Praprapravnučka zřejmě nejslavnějšího polského romantického básníka Adama Mickiewicze válčí s Litvou o své jméno a příjmení: nechce se totiž jmenovat „Mickevic“, jak jí předepisují litevské úřady. U soudu první klání vyhrála, informoval polský list Gazeta Wyborcza.
„Vilniuský soud nařídil imigračnímu úřadu, aby litevské občance Alexii Gorecké-Mickiewiczové, praprapravnučce Adama Mickiewicze, vydal nový cestovní pas, v němž bude její jméno zapsáno v původní podobě, s použitím písmen z a w,“ napsal deník.
Básníkova praprapravnučka je jedenáctiletá dívka a spor ve skutečnosti rozpoutal její otec Roman Gorecki-Mickiewicz. Ten má sice francouzské občanství, ale už roky žije v Litvě, jejíž občanství má jeho dcera. Když platnost jejího litevského pasu vypršela, úřady odmítly do nového dokladu zapsat jméno dívky v původní podobě.
Právnička Goreckého-Mickiewicze před správním soudem argumentovala, že Alexie po 11 let byla u všech litevských úřadů a institucí vedena s původní podobou svého jména a příjmení, a tak je neodůvodněné je politevštit při výměně pasu. Soud to akceptoval a advokátka doufá, že se protistrana neodvolá.
Litevské obdoby jmen provázejí dohady už léta
Případ básníkova potomka je osmým vyhraným případem v sérii pří o zapisování nelitevských jmen v litevských dokladech. Na verdikt čekají další dvě desítky klientů. Jazykový spor ale trvá přinejmenším dvě desetiletí.
V litevském parlamentu se nyní posuzují dva alternativní návrhy na psaní příjmení a obě předlohy již za sebou mají první čtení. Sociální demokraté navrhují psát nelitevská příjmení latinkou v původní podobě, zatímco konzervativci požadují, aby se na hlavní straně dokladu skvělo příjmení v litevské verzi a až na dalších stranách by smělo být uvedeno i v původní podobě. S tímto řešením nesouhlasí litevští Poláci, podotkla Gazeta Wyborcza.
Loni touto dobou si Polsko shodou okolností připomínalo 160 let od smrti slavného literáta. Nejslavnějším dílem Mickiewicze se stal rozsáhlý epos Pan Tadeáš (1834), který barvitě popsal život litevské šlechty na venkově v době básníkova mládí, kdy přes Polsko táhl Napoleon do Ruska. Podle knihy natočil film polský režisér Andrzej Wajda v roce 1999.
Jeden z čelných světových romantiků velmi silně působil na rozvoj polského národního vědomí. Narodil se 24. prosince 1798 na území dnešního Běloruska. Po studiích na Vilniuské univerzitě vyučoval literaturu, historii a právo. Nakonec byl vypovězen z Litvy a žil v západní emigraci, kde vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje.
V letech 1824 až 1829 pobýval v Rusku, sblížil se s děkabristy a přátelil se s Puškinem. Napsal tu Krymské sonety a epos Konrad Wallenrod. Později žil ve Francii a Itálii, kde pokračoval v literární činnosti i v životě revolucionáře. Zemřel na choleru v dnešním Istanbulu, v roce 1890 byly jeho tělesné ostatky převezeny z Paříže na královský hrad Wawel v Krakově.
