicky návratná, vyžaduje to nějakou formu státní podpory. ČEZ navrhuje jako nejlepší postup rozdělení společnosti, přičemž výstavbu nového jaderného bloku by zajišťovala plně státní firma. Takovým postupem se rozhodlo jít například Maďarsko,“ vysvětluje.
Počet reaktorů v provozu a jejich výkon v jednotlivých zemích
Pokud by přesto k upuštění od jádra došlo, tak podle něho to pracovní místa příliš neohrozí. „Energie vždy musí být zajištěna, a proto platí, že po zániku pracovních míst v jednom odvětví vzniknou pracovní místa v odvětví jiném. Tak je to například v Německu, kde se dynamicky rozvíjí sektor obnovitelných zdrojů,“ konstatuje Gavor.
Nicméně předčasné ukončení provozu všech jaderných zdrojů v celé Evropě by energetickou nestabilitu podle něho zcela jistě přineslo. „Musíme si uvědomit, že jaderné elektrárny zatím vyrábějí zhruba čtvrtinu veškeré elektřiny, to je více, než kolik celkově vyrobily větrné, solární a biomasové zdroje – 20,9 procenta v roce 2017,“ říká.
Trvale odstavené jaderné reaktory podle regionů
A připomíná, že k okamžitému předčasnému uzavření jaderných elektráren se neodhodlalo ani bohaté Švýcarsko, které se rozhodlo pro postupné dožití svých jaderných bloků.
Ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák však udává jiná čísla. Pokud se započítají i vodní zdroje, tak podle něj je už dnes v Evropě zhruba třetina vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a po roce 2030 to podle něho bude každá druhá kilowatthodina. Dosažení sta procent bezjaderné Evropy do roku 2050 by tak neměl být problém, míní.
Výroba elektřiny z jádra – procenta z celkové výroby
Navíc některé státy již rozhodnutí o odstoupení od jádra přijali. Vedle zmíněného Německa a ve zmíněné „dožívací“ variantě i Švýcarska je to také Španělsko.
Se závěry rakouské studie souhlasí i v tom, že energetika založená na obnovitelných zdrojích a zvyšování energetické účinnosti by pak také měla přinést levnější energii. Ekonomické výhody obnovitelných zdrojů můžeme podle něho již dnes vidět v Německu.
Německý energetický mix při výrobě elektřiny
Nedávno vyhlášené výsledky aukcí, ve kterých soutěžili zájemci o výstavbu nových solárních elektráren, totiž ukázaly, že lze fotovoltaické elektrárny realizovat i za cenu okolo čtyř eurocentů za kilowatthodinu. „To je téměř třikrát méně, než za kolik by vyráběly nové jaderné reaktory,“ konstatuje Sedlák.
Na druhou stranu souhlasí s šéfkou SÚJB, že pro naplnění scénáře je potřeba splnit další zásadní podmínky. Je nutná nejen silnější evropská integrace v oblasti posilování sítí, ale také to, aby se vedle výstavby nových obnovitelných zdrojů vytvářely i projekty akumulace energie.
„Může jít o velké stacionární baterie nebo technologie ukládání energie ve formě vodíku či syntetického plynu. Právě zvládnutí levné akumulace energie může evropskému průmyslu přinést daleko větší příležitosti než výstavba nových jaderných reaktorů,“ zdůrazňuje.
Výstavba nových jaderných reaktorů
Česko se zatím jádra zbavit nechce
Aktuálně platná Státní energetická koncepce z roku 2015 s výstavbou nových jaderných reaktorů počítá. Česko chce učinit jadernou energii hlavním zdrojem výroby elektřiny, neboť stárnoucí uhelné elektrárny budou v příštích desetiletích dosluhovat. V energetickém mixu by tak jádro mělo zaujímat nadpoloviční podíl do roku 2040.
Ke splnění tohoto cíle je ale třeba uskutečnit projekt rozšíření Jaderné elektrárny Dukovany. Předchozí snahy státem kontrolovaného koncernu ČEZ postavit dva nové reaktory v Jaderné elektrárně Temelín ztroskotaly. Tendr byl zrušen v roce 2014 mimo jiné kvůli nejasným státním zárukám.
Bruselský server Politico píše, že ze šesti uchazečů má k vybudování dukovanského bloku nejblíže ruský Rosatom, a to jak v případě uvolnění podmínek tendru ze strany Evropské komise, tak v případě přímé dohody mezi vládami Česka a Ruska.
Dalšími pěti uchazeči jsou jihokorejská firma Korea Hydro & Nuclear Power, čínská China General Nuclear Power, americká Westinghouse Electric, francouzské společnosti Areva a Electricité de France (EDF) a ATMEA, což je společný podnik japonské Mitsubishi Heavy Industries a Arevy.
Zdroje energie v Česku
Podobně jako Maďaři by mohli i Češi argumentovat tím, že Rosatom je nejvhodnějším uchazečem pro nahrazení stávajícího ruského reaktoru. „Kromě toho Moskva může nabídnout financování projektů, které vnímá jako strategicky důležité a má v Praze silnou politickou podporu po lednovém znovuzvolení otevřeně proruského prezidenta Miloše Zemana,“ napsal Politico.
Rosatom má rovněž výhodu v tom, že může nabídnout jadernou technologii vyzkoušenou v Rusku, což například projekt v Maďarsku činí levnějším než například projekt Arevy v Británii.
Politico však upozorňuje, že v Bruselu panují také obavy z rostoucího vlivu Ruska v Česku. Ten by „jenom vzrostl, pokud by Moskva získala tak pevnou moc nad výrobou elektřiny v zemi“, upozorňuje bruselský server a podotýká, že Rosatom už je exkluzivním dodavatelem paliva pro Temelín.