Praha – Poslanci ve středu ve třetím čtení schválili novelu zákona, která přináší zmírnění podmínek pro vazebně stíhané: např. častější kontakt s příbuznými nebo oddělené cely pro kuřáky a nekuřáky. Česko je kvůli vazebním podmínkám kritizováno dlouhodobě - podle zdejší pobočky Helsinského výboru jsou podmínky lidí ve vazbě často horší než těch v regulérním kriminálu. Jde přitom o lidi, kteří nebyli pravomocně odsouzeni. Na přísnou vazbu si stěžoval i bývalý hejtman David Rath, v posledních týdnech si zase podmínky za mřížemi vyzkoušeli tři exposlanci ODS i Jana Nagyová.
Novela, která prošla sněmovnou, sice rozšiřuje povinnosti obviněných, ale zároveň konkretizuje jejich práva – teď míří do Senátu. Zmírnění vazebních podmínek úspěšně navrhl branný výbor. Novinkou je, že by mohl být obviněný na cele pro nekuřáky nebo na samostatné cele, pokud o to požádá. Častěji se bude moct vidět i s rodinou, ať už formou návštěv nebo telefonátů: dosud totiž platilo, že se z vazby telefonuje jen výjimečně: „My to pravidlo otáčíme a říkáme, telefonuje se zpravidla vždy, jen ve výjimečných případech nikoliv,“ vysvětloval ve Studiu ČT24 první náměstek ministryně spravedlnosti Daniel Volák.
V souvislosti s návštěvami zavádí novela ještě jednu novinku, v některých případech by totiž ředitel mohl umožnit návštěvu bez sluchové a někdy i bez zrakové kontroly. V tom případě by proběhla zcela bez dozoru kamer. „Hlavním cílem je stav, kdy vazba nebude horší než výkon trestu,“ uvedla už dříve zpravodajka novely zákona Jana Černochová (ODS). Naopak neprošel návrh Jana Chvojky (ODS), podle kterého by musela věznice obviněným zajistit odpovídající práci.
Stísněné prostory s nefunkčním nábytkem
Podle Českého helsinského výboru ovšem vazebně stíhaní pobývají v malých celách, nemají dostatek prostoru k vycházkám a nemohou se dostatečně často mýt. Bývalá předsedkyně výboru a do nedávna také zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová je také kritická. České vězeňství podle ní trpí už několik let podfinancováním a stát není schopen zajistit stíhaným přijatelné podmínky. Vězni jsou prý na malých celách i po třech a prostory na jednoho obviněného se pohybují kolem čtyř metrů čtverečních.
Obvinění navíc nemají podle výboru ani možnost trávit čas mimo celu nějakou kreativní činností a na celách mají většinou starý a nefunkční nábytek. Často kritizovaná je i podmínka, že se mohou vazebně stíhaní sprchovat teplou vodou pouze dvakrát týdně. Podle Rady Evropy mají mít vězni možnost se koupat „pokud možno každý den, nejméně však dvakrát týdně.“ Česko tak podle Šabatové dodržuje jen uvedené minimum, i když prý nepatří k nejchudším zemím.
Některá doporučení Helsinského výboru:
- navýšit peníze ze státního rozpočtu na vězeňství a počet zaměstnanců
- modernizaci ubytování
- zvýšit porci jídel pro mladistvé
- rozšíření vycházkových dvorů
- umožnit každodenní koupání obviněných těhotných a menstruujících žen
- lékařské prohlídky mimo dosah a dohled dozorce
Pro obviněného může být ponižující už samotná přijímací procedura, kdy se musí podrobit tělesné prohlídce, zda do věznice nepřenáší nepovolené předměty. „To znamená, že se prohlíží jeho osobní věci, včetně oblečení, které má na sobě a i včetně tělních dutin,“ uvedl mluvčí Vězeňské služby Robert Káčer v ČT pro pořad 168 hodin. Podmínky v samotné vazbě pak popisoval někdejší poslanec, trestní právník Jaroslav Ortman: „Máte návštěvy jednou za 14 dní, v případě koluzní vazby je to hodina a půl v přítomnosti policisty, teplá voda 2krát v týdnu, telefonování nula, 23 hodin jste na cele, kde je záchod.“ Správně by se nemělo ani ležet na ustlané posteli, ale to prý dozorci někdy povolí. Jeden z vězňů ve vysílání zmíněného pořadu podotkl, že den ve vazbě má 36 a nikoli 24 hodin: „Jenom ležíte nebo sedíte a přemítáte, co s vámi bude.“
Situace v českých věznicích se ale radikálně změnila po vyhlášení Klausovy amnestie letos v lednu, z nápravných zařízení totiž odešlo kolem 6 500 vězňů. Díky tomu ani vazební věznice už nejsou tak přeplněné. Podle Daniela Voláka se má navíc zlepšit i situace obviněných při přijímání do vazby – rozšiřovat se má totiž vazba ve zmírněném režimu. „Když dnes někdo nastupuje do vazby, tak je zabezpečení na úrovni věznice se zvýšenou ostrahou, tedy té nejpřísnější. Nově by ale lidé měli nastupovat do vazby ve zmírněném režimu,“ upozorňoval ve vysílání ČT24 náměstek Volák. Takový režim ale nebude pro každého, výjimky budou např. u těžkých trestů a také v případě koluzní vazby, kdy spolu obvinění nesmí přijít do styku.
Zajímavé srovnání nabídl v pořadu 168 hodin právník Jaroslav Ortman, ten totiž navštívil v Irsku vazebně stíhané Půtu a Šuleje: „Tam je to diametrálně odlišné, telefony každý den, ovoce běžně, zmrzlina byla na programu, a pokud jde o návštěvy, byly dvě návštěvy možné během dne, to znamená dopolední a odpolední.“ Na podobný standard si české vězeňství určitě ještě několik let počká.
Na sprchování chybí peníze
Vše je totiž otázkou peněz. Zlepšení podmínek neočekává ani kancelář ombudsmana, který v minulosti českou vazební praxi rovněž kritizoval: „Co se týče zlepšení materiálních podmínek (a to nejen ve vazebních věznicích), nelze s výrazným zlepšením v nejbližších měsících nebo letech počítat, neboť je to navázáno na finanční prostředky,“ uvedla mluvčí Iva Hrazdílková. Vězeňská služba už má pět let zhruba stejný rozpočet a třeba jen možnost častějšího sprchování by ročně stála miliony korun navíc. „V posledních letech se investovalo víc prostředků do výkonu trestu odnětí svobody, to znamená do věznic jako takových, a vazební věznice zůstávaly až druhé v pořadí,“ připustil v rozhovoru pro ČRo ředitel odboru výkonu vazby a trestu Vězeňské služby Pavel Horák.
To se má ale změnit. Podle ministerstva spravedlnosti se právě do vazebních věznic v blízké době investovat bude. A to hlavně díky lednové amnestii. „Přišli jsme zhruba o 6 500 odsouzených a obviněných. Ty úspory, které za ně ušetříme, za stravování, ošacení, za ostrahu nebo za eskorty dělají přibližně 180 milionů. A právě z těchto peněz prioritně chceme zlepšovat podmínky ve vazebních věznicích,“ vysvětlil Volák. Náměstek ministryně spravedlnosti ale odmítl, že by si mohli obvinění objednávat dovážené jídlo, právě tuto možnost navrhoval David Rath. Podle Voláka by to znamenalo značné bezpečnostní i hygienické riziko.
Vazba se v Česku ročně týká zhruba 2 500 lidí. Ještě na přelomu tisíciletí to bylo mnohem více, v roce 2001 ale parlament přijal novelu, která podmínky pro uvalení vazby výrazně zpřísnila. Počet vazebně stíhaných se poté snížil skoro o dvě třetiny a Česko už tak ve srovnání s podobně lidnatými státy v Evropě příliš nevybočuje.
Do vazby lze tedy vzít jen osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání (tedy jen obviněného). Vazba pak může být:
a) útěková (hrozí, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest)
b) koluzní (hrozí, že bude obviněný ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání)
c) předstižná (hrozí, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil)
Liší se ovšem podmínky ve vazbě a rovněž její délka. Zatímco u nás může u nejtěžších zločinů trvat i čtyři roky, třeba v sousedním Německu nesmí kromě výjimečných případů trvat déle než šest měsíců. Maximálně čtyřletá lhůta v Česku vychází z verdiktu Ústavního soudu z roku 1996, který bral v úvahu Evropskou úmluvu o lidských právech. Ze studie Evropské komise z roku 2005 vyplývala průměrná délka vazby ve většině členských států unie 167 dní; vzhledem k rozdílu v četnosti užívání tohoto represivního prostředku jde ale jen o orientační číslo. Statistiky ČSÚ z loňského roku přisuzují Česku průměrnou délku vazby 150 dní.
Resort věří na náramky
Ministerstvo spravedlnosti doufá, že na zlepšení podmínek další peníze ještě najde. K tomu má pomoct i zavedení elektronických náramků. Těch se mají dočkat nejdříve odsouzení, zhruba do roka od nich i ti obvinění, kteří by jinak skončili ve vazbě.
Náramky už ale běžnou součástí výkonu trestu být měly. Úspěšně prošly pilotními testy a resort vypsal tendr na jejich dodavatele, kvůli prezidentské amnestii se ho ale v dubnu rozhodl zrušit. „Amnestie nám zcela na kusy rozmetala naše předchozí úvahy o počtu náramků, které budeme potřebovat. Proto jsme museli přistoupit k tomu, že jsme v tom původním tendru nepokračovali. Hrozilo, že bychom měli tisíce náramků, které bychom neměli kam udat,“ uvedl Volák.
Domácí vězení jako alternativní druh trestu zavedl trestní zákoník už před třemi lety. Náramky měly pomoct v jeho rozšíření. Bez nich odsouzené kontroluje namátková služba a řada soudců se proto zdráhá takový alternativní trest udělit.
Ke konci loňského roku bylo evidováno 359 domácích vězňů. Přitom zatímco den vězně za mřížemi stojí zhruba tisíc korun, domácí vězení s náramkem vyjde asi na 165 korun denně. Sami vězni navíc přispívají na vlastní monitoring 50 korunami denně.
