Špýr/Praha - Svatba osmnáctileté dcery českého krále Václava II. Elišky Přemyslovny se čtrnáctiletým Janem Lucemburským byla významnou politickou událostí, která výrazně ovlivnila osud českých zemí. Česká princezna se za syna lucemburského hraběte a římského krále Jindřicha VII. provdala 1. září 1310 ve starobylém Špýru v dnešním Německu. Sňatek měl uklidnit situaci v zemi zmítané mocenskými boji po smrti posledního mužského člena doposud vládnoucího rodu Přemyslovců Eliščina bratra krále Václava III. v roce 1306.
Lucemburk Jan si vzal Elišku Přemyslovnu a stal se českým králem
O český trůn po vymření mužské linie Přemyslovců soupeřili Jindřich Korutanský, manžel Eliščiny starší sestry Anny Přemyslovny, a Rudolf Habsburský, druhý manžel Eliščiny nevlastní matky Elišky Rejčky.
Po vraždě Václava III. zemi krátce spravoval Jindřich Korutanský, který však uprchl poté, co k Praze dorazil Rudolf se svým vojskem. Ten se stal králem, ale už v roce 1307 zemřel. Zemi opět převzal Jindřich, který se ovšem nelíbil valné části české šlechty.
Vznikl tedy plán využít poslední doposud neprovdanou Přemyslovnu. Skupina významných šlechticů, ke kterým se přidali i vlivní opati cisterciáckých klášterů, vyjednala Eliščin sňatek se synem římského krále Jindřicha VII. Janem Lucemburským.
Pozdější císař Svaté říše římské Jindřich VII. se sňatkem svého jediného syna údajně souhlasil až po značném nátlaku české šlechty a církevních hodnostářů.
Velkolepá svatba se konala 1. září 1310 ve starobylé katedrále ve Špýru. Urozený pár oddal mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu. Ten samý arcibiskup později, 7. února 1311, novomanžele slavnostně korunoval v Praze. Předtím Jan Čechy vojensky obsadil. Jindřich Korutanský s manželkou proto znovu utekli do Korutan.
Petr z Aspeltu oddává Jana a Elišku před hlavním oltářem císařského dómu ve Špýru. (ilustrovaná kronika Balduina Lucemburského)
Původní očekávání Čechů Jan zklamal. Svědčí o tom důsledné užívaní jména Jan Lucemburský v českém prostředí. V Evropě byl panovník znám především jako Jan Český nebo Jan Slepý.
Král, od něhož se očekával mír a rozvoj hospodářství, se nedokázal shodnout s českou šlechtou a o království se příliš nestaral. Proslul jako schopný válečník a diplomat, který však zemi zanechal rozvrácenou a zadluženou.
Válka královen: uvěznit milence své macechy
Iniciativu v domácí politice převzala Eliška. Ta vedla o moc nad zemí „válku královen“ se svojí macechou a dvounásobnou královskou vdovou Eliškou Rejčkou. Obě dámy měly vlivné spojence z řad šlechty: Přemyslovna Viléma Zajíce z Valdeka, Rejčka zase Jindřicha z Lipé.
Situace vyústila fakticky až v rozpad královského manželství. Přispěl k tomu i Eliščin rozkaz uvěznit milence své macechy Jindřicha z Lipé. Většina české a moravské šlechty se však za Jindřicha postavila a král byl nucen ho propustit.
Jan Lucemburský se později přiklonil na stranu Elišky Rejčky. Ta se přestěhovala do Brna, kde Jindřich zastával úřad zemského hejtmana a kde zřídila v podstatě druhý, údajně významnější i honosnější, „královský“ dvůr. Eliška Přemyslovna, která si za sídlo zvolila Mělník, zemřela v září 1330.
Slepý král Jan vrátil prestiž titulu českého krále
Král se roku 1334 podruhé oženil a českou královnou se stala Beatrix Bourbonská. V roce 1339 král Jan oslepl. Během své vlády vrátil prestiž titulu českého krále. Žil až do roku 1346, kdy padl v bitvě u Kresčaku. V té době už české země spravoval jeho syn Václav, který vstoupil do historie jako český král a římský císař Karel IV., jedna z nejvýznamnějších figur evropských dějin.
Jan Lucemburský