Vnést na Ústavní soud „rutinu z praxe“, uchovat sepětí Ústavního soudu s obecnou justicí a dohlížet na zachovávání práva na spravedlivý proces. To jsou cíle Jaromíra Jirsy, kterého odpoledne jmenoval prezident republiky Miloš Zeman novým ústavním soudcem. Bývalý šéf Soudcovské unie a dosavadní místopředseda Městského soudu v Praze ve funkci obsadil místo po Vlastě Formánkové, jejíž mandát už skončil. Ústavní soud je tak opět zaplněn, má všech 15 členů.
Devětačtyřicetiletý Jaromír Jirsa působí v české justici od 1. ledna 1990. Nejprve pracoval jako justiční čekatel, poté jako soudce a místopředseda obvodního soudu, následně jako předseda a soudce krajského soudu, odvolacího senátu. Sám sebe označuje za „rutinéra z praxe“, věří proto, že právě rutinu z praxe přinese také Ústavnímu soudu.
Očekávání přínosu Jirsovy dosavadní praxe se promítlo i do jeho krátkého projevu po jmenování na Pražském hradě, stejně jako do projevu prezidenta Miloše Zemana. „Nový soudce Ústavního soudu propojí praktickou soudcovskou praxi s praxí Ústavního soudu, aby neexistoval jakýsi hiát mezi oběma těmito rovinami,“ řekl prezident. Připomněl také, že v Senátu byla na Jirsově jmenování nebývalá shoda.
Konec justičního formalismu?
Jirsa dlouhodobě odmítá tzv. „justiční formalismus“, kdy například rozsudky soudů nižších instancí čítají i desítky stran. „Stará soudcovská pravda říká, že čím více stran rozsudku soudce popíše, tím více to svědčí spíše o tom, že dodatečně hledá důvody pro to, proč rozhodl tak, jak rozhodl,“ upřesňuje s tím, že rozsudky jsou adresovány účastníkům, nikoliv advokátům.
Jelikož v některých případech se nemohou účastníci řízení obrátit ani na Nejvyšší soud s dovoláním, obrací se proto podle Jirsy rovnou na soud ústavní. „Někdy nemají ani možnost podat odvolání v bagatelních věcech, takže Ústavní soud v řadě případů zasahuje do dokazování a rozhodování obecních soudů a tam bych snad mohl být něco platný,“ dodává.
Opravdu vhodný kandidát?
Rezervovaně se k novému soudci staví bývalá ústavní soudkyně a současná senátorka Eliška Wagnerová. Přiznala, že u projednávání jeho nominace v Senátu nebyla a osobně ho nezná, z rozhovoru, který poskytl České pozici, však není přesvědčena, že by byl Jaromír Jirsa na funkci zcela připraven.
„Jeho přístup – nebo alespoň tak se prezentoval – je veskrze manažerský. To ale není přístup, který by prospíval Ústavnímu soudu. Tam by měl přijít přístup pohříchu soudcovský a přístup, který nehledí na obyčejné zákony a z nich vykládá ústavní ustanovení, ale naopak z ústavních ustanovení vykládat ustanovení podzákonná,“ podotkla Eliška Wagnerová.
Nepovažuje také Jaromíra Jirsu za hotového ústavního soudce, považuje ho za experta na občanské právo. „Ale ústavní právo je o něčem jiném. Jistě se do toho dostane, ale bude to chvíli trvat,“ míní.
Mandát ústavního soudce jednou a dost
Jirsa při svém nedávném projevu před senátory prohlásil, že po uplynutí jeho desetiletého funkčního období se již podruhé o post ústavního soudce ucházet nebude. Podle něj by dokonce měla existovat zákonná úprava, která by přímo zakazovala opakování mandátů ústavního soudce.
Jirsovu nominaci schválil před dvěma týdny Senát. V nominačním projevu před senátory Jirsa řekl, že v některých případech chybí uplatňování selského rozumu a přirozeného a materiálního pojetí práva. Při rozhodování ústavních soudců chce přispět svým postojem k právu na spravedlivý proces, neboť porušení tohoto práva řeší soud v 80 procentech případů.
