Praha - Jistojistě se najdou tací, kterým léto pod stanem nic neříká, anebo je dokonce přímo děsí. Být oddělen od Matky přírody pouhou šustivou střechou, od země jen karimatkou a být cílem bodavého a jinak nemilého hmyzu těmto lidem romantické nepřipadá. Naštěstí jsou tady tisíce jiných a ti si prázdniny bez stanu nevedou ani představit. Jenže jak přiznává nejeden starý tramp, dneska už není stanovaní to, co bývávalo. Doby, kdy si každý mohl postavit stan kdekoliv, jsou nenávratně minulostí. Tenkrát patřilo všechno všem a nic nikomu, takže se v tom blátíčku majetku a „nemajetku“ dobře pohybovalo. Dnes už ale stanovat nadivoko můžeme jen s pevnými nervy a peněženkou připravenou na pokuty.
Kde si můžeme postavit stan a rozdělat oheň?
Podle zákona si dnes stan na soukromém pozemku můžeme postavit jen se souhlasem majitele pozemku. A není žádnou povinností majitele nás o zákazu táboření informovat pomocí nějaké informační značky. Bohužel je jen a jen povinností každého táborníka zjistit si, komu pozemek patří a zdali nám dovolí na jeho pozemku stanovat. Žádný táborník se nemůže vymlouvat, že on nevěděl nebo myslel. Neznalost zákona neomlouvá, takže opravdu vědět měl.
O podobnou situaci jde i tehdy, pokud je majitelem pozemku obec nebo stát. Obce někdy tuto otázku řeší obecně závaznou vyhláškou, se kterou bychom se před tím, než postavíme stan v přírodě, měli seznámit. To znamená, že je poněkud naivní postavit stan a pak se teprve shánět, kde to vlastně jsme a komu ta louka patří.
Kde se nesmí stanovat či tábořit
Jednoduše řečeno, stanovat se nesmí tam, kde je to zakázáno. To jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace. Táboření tady umožňuje orgán ochrany přírody jen na místech k tomu vyhrazených. Na některých místech se totiž ani nesmí na území parku vstoupit. Pokud někdo tento zákaz poruší a dopadne ho strážce parku, hrozí mu tučné pokuty.
Pokuta za porušení zákazu táboření je v rámci přestupkového zákona hodnocena až do výše 5 tisíc korun a může ji dostat každý, kdo se porušení dopustil. S početným příbuzenstvem by tedy taková romantika v národním parku mohla vyjít dráž než desetidenní pobyt v Egyptě, a to ještě typu all inclusive.
Je spaní pod širákem táboření?
Zde je na místě odpovědět, jak pro koho. Zákon sice spaní pod širákem za táboření nepokládá, protože tábořením se podle něj rozumí činnost umožňující pobyt v přírodě s možností přespání, a to obvykle ve stanech, přípravu jídla, hygienu apod. Ale slovíčko obvyklenevěstí nic dobrého, zvláště pokud jste si „pod širákem“ rozbalili ležení velikosti bytu na Vinohradech. I tady platí skautské nejsem vidět, neexistuji a netábořím.
Pravidla pro rozdělávání ohně
S ohněm je to podobné jako s tábořením nebo stanováním. Asi je i otázkou slušnosti zjistit si u majitele pozemku, zda-li mu kromě stanu nebude vadit malý oheň na opečení špekáčku či ohřívání trenčianského párku s fazolí. Jinak platí, že oheň nesmíte rozdělávat blíž než 50 metrů od kraje lesa, v dostatečné vzdálenosti od všeho, co by se mohlo vznítit. Tedy ani ve vysoké trávě nebo na suchém strništi. V lese si můžete oheň rozdělat ve výjimečných případech jen na místech k tomu určených, někdy proto bývají v lese připravena ohniště.
Pokud hrozí požáry ze sucha, bývají tyto lokality označovány letáky nebo vyhlášeny obecně závaznou vyhláškou. Ale k té se nemusíte, pokud jedete v kanoi nebo na kole, vůbec dostat. Takže tady platí obyčejný rozum. Pokud sami cítíte, že je kolem vše vyprahlé, tak snad ani není nutné chodit číst na radnici obecní vyhlášku a místo ohřívané konzervy je vhodnější zvolit jiný způsob stravování. Účet za utopence a pivo bude jistě řádově nižší než platba za výjezd požární techniky k lesu.
To, že je nebezpečí požárů ve vyprahlém létě opravdu vysoké, potvrzují i Lesy České republiky. „Třeba jen odhozený nedopalek může během pár minut zničit mnohaletou práci několika generací lesníků. Mnohé z lesních požárů jsou skutečně způsobeny nedbalostí a porušením předpisů z oblasti požární ochrany,“ uvedl mluvčí Lesů ČR Zbyněk Boublík. „Obecně známá věc je, že v lese je zakázáno rozdělávat nebo udržovat otevřený oheň. To lze nejméně 50 metrů od kraje lesa. V lese se však nesmí ani kouřit! Právě odhozený nedopalek je nejčastější příčinou vzniku lesního požáru. Následkem mohou být mnohamilionové škody na lese i tragické následky pro lesní zvěř či návštěvníky lesa. Také z tohoto důvodu se v lese nesmí ani tábořit mimo místa vyhrazená,“ dodal.
Táboření a rozdělávání ohně v otevřené přírodě sice slibuje romantiku, ale pokud chcete mít klid na duši, raději využijte ke stanování nabídky kempů při cestách. Máte pak jistotu, že vás v noci nevzbudí majitel pozemku nebo policie a nebudete bourat stan za svitu měsíce a nadávání vašich drahých rodinných příslušníků.