Praha - Divočina vzorem pro lesní plantáže. Drtivá většina českých lesů není ani původní ani přirozená - má podobu vtištěnou člověkem. Nepůvodních hospodářských lesů je u nás 99%. Pralesa zbývá posledních 1 000 hektarů.
Pralesy skrývají klíč k řešení obtíží českých lesů
„Lesy, které navštěvujeme a považujeme za přírodní, jsou ve skutečnosti hospodářské a uměle vysazené. Podřídily se člověku,“ říká Dušan Adam z oddělení ekologie lesa. Ochrana pralesů ale není jen otázkou romantiky. V pralesech se dají najít příčiny toho, kde dělají lesníci chyby. „Pralesy mají vědecký význam. Získáme z nich poznatky o dynamice lesa,“ dodává Tomáš Vrška ze stejného oddělení VUKOZ (Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví).
Přirozené lesy kupříkladu mnohem lépe odolávají vichřicím. Dlouhodově se například sleduje, jak se pralesy vyvíjí a mění. Síť českých pralesů se na začátku 21. století aktivně doplňuje. Lesy ČR a přírodovědci podepsali dohody a bezzásahové oblasti se teď vyhlašují i uprostřed republiky. Pralesem tak budou rokle v Železných horách, listnatý les na Doutnáči v Českém Krasu nebo Kostelecké bory na Kokořínsku.
„Bylo potřeba síť pralesů rozšířit, aby byla vyvážená,“ říká Adam. Pralesy jsou navíc zásobárnou živočišných a rostlinných druhů nejenom v tropech, ale i v mírném pásmu. Přírodní sílu dává pralesům především to, že se v lese nechávají mrtvé stromy. Zmíněný Žofínský prales patří mezi nejpřísněji chráněnou přírodu vůbec. Platí v něm nejenom zákaz jakékoli těžby, ale dokonce zákaz vstupu, zatímco ostatní pralesy omezené návštěvy povolují.