Praha - Působivá architektura budovy v Apolinářské ulici v Praze už sto čtyřicet let budí zvídavé pohledy, hlavně ale slouží nastávajícím matkám. Zdejší porodnice U sv. Apolináře ve svých začátcích zvládala tři tisíce porodů ročně a nyní patří k nejdéle fungujícím porodnicím.
Mezi režnými cihlami Apolináře se rodí už sto čtyřicet let
Nadčasově pojatý projekt známého stavitele Josefa Hlávky slouží lékařům už sto čtyřicet let. Architektura stavby připomíná anglická sídla, podle porodníka Antonína Pařízka ale Hlávka nacházel vzory i blíž českým hranicím. „Inspiroval se budovami v Německu, dále v zemích Beneluxu a ve Vídni,“ popsal Pařízek. Její podobu ale ovlivnily i omyly doby. „Zemský výbor zadal architektovi úkol, aby postavil porodnici, která bude splňovat antiseptická hlediska, a tenkrát se lidé domnívali, že to splňují právě režné cihly. Proto měl zadání udělat tuto budovu z režných cihel,“ přiblížil Pařízek. V té době lékařům umíraly rodičky na horečku omladnic, potřebovali bojovat s infekcemi a domnívali se, že aseptické prostředí by to vyřešilo. Režné cihly ale nebyly správnou cestou.
Stavba porodnice trvala zhruba deset let. Hlávka vedl spory s dodavateli nekvalitních cihel, ale komplikace způsobil sám architekt, který během stavby ochrnul. Porodnici tak dostavoval korespondenčně, zatímco ležel na zámku v Lužanech. S pokyny pravděpodobně jezdili kurýři na koních. Po svém otevření porodnice zaujala. Nebyla sice prvním takovým zařízením, jenomže do té doby nabízely služby mnohem menší porodnice. O narození prvního dítěte u Apolináře informovaly Národní listy ve svém vydání z 28. dubna 1875. Hned první rok provedli tři tisíce porodů a zdejší služby byly srovnatelné se všemi světovými porodnicemi v západní Evropě. V současnosti tu odrodí pět tisíc dětí ročně. „Patříme ke třem největším porodnickým zařízením v zemi,“ poznamenal Pařízek.
"Patří k nejdéle otevřeným porodnicím na světě a naší povinností je této tradici dostát. Chceme přispívat k rozvoji oboru porodnictví obecně a chceme dosahovat takových výsledků, které odpovídají nejlepším světovým kritériím," uvedl porodník Antonín Pařízek z porodnice U sv. Apolináře.
Vyhledávaná i bohatými měšťankami, které chtěly utajit porod
Zemská porodnice v Apolinářské ulici sloužila od svých začátků spíš pro méně majetné vrstvy, ale byly tu i výjimky. „Porodnice fungovala v té době hlavně pro rodičky velmi chudé, které neměly dostatek finančních prostředků, a dále pro bohaté měšťanky, které zde chtěly uskutečnit utajený porod,“ řekl Pařízek. Bohatá měšťanka v takových případech přijela, odevzdala určitý obnos peněz a byla tajně přijata. Chudé ženy, které neměly dost peněz, zde nakonec po vlastním porodu zůstávaly a navíc kojily miminka těchto bohatých měšťanek, které je zde zanechaly. Okamžitě po porodu totiž odešly.
Od porodních bab k přednostům a primářům
Nový ústav navázal na nejstarší pražskou porodnici, jež byla otevřena v listopadu 1762 za vlády Marie Terezie. Rodily se v ní často právě děti z nemanželských vztahů. Od začátku 80. let 18. století porodnice sloužila i k praktické výuce porodníků a porodních bab. Původně sídlila v Soukenické ulici, později se přestěhovala do Vlašského špitálu pod Jánským vrškem a roku 1789 se přestěhovala ke kostelu sv. Apolináře, jen čtvrt kilometru od místa, kde o 80 let později vznikl Hlávkův komplex.
Podle docenta Pařízka je současná porodnice v řadě věcí unikátní, například tím, že tady našla vzdělání většina přednostů, primářů, kteří jsou nejen po Praze, ale po celé zemi. „A fungují na vedoucích místech díky tomu, že prošli naším univerzitním pracovištěm,“ zmínil vedoucí porodnice.