Na severu japonského ostrova Hokkaidó stojí nádraží kvůli jediné studentce. Vlak tu zastavuje dvakrát denně. Až Kana Haradová ukončí na jaře střední školu, stanice zanikne. O zapomenutém nádraží a jediné mladé dívce už dokonce Japonci natočili film.
Pro Kanu Haradovou je vlak jediným spojením z vesničky Kami Širataki do civilizace, kde má školu. Cesta jí trvá 35 minut. V okolí její obce žije pouhých 36 obyvatel. „Vystupuji a nastupuji tady z vlaku poslední tři roky. Tato stanice se pro mě stala samozřejmostí. Budu smutná, až zmizí,“ podotkla dívka.
Nádraží postavili v roce 1955 místní obyvatelé, aby odtud vlak mohl dopravovat jejich děti do školy. Japonské dráhy slíbily malou stanici zachovat do 26. března – tedy do chvíle, kdy Kana skončí střední školu. Původně měla přestat fungovat už před několika lety.
Dobrovolníkům, kteří ji provozují a udržují, bude chybět. „Vzpomínám si, jak jsem tady v důležitém období života jezdil vlakem. Jsem citlivý, když se tady o tom mluví. Mám to nádraží rád,“ konstatoval Noričika Niwa.
Tečkou za jednou životní etapou bude konec nádraží i pro otce Kany, který ji denně ke šraňkám v japonské pustině vozí. Osmnáctiletá dcera se mu odstěhuje do velkoměsta, kde má studovat medicínu. „Nebude už mnoho takových chvil, tak si je chci vtisknout do paměti,“ říká Kiičiro Harada.
Vylidňování japonského venkova a odchod mladých do měst je pro souostroví bolestivým problémem. Průměrný věk vesničanů stoupl na 65 let. „Každý den, který uplyne, dokazuje, že mám stále méně času, a to mě rmoutí,“ prohlásil Kiičiro Harada.
Ještě palčivější je ale stárnoucí populace. Japonci jsou první národ, který přirozenou cestou nezastavitelně vymírá. Prognózy říkají, že kvůli vysokému věku obyvatelstva, ale také díky nízké porodnosti a nulové imigraci se do roku 2060 počet japonské populace sníží o 40 milionů, tedy téměř o třetinu.
