Česká republika si v souvislosti s umísťováním uprchlíků do detenčních zařízení vážně koleduje o žalobu u mezinárodního soudu pro lidská práva, varovala v Otázkách Václava Moravce bývalá ústavní soudkyně a dnes senátorka Eliška Wagnerová. Poukázala třeba na to, že děti uprchlíků by v detenci vůbec být neměly.
„Já jsem se seznámila s různými dokumenty, které mapují podmínky v těchto různých zařízeních, nejvíce o Bělé - Jezové. A to musím říct, mě tedy vyděsilo. Myslím, že si tady Česká republika koleduje o žalobu u Evropského soudu pro lidská práva, kde prohrály už i jiné státy jako Francie, Belgie kvůli takzvanému krutému, nelidskému zacházení, které je spatřováno mimo jiné zejména ve vztahu k dětem, které vůbec nemají v detenci být,“ konstatovala senátorka.
Podle ní příchozí uprchlíci podléhají Dublinskému systému. Ten pro žadatele o mezinárodní ochranu znamená především právo na meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu pouze v jednom členském státě Evropské unie. A vymezuje podmínky zacházení s žadateli.
Legislativa měla už dávno vymezit, co je vážná hrozba
„Problém je, že dublinská kritéria umožňují umístit je do detence pouze v případě, že hrozí nějaká vážná hrozba útěku. Co je ale vážná, má být definováno domácím zákonem. Ovšem domácím zákonem to definováno není,“ poukazuje Wagnerová na potíž České republiky.
Jednu ze stížností v současnosti řeší i Nejvyšší správní soud, který se obrátil na Soudní dvůr EU s otázkou, zda lze zajišťovat migranty. Právě proto, že české zákony nedefinují kritéria nebezpečí útěku. Obdobnou situaci řešilo Německo i Rakousko, kde Nejvyšší správní soudy konstatovaly, že pokud opatření v zákoně chybí, je to chyba, podotkla Wagnerová.
Dublin versus readmise
„Dodržujeme do písmene evropské právo. Kdyby Evropa v minulosti nutila dodržovat evropské právo Řeky, Italy a další země, nemuseli jsme dnes vůbec být v těchto problémech,“ reagoval na upozornění Wagnerové ministr vnitra Milan Chovanec. Nepovažuje za rozumné oddělovat dítě od matky, která se ocitla v detenčním zařízení. Obzvláště v situaci, kdy se snaží úřady vracet většinu migrantů do sousedních zemí, ze kterých k nám přišli. „Určitě více než polovinu jich vracíme do Rakouska,“ upřesnil Chovanec.
Wagnerová ale zdůrazňuje, že se u nás nerozlišuje při zacházení s uprchlíky právě to, zda podléhají Dublinskému systému, nebo správnímu vyhoštění. Oba režimy se totiž výrazně liší. Například dublinské instrumenty nestanovují účtovat poplatek za pobyt v detenčním zařízení, který za měsíc dosahuje zhruba 27 tisíc korun, upozorňuje senátorka.
Chovanec ale míní, že zpět do zemí jsou lidé posílání nikoli na základě Dublinu, ale readmise. „Tady by neměl existovat jeden jediný migrující člověk, který přišel do Evropy, a není registrován,“ zdůraznil Chovanec s tím, že podle dublinských dohod by se měl žadatel zaregistrovat v zemi, do které přicestoval, a tam vyčkat na rozhodnutí o své žádosti. „My zachytáváme velkou část lidí, kteří nemají vůbec žádnou registraci,“ upozornil Chovanec na selhávání Dublinského systému.
Vybírat od uprchlíků peníze za náklady na pobyt v záchytném zařízení je podle Chovance legitimní. Pobývají zde, navíc porušili zákon, pak je v pořádku, že na svůj pobyt českému státu přispějí, míní. V současnosti se mění legislativa v tom smyslu, aby neodcházeli ze zařízení zcela bez prostředků, uvedl.
