Paříž - Evropské státy včetně Česka si připomínají Den Evropy - 9. května 1950 totiž tehdejší francouzský ministr zahraničí Robert Schuman ve vládním prohlášení navrhl novou formu politické spolupráce na kontinentu. Chtěl tak po druhé světové válce předejít dalšímu konfliktu mezi evropskými státy. Na základě Schumanova projevu pak vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli - tedy základ dnešní Evropské unie.
Schuman položil první stavební kámen evropské integrace
Návrh na vytvoření prvního evropského hospodářského společenství podal Robert Schuman společně se svým poradcem Jeanem Monnetem. Nejdůležitějším úkolem při pokusu o toto sjednocení bylo odstranění táhnoucího se německo-francouzského rozporu. Schuman s Monnetem navrhli, aby se oba státy společně podílely na evropských projektech a vzdaly se národního vlastnictví uhlí a oceli, tedy surovin patřících k páteři veškeré vojenské moci. Návrh nabádal k vytvoření nadnárodní organizace pro výrobu a obchod s těmito surovinami.
Schumanův plán byl přijat a v dubnu roku 1951 bylo Pařížskou smlouvou zřízeno Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), také nazývané Montánní unie. Kromě Francie a Německa byly zakládajícími členy Itálie a země Beneluxu, tedy Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Smlouva uzavřená na 50 let předpokládala odstranění cla uvnitř společenství a sjednocení cla pro třetí země.
Hlubší integrace na sebe nenechala dlouho čekat. Už v březnu 1957 totiž stvrdily tytéž země podpisem vznik Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Tyto tři organizace sloučily v roce 1967 své správní orgány, vznikla například Evropská komise (EK) a Rada ministrů, a začaly se nazývat Evropská společenství (ES).
EU vznikla jako protiváha trhu USA
Rok 1972 byl výjimečný tím, že se země - stále jen šestičlenného společenství - dohodly na vytvoření Evropské unie. Ta ale oficiálně vznikla až v roce 2009 podepsáním Lisabonské smlouvy. Až podle ní totiž unie získala právní subjektivitu. Uskupení se však označuje jako Evropská unie už od roku 1993, kdy začala platit Maastrichtská smlouva. Ta totiž poprvé definovala EU jako unii hospodářskou, měnovou a politickou. Papírově jsou všechny tyto tři cíle již splněny, otázkou ale zůstává jejich praktické fungování a zejména jejich úspěšnost.
Podnětem k vzniku největšího jednotného trhu na světě, v němž funguje volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb, byla snaha čelit v 80. letech vzrůstající konkurenci USA a Japonska. V roce 2000 si dokonce EU stanovila cíl do deseti let Spojené státy předhonit. V polovině desetiletky však lisabonská strategie EU metu omezila na obnovu ekonomického růstu a snížení nezaměstnanosti. Po nesplnění strategie jedné přišla EK s novou strategií, která nese název Evropa 2020.
Lisabonská smlouva postavila do čela unie prezidenta
Jako nejsložitější se v dějinách evropské integrace ukázala být unie politická, která dostávala na frak zejména s nebývalým nárůstem členů EU po roce 2004. Výstižným příkladem může být téměř osmiletý proces vzniku nové smlouvy, nutné k reformě institucí a chodu unie. Náhradním řešením se stala Lisabonská smlouva, která zavedla i úřad prezidenta EU (předseda Evropská rady), jehož postavení je ale umenšeno zachováním rotujícího předsednictví členských zemí, jejichž představitelé vedle předsedy EK rovněž vystupují jako zástupci unie. V roce 1999 se 11 členů EU rozhodlo pro ještě užší integraci, když založilo Evropskou měnovou unii (EMU), ve které se platí společnou měnou zvanou euro.