Když se řekne tasmánský, většinu lidí asi napadne slovo čert. Ale co takhle – lanýž. Jejich pověst se postupně šíří a zvyšuje se i poptávka ze zahraničí. Kilo kvalitních tasmánských černých lanýžů může stát přes 50 tisíc korun.
Oblíbenou pochoutku pomáhají hledat záchranářští psi v zaslouženém důchodu. „Psi začnou čenichat a označí, kde se lanýže nachází. Pak přijdeme na řadu my a po čichu zjistíme, jestli jsou zralé a máme je sklidit nebo se vrátit za týden,“ vysvětluje pěstitel lanýžů Marcus Jessup.
Vycvičit tyto ceněné hledače není jednoduché. Podle Simona Frenche jen čas a trpělivost nestačí. „Nezáleží na rase. Jde hlavně o přístup, jaký ten pes má,“ říká muž, který čtyřnohé chlupáče cvičí v hledání gastronomické lahůdky. Zužitkovává přitom své celoživotní zkušenosti. V minulosti učil psy hledat drogy a výbušniny.
„Základní výcvik zabere asi šest týdnů, ale pes se i během práce stále učí. Mandy hledá lanýže už devět let, ale pořád se každým dnem zlepšuje,“ dodává French.
Úsilí se vyplatí. Austrálie je v současnosti čtvrtým největším producentem lanýžů – hned po Francii, Itálii a Španělsku. Většina jich pochází právě z Tasmánie a svým aroma se velmi podobají lanýžům evropským. „Je to naprosto jedinečné. Nedokážu tu vůni přirovnat k ničemu jinému na světě,“ chválí tasmánské lanýže nejmenovaná gurmánka.
Hlavní poptávka po nich přichází ze zahraničí. Na export jde kolem 85 procent produkce. A zájem roste. Simon French a jeho psi se proto v příštích letech o práci obávat nemusejí.
