Madrid – Na pultech českých obchodů je 60 procent produktů ze zahraničí, často ze Španělska. Tam zelenina pěstovaná na obrovských polích fóliovníků živí desetitisíce lidí. Oblast na jihu země prošla v minulých letech řadou změn, která zlepšila kvalitu tamní produkce. Přesto se dodnes potýká s ekologickou zátěží, kterou na ni intenzivní zemědělství za desítky let naneslo.
Jak se pěstuje španělská zelenina? Pod tunami plastu
Kdo by chtěl v „zahradě Evropy“ vidět zelenou barvu, musí přijít velmi blízko. Skrývá se totiž pod třiceti tisíci hektary plastu. Pole viditelné i na satelitních záběrech patří k velkým dílům dvacátého století. Ve slané neúrodné půdě nerostlo vůbec nic. Tisíce kolonistů z vnitrozemí to změnili. Oblast nedaleko města Almería teď dává díky písku z pláže živobytí desetitisícům zemědělců, jejich rodinám i námezdním sezonním dělníkům, často z východní Evropy.
Těžba písku ale zcela proměnila ráz krajiny. Objevily se obrovské díry v zemi naplněné kontaminovanou vodou, která při dešti hrozí záplavami. „Ještě před šesti lety se tomuhle místu říkalo ekologická žumpa. Přicházela sem zvířata a spousta z nich umírala kvůli kontaminaci vody,“ popsal sociolog a ekolog José Rivera Menéndez.
V posledních letech se situace hlídá a zlepšuje. Přesto do obrovské louže dodnes vytéká odpadní voda a nikdo neví odkud. Snadný a velký výdělek je totiž velmi lákavý. Plastové pole se nezastaví ani před chráněnou přírodní oblastí. Mnoho skleníků v oblasti je postavených ilegálně.
Přesto ekologové uznávají, že přehmatů je čím dál méně. Použité plasty už se nepálí, ale recyklují. A potraviny podléhají velmi přísným kontrolám, aby neohrozily ty, kdo si je rozkrájejí na talíři.