Praha - Ženevské úmluvy na ochranu obětí války byly sjednány na diplomatické konferenci, která se konala v Ženevě ve dnech od 21. dubna do 12. srpna roku 1949. Smluvními stranami Ženevských úmluv jsou všechny státy světa a jejich zásady jsou součástí takzvaného mezinárodního obyčejového práva. Z tohoto titulu jsou závazkem pro každého člena mezinárodního společenství. Podmínky musí být dodrženy všemi stranami konfliktu za všech okolností, tedy i bez ohledu na chování kterékoli ze stran konfliktu.
Oběti války jsou pod ochranou Ženevských konvencí
Ve druhé světové válce zemřelo v bojích čtyřiadvacet milionů vojáků. Paradoxně víc obětí, zhruba dvaatřicet milionů, bylo na straně civilistů. Právě útrapy obyčejných lidí přiměly poválečné vlády, aby vyslaly své zástupce k jednacímu stolu. Výsledkem byly Ženevské konvence, neboli čtyři úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů.
Pozvání švýcarské vlády před šedesáti lety vyslyšelo 59 zemí ze sedmdesáti oslovených. Dalších dvanáct zemí a mezinárodních organizací včetně OSN vyslalo alespoň své pozorovatele. Jako experti byli přizváni taky zástupci Červeného kříže.
Od roku 2006 platí konvence pro všechny státy světa
Od srpna 2006 platí Ženevské konvence pro všechny státy světa. Jejich zásady jsou ale stále v mnoha válečných konfliktech vážně porušovány. O jejich dodržování se mluvilo například v souvislosti s válkou v Iráku, Afghánistánu nebo při konfliktech na Blízkém východě. Vážné porušení Ženevských úmluv se dotýká zájmu každého člena mezinárodního společenství. Každý stát je povinen osobu podezřelou ze spáchání vážného porušení postavit před soud, bez ohledu na její státní příslušnost, nebo ji vydat státu majícímu na jejím stíhání zájem.
Ženevské úmluvy spolu se svými dodatkovými protokoly představují základní pramen mezinárodního humanitárního práva. Jejich hlavní zásadou je, že v případě ozbrojeného konfliktu musí být respektována důstojnost lidské bytosti a bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování musí být před konfliktem a jeho následky chráněni ti, kdož na konfliktu nejsou přímo účastni, jakož i ti, kdo byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí.