Paříž – Okupovaná Paříž a hromadné dvoudenní zatýkání. Událost známá pod názvem Razie Zimního velodromu má datum 16. července 1942. Zatčeno bylo přes 13 tisíc osob z Paříže a okolí, což byl jen zlomek z celkového počtu více než 40 tisíc francouzských Židů poslaných v roce 1942 do Osvětimi. Z nich se po skončení války vrátilo jen 811. Z Pařížanů přežilo jen 25 dospělých a několik dětí. Jedním ze sběrných středisek se stal právě pařížský zimní velodrom, odkud byli Židé dále deportováni do nacistických vyhlazovacích táborů.
„Razii Zimního velodromu“ přežilo jen 25 Pařížanů
Část zatčených v akci zorganizované německými okupanty a francouzskými kolaborantskými úřady skončila v koncentračním táboře v Drancy u Paříže. Asi 7 000 lidí nacisté nahnali do prostor velodromu, kde museli vydržet pět dní bez jídla a s minimem vody. Kdo se pokusil utéct, byl na místě zastřelen. Asi sto zatčených spáchalo sebevraždu. Na zátahu se podílelo i 9 000 pařížských policistů a četníků. Válku tak přežilo jen několik desítek pařížských Židů.
Deportace se týkala rovněž všech německých, rakouských, polských, českých, ruských i dalších skupin Židů všech věkových skupin. Výjimku dostaly jen ženy v pokročilém stupni těhotenství nebo kojící. Zahraniční Židé, jichž bylo 22 tisíc, skončili ve sběrných střediscích kolem Paříže v Drancy, Compiègne, Pithiviers a Beaune-la-Rolande. Děti mladší 16 let nacisté svěřili Všeobecnému svazu Židů ve Francii.
Koncentrační tábor Drancy u Paříže
Policejní prefektura vydala 13. července oběžník o zatčení a shromáždění všech 27 391 zahraničních Židů žijících v okupované Francii. Zátah se nakonec uskutečnil později. Německé orgány raději počkaly až po 14. červenci (výročí dobytí Bastily) i přesto, že se v okupační zóně tento den jako státní svátek neslavil, neboť panovaly obavy z reakce civilního obyvatelstva. Některým lidem se tak podařilo uniknout díky varování odboje nebo některých policistů.
Ačkoliv byl dán policii příkaz, že se zátah nevztahuje na děti mladší 16 let (tento věk byl stanoven, aby se vytvořilo zdání, že lidé budou posláni do Německa na práci), zrušil ministr Pierre Laval posléze tento rozkaz z „humanitárních důvodů“, aby nebyly rodiny odděleny. Nejmladší dítě poslané do Osvětimi na Lavalův rozkaz mělo 18 měsíců.
V roce 1986 bylo náměstí nedaleko bývalého velodromu pojmenováno na Place des Martyrs-Juifs-du-Vélodrome-d'Hiver (Náměstí židovských mučedníků ze Zimního velodromu).
Francie si připomíná výročí zátahu na židovské obyvatelstvo 16. a 17. července 1942
Vězeňkyně koncentračního tábora Osvětim Sarah-Lichtsztejn Montardová, pro jejíž rodinu si letní noci v roci 1942 také přišli četníci, napsala o svých zážitcích z Osvětimi knihu Lov černých motýlů. Účastní se i projektu, který zaznamenává vzpomínky pamětníků. „To mě drží při životě. Žiju jen proto, abych mohla svědčit a předat to, co vím. Musím o tom vyprávět. Už nás moc nezbývá,“ říká.
Reportáž Pavla Šimka (zdroj: ČT24)