Washington/Madrid – Podezření na nákazu virem ebola už nahlásilo více než 20 států na čtyřech kontinentech. Ve většině případů šlo o planý poplach, národní úřady ale nechtějí ponechat nic náhodě. Leckde však střízlivý přístup nahrazují zárodky neskrývané paniky. Nervy tečou hlavně kolem případu mrtvého Liberijce v USA i nakažené španělské zdravotnice. Vyhrocené emoce se přitom neobjevují jen na ulici, ale i ve vrcholných pozicích. Proti počínání Světové zdravotnické organizace (WHO) už ostře vystoupila i část amerických kongresmanů. Ti požadují tvrdá opatření včetně úplného zákazu letů ze západu Afriky.
Panika na vzestupu – Ebola začíná lidem vně Afriky hrát citelně na nervy
„WHO je organizace nevolených byrokratů a politicky jmenovaných zástupců cizích zemí. Nemá povinnost chránit životy a blahobyt Američanů tak jako vy,“ stojí v dopise adresovaném prezidentovi USA Baracku Obamovi. Skupina kongresmanů v něm vyzývá, aby vláda zcela zakázala cestování do země občanům Guineje, Libérie a Sierry Leone. Úřady by prý navíc měly těmto lidem zatrhnout i udělování víz.
Podle zákonodárců se totiž Obama podřizuje „diktátu“ WHO ohledně toho, jak se mají americké úřady vůči hrozbě rozšíření eboly chovat. V textu vybízejí také ke zvážení, zda by imigrační a zdravotnické úřady neměly uvalit 21denní karanténu na každého, kdo z dotčených zemí přijíždí do USA.
Prezident Obama na zasedání bezpečnostního výboru
Nehledě na výzvu 23 republikánů a 2 demokratů, Spojené státy už zavedly přísnější opatření na pěti velkých letištích. Cestující ze západní Afriky zde procházejí teplotním screeningem a vyplňují osobní dotazníky. Ani to ale nemusí ebole zabránit, jak ukazuje případ Liberijce Thomase Duncana. Ten prošel letištní kontrolou bez zjevných příznaků i horečky, v osobních údajích pak jednoduše zalhal.
Jeho příbuzní teď ale svalují vinu i na lékaře. Obvinili totiž nemocnici v Dallasu, že pro záchranu Duncana neudělala vše, co mohla. Do případu přitom vložili rasový kontext - „prý je podezřelé, že nakažení běloši v Americe ebolu prežili, ale jediný černoch ne. “Nedostalo se mu péče, kterou si zaslouží stejně jako kdokoliv jiný v Americe," tvrdí Duncanův synovec Joseph Weeks.
Nemocnice se brání tím, že pro Duncanův život udělala maximum. Jenže to, co umístění Liberijce na lůžku předcházelo, podle jiných zdrojů přílišnou důvěru nevzbuzuje. „Měli jsme v něčem jednat rychleji. Udělali jsme některé věci špatně, o tom není pochyb,“ přiznává starosta Dallasu Mike Rawlings.
Rodina Thomase Duncana v doprovodu dallaského starosty
Bizarní úrovně dosáhl incident v letadle směřujícím z Filadelfie do Dominikánské republiky. Jeden z pasažerů se náhle zvedl a začal na ostatní křičet, že má ebolu. Podle všeho šlo o vtip. Letuška jeho autora nazvala idiotem, ale cestující nad tím jen tak rukou mávnout nedokázali.
S nervozitou notně přikládají také v New Yorku. Zaměstnanci uklízející letadla si stěžují, že nemají potřebné vybavení a výcvik. A upozorňují, že ani měření teplot na letištích mnoho neřeší. „Lidi si můžou vzít tylenol, můžou si vzít ibuprofen a mohou horečku zamaskovat. Tohle není spolehlivá strategie, jak udržet ebolu mimo tuto zemi,“ tvrdí Amesh Adalja z Lékařského centra Pittsburghské univerzity.
Madrid: Nervozita pracuje u zdravotníků a pacientů
Neklid panuje také na druhé straně Atlantiku – v Madridu se kvůli ebole lidé porvali s policií, když úřady utrácely psa nakažené ošetřovatelky. Ostatní ošetřovatelé si stěžují, že je nemocnice dostatečně nechrání. Obavy neskrývá také celá čtvrť, kde Teresa Ramosová bydlela. Zdravotní stav ošetřovatelky nakažené ebolou je sice stabilní, ale pořád velmi vážný. V izolaci už je celkem 14 lidí, hlavně zaměstnanců nemocnice. Řada lidí se prý kvůli nedostatku informací necítí bezpečně. „Schválně se zeptejte kohokoliv z okolí, jestli jim někdo vysvětlil, kde přesně nakažená byla, s kým byla a na jaké jednotce leží,“ stěžuje si jeden z pacientů kliniky Alcorcón.
Aktivisté protestují proti utracení psa nakažené zdravotnice
Ojedinělé tak nejsou případy, kdy lidé odmítají chodit do tamní nemocnice – byť na trhání zubů nebo k logopedovi. Kvůli informačnímu chaosu a strachu podle odborů mnozí zaměstnanci madridské nemocnice Carlose III. nepřišli do práce. Evropská unie už ve čtvrtek Španělsko vyzvala, aby vysvětlilo, jak se mohl vir dál rozšířit navzdory přísným opatřením.
Že se strašák eboly už v myslích Evropanů stihl usadit, dokazuje i případ jedné pařížské školy. Některé matky do ní nechtějí poslat své děti kvůli tomu, že se jeden ze žáků právě vrátil z Guineje. Přestože chlapec nevykazuje žádné příznaky nebezpečné nemoci, matky trvají na svém. „Měl by být v karanténě. Vzhledem k tomu, že to trvá tři týdny, než se příznaky objeví, co máme mezitím dělat?“ ptá se jedna z matek.
Emoce kvůli ebole stoupají (zdroj: ČT24)
Škola chlapci měří teplotu každé čtyři hodiny, i proto někteří jiní rodiče vyzývají ke zklidnění. Francie je potenciálně riziková oblast kvůli častým letům do Afriky, o jejíž izolaci se mluví čím dál víc. Kvůli obavě z nákazy včera úřady dočasně uzavřely jeden dům za Paříží, dokud nebylo jisté, že je vše v pořádku. Jediným případem eboly v zemi tak zatím zůstává ošetřovatelka Lékařů bez hranic, která se nakazila v Libérii a podařilo se ji vyléčit.
Počet obětí v Africe překročil 4 000
Přesný počet podle posledních údajů WHO k 8. říjnu činí 4 033. Předchozí statistiky z tohoto týdne hovořily o více než 3 860 mrtvých. Nejvíce postižené jsou tři africké státy. Z Libérie je hlášeno 2 316 úmrtí, ze Siery Leone 930 a z Guineje 778. V Nigérii nákaze podlehlo osm lidí a jeden v USA. Ve statistice úmrtí však chybí například dva španělští misionáři, kteří se nakazili v Africe, ale zemřeli ve Španělsku. Jiná epidemie eboly usmrtila v Konžské demokratické republice 43 lidí ze 71 nakažených.