Tbilisi - Tři měsíce po válce. A zima se blíží. V gruzínské vesnici Tkviavi rozbilo ruské bombardování desítky domů. Rodina 36leté Maji Kareliové stačila před bombami utéct, dům je ale na odpis. Podle většiny obyvatel Tkviavi můžou za letní válku Rusové. Teď ale čekají pomoc od vlastní vlády.
Ta dělá, co může - posílá stavební materiál a vyplácí kompenzace, 15 000 dolarů na zničený dům má postiženým pomoct z nejhoršího. Nervozita mezi lidmi i přesto stoupá. „Ta pomoc nestačí. Nový dům si za ní nepostavíte,“ říká Merab Kvantrišvili, obyvatel Tkviavi.
Gruzínská vláda vyčíslila své škody po prohrané srpnové válce v řádech miliónů dolarů. Ani to ale není všechno, v zemi je 30 000 uprchlíků z Jižní Osetie a Abcházie, kteří se nemají kam vrátit. Osud uprchlíků ze severu pálí gruzínskou vládu úplně nejvíc. Z Jižní Osetie a Abcházie vyhnala válka zbytky gruzínských starousedlíků. Jejich šance na návrat jsou mizivé. Lidé přežívají ve stanových táborech a stavba nových domů ve vnitrozemí se zoufale vleče.
Nejde ale jen o fyzické potřeby. Zavřené dveře do Jižní Osetie a Abcházie Gruzínům připomínají, že jejich země letní válku s Ruskem prohrála. Přesto, že vláda tvrdí opak.
David Darčiašvili, předseda gruzínského parlamentního výboru pro evropskou integraci, tvrdí: „Rusko bylo naneštěstí schopné dosadit do separatistických republik svoje loutkové režimy. S tím se ale Gruzie nikdy nesmíří. Je to naše území.“
Realita v terénu ale říká něco jiného. Jižní Osetie a Abcházie jsou pro vládu v Tbilisi aspoň prozatím ztracené. Vzpomínky na letní ruský vpád se pomalu vytrácejí a Gruzíni mají čím dál víc otázek na vlastní vládu - byla válka skutečně nutná? A nejsou škody za ní příliš veliké?
