Praha – Než byla v listopadu roku 1989 Anežka Česká ve Vatikánu svatořečena, předcházely tomu přípravy i v tehdejším Československu. Překvapením byla ochota režimu vyhovět žádosti o vycestování do Říma pro deset tisíc lidí. Stát se tak chtěl vyhnout tomu, že by v Římě byli pouze emigranti a pozornost médií by se tedy soustředila pouze na ně. Zároveň chtělo tehdejší vedení státu předejít tomu, aby se akce konala v Praze. „Až bude svatá Anežka svatořečena, bude v Čechách konečně dobře,“ prohlásil dříve kněz Tomáš Halík a po několika týdnech došlo i na jeho slova.
Kvůli sv. Anežce pustil režim ze země deset tisíc lidí
Přes komunistickou Prahu - potažmo přes pražské velvyslanectví Spolkové republiky Německo - na konci září prošly tisíce východoněmeckých uprchlíků směrem na západ. Podobnou situaci tak musela československá vláda řešit několik dní poté. Několik tisíc československých poutníků mělo totiž zájem se osobně zúčastnit slavnostního svatořečení české patronky Anežky v Římě. Kanonizaci vedl tehdejší papež Jan Pavel II., účastnil se i kardinál František Tomášek.
Výměnný obchod
Jednání o povolení probíhala už od dubna 1989 a Ústřední výbor KSČ nakonec svolil s vycestováním. Událost podpořil i mediálně. Vyhnul se tak tomu, aby se mše uskutečnila přímo na Strahově v Praze a za přítomnosti papeže. To byl totiž původní záměr biskupů. Vatikánská delegace si výměnou vymínila, že stát nebude poutníkům bránit v cestě.
Tomáš Halík o tom, jak se povedlo politiky přesvědčit
"Myslím, že velkou roli sehrál argument, který v jednání Anežského výboru se státními orgány prezentoval biskup Liška. Říkal, že by celá mezinárodně sledovaná slavnost v Římě byla výhradně záležitostí české a slovenské emigrace a sudetských Němců. Toho se zalekli, zejména strašení sudetskými Němci tenkrát zabralo dokonce i na ně."
Arcibiskupský palác na Hradčanském náměstí se proměnil v ekvivalent cestovní kanceláře. Vyřizovaly se zde formální náležitosti žádostí, ale třeba i pořízení valut. Nebylo přitom úplně jasné, jak velký zájem o cestu bude. Jeden z členů římského organizačního výboru předpokládal, že se akce bude týkat jenom kádrově vhodných poutníků. Katolické církvi nakonec stát ale uvolnil sto autobusů, čtyři vlaky i dvě speciální letadla pro přepravu zhruba deseti tisíc poutníků. Jednalo se tak o největší hromadný výjezd Čechů a Slováků vůbec. „My jsme vůbec nechápali, že je něco takového možné. Považovali jsme to za zázrak,“ uvedl člen organizačního výboru Ludvík Klimeš.
- Teolog a filozof Tomáš Halík v Událostech, komentářích: „Když jsem mluvil s papežem 7. listopadu, v předvečer pádu Berlínské zdi, tak řekl: Konec komunismu se blíží. Brzy padne i u vás, buďte připraveni…“
Požehnání od Anežky
Zázrak se potom spojuje se samotným svatořečením. „Tehdy, až bude svatořečena, bude v Čechách konečně dobře,“ prohlásil Tomáš Halík, který se kanonizace v chrámu sv. Petra rovněž účastnil. Když tato slova kněz a teolog letos oceněný Templetonovou cenou vyslovil v souvislosti s Anežkou Českou, zbývalo po ceremoniálu pouze pět dnů, než se na Národní třídě začal odehrávat první akt sametové revoluce. Vycházel přitom ze staršího vyjádření barokního kněze, které doplnil o „básnickou licenci“.
Papež Jan Pavel II. - svatořečení Anežky České ve Vatikánu
Pro poutníky byl postoj režimu každopádně úplný obrat politického přístupu. Ve vzpomínkách ještě měli potíže spojené s oslavou svátku Anežky České v předešlém roce. Bezpečnostní složky měly tehdy zabránit tomu, aby se ze svátku stala velká manifestace. Autobusy byly zastavovány ještě před vjezdem do Prahy, v oblasti Hradčan nejezdily a metro projíždělo.
Ludvík Klimeš popsal, že změny v dalších komunistických zemích si lidé začali uvědomovat právě v Římě. „I to Německo už bylo na spadnutí, tak jsme si říkali, vždyť ta Anežka určitě zapracuje,“ řekl Klimeš. A Halíkova slova se začala naplňovat: i když režim v Československu v těchto dnech potlačoval demonstrace a zakročoval proti disidentům, poutníkům cestu na západ už otevřel.
GALERIE
videogallery_479536