Praha – Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že je možné odpojit ochrnutého Francouze Vincenta Lamberta od přístrojů, které ho udržují při životě. Věčná otázka, kterou nyní řešili štrasburští soudci, rezonuje i Českem. Diskuse o právech pacientů na smrt, ale i eutanázii či asistované sebevraždě se pravidelně vrací. Jak se ale shodli Jan Payne z Ústavu pro humanitní studia v lékařství 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a proděkan Právnické fakulty Univerity Palackého Pavel Bureš, obecná pravidla lze v takových případech stanovit jenom těžko a pouze v případě, že po nich bude velká poptávka.
Jan Payne, který je v Česku autoritou v oblasti lékařské etiky, je přesvědčen, že i kdyby vznikla legislativa, která by umožnila provádění eutanazie, ve skutečnosti by nebylo možné hovořit o jejím povolení. „Jedná se vždy o jedinečný a konkrétní případ a zákon musí být obecný a nemůže se týkat jedinečných případů. (…) Jediné, co je možné legalizovat, co se stalo v Holandsku, Belgii a případně se uvažuje v jiných zemích, je, že se legalizují podmínky, za kterých se bude rozhodovat,“ upozornil. Není přitom přesvědčen, že je česká společnost k něčemu takovému připravena. „My se sociologicky v lecčem podobáme Holandsku, ale v úctě k člověku jsme diametrálně na opačném konci,“ řekl.
Podobný názor má i proděkan olomoucké právnické fakulty Pavel Bureš, který ovšem zdůraznil, že i otevření cesty k samotnému rozhodování o ukončení života je proces složitý a citlivý. „Je na společnosti, na politických elitách, na občanské společnosti, aby vyburcovala debatu, zda eutanázie, asistovaná sebevražda nebo případ odpojení od přístrojů, nějakým způsobem dále upravovat,“ shrnul.
Podle Jana Paynea je ale volání po jasné legislativě spíše snahou vyhnout se odpovědnosti. „Člověk může udělat chybu a nese za to odpovědnost. Je to prekérní rozhodování. Většině lidí se do těch dilemat nechce.“ „Máme dilemata, ale vůbec se v nich neumíme pohybovat. Neumí to lékař, a tak chce mít jasně nalinkováno: Toto je aktivní a toto je zakázané,“ shrnul lékaře, který je také předsedou Společnosti lékařské etiky.
Že by lidským dilematům odlehčil zákon, který by jasně stanovil, že má každý absolutní právo rozhodnout se, zda chce žít, nebo zemřít, vyloučil Pavel Bureš. „Znamenalo by to anarchii ve společnosti, kdy by každý měl absolutní právo. Demokratická společnost přínáší určité limity,“ podotkl.
Verdikt, který se týkal francouzského pacienta, tak zřejmě české zákony nezmění. Přesto ho ještě právní experti budou hlouběji zkoumat. Rozsudek totiž dostane 46 ostatních členských zemí Rady Evropy. Francouzský právník a specialista na lidská práva Nicolas Hervieu dokonce verdikt označil za možnou „právní referenci ke konci života v Evropě“.
