Praha - Americký letec Joe Kittinger seskočil 16. srpna 1960 v rámci vědeckého experimentu z balonu z výšky 31 330 metrů, což je dosud platný světový rekord. Stal se tehdy prvním člověkem, který při volném pádu dosáhl bez použití letadla nebo rakety rychlosti Mach 0,9, čímž se přiblížil rychlosti zvuku. Po padesáti letech chce rekord překonat rakouský dobrodruh Felix Baumgartner, který se rozhodl skočit z výšky 36 576 metrů.
Seskok z více než 30km výšky - boj o světový rekord
K rekordnímu seskoku nastoupil Kittinger 16. srpna 1960 v 5:29 hodin do balonu Excelsior III blízko opuštěné přistávací dráhy v Tularose v Novém Mexiku. Gigantický balon po hodinu a půl trvajícím stoupání dosáhl výšky 31 330 metrů. Tam Kittinger pobyl asi deset minut, provedl měření a začal se připravovat k seskoku. Z balonu vyskočil v 7:12 hodin.
„Viděl jsem mraky hluboko pod sebou a kdesi v dáli opar na obzoru. Naposledy jsem se rozhlédl, zašeptal modlitbu, zapnul kameru a vyskočil… Ze začátku jsem vůbec necítil, že padám, protože můj zrak se neměl čeho chytit. Měl jsem dojem, že zůstávám zavěšen v prostoru. Až poté, co jsem pohlédl vzhůru, jsem uviděl balon vzdalující se obrovskou rychlostí. V tu chvíli mi bylo jasné, že padám k Zemi,“ vzpomínal později.
Rozhovor s Petrem Blahoutem (zdroj: ČT24)
Během volného pádu s malým stabilizačním padákem, který trval čtyři minuty a 36 sekund, dosáhl rychlosti 988 km/h (Mach 0,9), čímž se přiblížil rychlosti zvuku. Velký padák otevřel ve výšce 5 330 metrů. Celý sestup ze stratosféry trval 13 minut a 45 sekund. Kittinger tehdy ustanovil tři dosud platné světové rekordy: rekord ve skoku z výšky (31 330 metrů), rekord v rychlosti ve volném pádu bez použití motoru (988 km/h) a rekord ve volném pádu (26 kilometrů). Podle některých údajů se ale Kittingerův pád kvůli malému stabilizačnímu padáku nepočítá a za rekord v délce volného pádu je považován výkon Rusa Jevgenije Adrejeva z 1. listopadu 1962, který padal 24,5 kilometru.
„Byl to vůbec první vstup člověka do podmínek, jaké vládnou v kosmickém prostoru,“ řekl později. „Do té doby jsme neměli možnost zjistit, co to udělá. Ve velké výšce se například může lidská krev vařit působením nízkého atmosférického tlaku. Kdyby se mi protrhl skafandr, během krátké doby bych zahynul.“ Kittingerův let nebyl jen pokusem o rekord. V první řadě měl prověřit skafandr vhodný pro lety do vesmíru, které se tehdy právě začaly připravovat.
Kittingerův následovník touží pokořit rychlost zvuku
Rakouský dobrodruh Baumgartner chce vyskočit ve výšce 36 576 metrů, což je v anglosaských mírách 120 000 stop. Před teplotami kolem -56 stupňů Celsia ho má chránit speciální skafandr a helma, která připomíná spíše vybavení pro kosmonauty. Na projektu se podílí firma Red Bull Stratos a skafandr navrhla společnost David Clark Company.
Kromě počasí vše závisí na výsledku testů, zda výstroj obstojí v náročných podmínkách. Kromě mrazivých teplot je na pomezí vesmíru nedostatek kyslíku a zcela zanedbatelný atmosférický tlak. V přípravě hodlá Baumgartner co nejvíce optimalizovat techniku seskoku, aby dosáhl rychlosti zvuku. „Kittinger stabilizačním padákem zpomalil rychlost klesání na zhruba 930 km/h. Supersonický třesk při překonání rychlosti zvuku je asi 1128 km/h, dochází k velkým turbulencím a je pak otázka, aby to vydržel skafandr. Co udělá rázová vlna s organismem, to se na zemi těžko zkouší,“ uvedl předseda 1. vojenského paraklubu Plzeň Petr Blahout.
Joe Kittinger vedle modulu Excelsior