Vnést na Ústavní soud „rutinu z praxe“, uchovat sepětí Ústavního soudu s obecnou justicí a dohlížet na zachovávání práva na spravedlivý proces. To jsou cíle Jaromíra Jirsy, kterého odpoledne jmenoval prezident republiky Miloš Zeman novým ústavním soudcem. Bývalý šéf Soudcovské unie a dosavadní místopředseda Městského soudu v Praze ve funkci obsadil místo po Vlastě Formánkové, jejíž mandát už skončil. Ústavní soud je tak opět zaplněn, má všech 15 členů.
Ústavní soud je opět kompletní, doplnil ho Jirsa
Devětačtyřicetiletý Jaromír Jirsa působí v české justici od 1. ledna 1990. Nejprve pracoval jako justiční čekatel, poté jako soudce a místopředseda obvodního soudu, následně jako předseda a soudce krajského soudu, odvolacího senátu. Sám sebe označuje za „rutinéra z praxe“, věří proto, že právě rutinu z praxe přinese také Ústavnímu soudu.
Měl jsem možnost vyřizovat a rozhodovat řadu sporů z různých oblastí - z klasického civilního práva, rodinného práva, pracovního práva, obchodního či jiného práva. Takže se domnívám, že ten záběr v praxi je poměrně široký, a proto si dovolím se považovat alespoň trošku za rutinéra, který má něco odsouzeno.
Očekávání přínosu Jirsovy dosavadní praxe se promítlo i do jeho krátkého projevu po jmenování na Pražském hradě, stejně jako do projevu prezidenta Miloše Zemana. „Nový soudce Ústavního soudu propojí praktickou soudcovskou praxi s praxí Ústavního soudu, aby neexistoval jakýsi hiát mezi oběma těmito rovinami,“ řekl prezident. Připomněl také, že v Senátu byla na Jirsově jmenování nebývalá shoda.
Konec justičního formalismu?
Jirsa dlouhodobě odmítá tzv. „justiční formalismus“, kdy například rozsudky soudů nižších instancí čítají i desítky stran. „Stará soudcovská pravda říká, že čím více stran rozsudku soudce popíše, tím více to svědčí spíše o tom, že dodatečně hledá důvody pro to, proč rozhodl tak, jak rozhodl,“ upřesňuje s tím, že rozsudky jsou adresovány účastníkům, nikoliv advokátům.
Léta mám problém s tím, že se v soudních rozhodnutích objevují takové ty formalistické kličky a nehledá se podstata problému, meritum věci. A to je také takový můj hlavní cíl: abych si u Ústavního soudu uchoval sepětí s obecnou justicí a abych dohlížel na to, zdali právo na spravedlivý proces bylo zachováno u účastníků řízení.
Ústavní soud
Jelikož v některých případech se nemohou účastníci řízení obrátit ani na Nejvyšší soud s dovoláním, obrací se proto podle Jirsy rovnou na soud ústavní. „Někdy nemají ani možnost podat odvolání v bagatelních věcech, takže Ústavní soud v řadě případů zasahuje do dokazování a rozhodování obecních soudů a tam bych snad mohl být něco platný,“ dodává.
Beru to jako absolutní vrchol své kariéry. Před několika lety by se mi ani nesnilo, že bych se mohl stát soudcem Ústavního soudu... Na svoji práci se velmi těším a doufám, že zapadnu do kolektivu soudců Ústavního soudu a zapadnu i svojí filozofií do rozhodovací činnosti.
Opravdu vhodný kandidát?
Rezervovaně se k novému soudci staví bývalá ústavní soudkyně a současná senátorka Eliška Wagnerová. Přiznala, že u projednávání jeho nominace v Senátu nebyla a osobně ho nezná, z rozhovoru, který poskytl České pozici, však není přesvědčena, že by byl Jaromír Jirsa na funkci zcela připraven.
„Jeho přístup – nebo alespoň tak se prezentoval – je veskrze manažerský. To ale není přístup, který by prospíval Ústavnímu soudu. Tam by měl přijít přístup pohříchu soudcovský a přístup, který nehledí na obyčejné zákony a z nich vykládá ústavní ustanovení, ale naopak z ústavních ustanovení vykládat ustanovení podzákonná,“ podotkla Eliška Wagnerová.
Nepovažuje také Jaromíra Jirsu za hotového ústavního soudce, považuje ho za experta na občanské právo. „Ale ústavní právo je o něčem jiném. Jistě se do toho dostane, ale bude to chvíli trvat,“ míní.
GALERIE
Jaromír Jirsa
Mandát ústavního soudce jednou a dost
Jirsa při svém nedávném projevu před senátory prohlásil, že po uplynutí jeho desetiletého funkčního období se již podruhé o post ústavního soudce ucházet nebude. Podle něj by dokonce měla existovat zákonná úprava, která by přímo zakazovala opakování mandátů ústavního soudce.
V minulosti se staly kauzy dvou kolegů (Nykodým a Výborný), kteří podle mých informací v zásadě v Senátu neprošli proto, že rozhodovali u Ústavního soudu tak, jak rozhodovali. A to není dobře. A obávám se, aby v některých situacích neinklinovali soudci, kteří by se chtěli ucházet o opakování mandátu, ke konci tohoto mandátu k jistému alibismu a aby nerozhodovali podle toho, kdo vlastně o nich bude za pár týdnů hlasovat v Senátu.
Jirsovu nominaci schválil před dvěma týdny Senát. V nominačním projevu před senátory Jirsa řekl, že v některých případech chybí uplatňování selského rozumu a přirozeného a materiálního pojetí práva. Při rozhodování ústavních soudců chce přispět svým postojem k právu na spravedlivý proces, neboť porušení tohoto práva řeší soud v 80 procentech případů.