Diplomat a politik Jan Masaryk se narodil před 130 lety. Jeho tragický konec zůstane pravděpodobně navždy neobjasněn.
Byl uznávaným československým diplomatem první poloviny 20. století, oblíbeným politikem, zábavným vypravěčem i velmi slušným pianistou. Jan Masaryk, od jehož narození uplyne 14. září 130 let, působil jako vyslanec ve Velké Británii, byl ministrem zahraničí exilové vlády Edvarda Beneše a nakonec i ministrem zahraničí ve vládě komunisty Klementa Gottwalda.
Syn prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka při únorové krizi v roce 1948 odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy vlády, pronesl i několik provládních prohlášení. Ve skutečnosti však na vývoj událostí rezignoval a uvažoval o odchodu ze země. Komunistický převrat byl v rozporu s jeho vírou v demokratický systém, s totalitním režimem se nemohl ztotožnit.
Jeho život měl tragický konec. Masaryk byl nalezen mrtev pod okny svého ministerského bytu v Černínském paláci 10. března 1948. Jeho smrt je dodnes zahalena tajemstvím. Ani desítky odborníků a čtyři vyšetřování nedokázaly zcela vyvrátit žádnou z verzí. Shodly se jen v tom, že první šetření bylo nedbalé a účelově vedené k závěru sebevražda.
Kdo byl vrahem?
Případ byl důkladně šetřen bezprostředně po události, následně pak v letech 1968, 1969 a v rozmezí let 1993 až 1996. Pokaždé přicházely v úvahu tři možné verze: nešťastná náhoda, sebevražda nebo úmyslné zabití. Vždy znovu se ozývaly pochybnosti. Naposledy se jím zabýval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu v letech 2001 až 2003. Oficiální závěr, který byl tehdy přijat, je: vražda, pachatel neznámý.
Každá z hypotéz má svoji logiku a své zastánce:
Sebevražda: Masaryk byl typický případ sebevraha
- StB při vyšetřování neprovedla celou řadu expertíz. Například nezabránila manipulaci s tělem před fotodokumentací, i když většina fotografií se nakonec stejně ztratila. A také nezaznamenala vzdálenost těla od budovy.
Lidé z Masarykova okolí se většinou kloní k sebevraždě, neboť o tomto způsobu ukončení života Masaryk v posledních dnech často hovořil. „Jeden den euforicky plánoval útěk na Západ a druhý den jako jediné východisko viděl smrt,“ vzpomínal jeho tajemník Antonín Sum. Právě verzi o sebevraždě výrazně podpořilo první vyšetřování případu Masarykovy smrti, které provedla roku 1948 Státní bezpečnost. Současní historici se shodují, že toto první šetření smrti někdejšího československého ministra zahraničí bylo nedbalé a účelově směřovalo jen k jednomu závěru: sebevražda.
Řada jiných faktorů však teorii o sebevraždě spíše vylučuje:
- Masaryk nenapsal dopis na rozloučenou
- Skočil zády napřed, to je u sebevrahů značně netypické
- Byl nalezen 2,9 metru od zdi, přičemž muž v jeho věku a fyzickém stavu by tak daleko zřejmě nedoskočil
- Na parapetu byly nalezeny stopy stolice. To svědčí o fyziologickém strachu ze smrti, což je u sevevraha nesmyslné
Nešťastná náhoda: fakta mluví proti
Tato hypotéza je dnes již prakticky opuštěná. Vlastně jediným argumentem pro ni je opět psychický stav Jana Masaryka a také to, že měl v době smrti na sobě oblečené pyžamo naruby. Mohlo by to naznačovat, že byl ve stavu značné zmatenosti nebo rozrušení - čemuž by se nebylo co divit. Byl v té době pod výjimečně silným tlakem, jeho duševní problémy se prohlubovaly.
Ty mu ostatně byly diagnostikovány už roku 1912, když pobýval v USA. Tehdy musel být pro podivné chování umístěn do Zvláštní školy pro slabomyslná děvčata a chlapce, což byla v podstatě velmi slušná psychiatrická léčebna pro výjimečné pacienty. Tam také lékaři popsali, že Jan Masaryk trpí lehčí formou schizofrenie.
Tato náhoda mohla vypadat tak, že se Masaryk spontánně vydal po římse kolem okna - mohlo ho k tomu vést cokoliv. Asi po dvou metrech chůze mohl uklouznout a pak se zřítil dolů do hloubky 13,5 metru.
Vyšetřování z roku 2001 až 2003 tuto verzi zcela odmítlo, především na základě důkazů forenzního biomechanika Jiřího Strause. Ten vyloučil roli náhodného pádu a z analýzy místa dopadu odvodil, že k pádu musela vést nějaká vnější síla - ať už dobrovolný skok, nebo strčení nějakou další osobou.
Vražda: Kdo mohl být vrahem
Právě k této verzi se v poslední době přiklání většina výsledků vyšetřování. Dospěla k němu také zdaleka nejpodrobnější analýza Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) z let 2001 až 2003. Podle ní byl Masaryk zavražděn, pachatele se ale nepodařilo zjistit.
Nepřímých důkazů je celá řada:
- V bytě se před Masarykovou smrtí musely pohybovat další osoby, svědčí o tom nedopalky i nepořádek v několika místech Masarykova bytu
- Zdá se, že se Masaryk při pádu pokoušel přidržet stěny; nechtěl tedy dobrovolně dopadnout
- Vzdálenost těla od zdi naznačuje, že k tomu bylo potřeba značné síly
Zmanipulovanost vyšetřování a řada podezřelých úmrtí naznačují, že někdo mohl chtít pravou příčinu Masarykovy smrti utajit. Hlavním podezřelým je v současnosti někdo z komunistické Státní bezpečnosti – tajná služba mohla mít eminentní zájem neposlušného ministra zlikvidovat.
