Dunblane - Nezaměstnaný Thomas Hamilton ze skotského městečka Dunblane byl pro většinu obyvatel podivínským a uzavřeným starým mládencem. Vědělo se o něm, že má rád malé chlapce a zbraně. V minulosti byl vedoucím ve skautu, ale kvůli nevhodnému chování ke chlapcům byl vyloučen. S tím se ale nikdy nesmířil. Třináctého března 1996 si vzal dvě pistole a dva revolvery a v půl desáté ráno vstoupil do tělocvičny místní školy, kde měly hodinu nejmenší děti. Šestnáct prvňáčků a jejich učitelku zabil, po střelbě zůstalo i mnoho zraněných. Vrah poté obrátil zbraň proti sobě.
Muže vyhodili ze skauta, ze msty postřílel šestnáct dětí
Stačilo několik tragických minut a o Dunblane věděl celý svět. Toto desetitisícové městečko ve středním Skotsku do té doby znali snad jen místní nebo turisté. Městečko se pyšní krásnou katedrálou a turisté oceňovali poklid městečka, kde se všichni znali alespoň od vidění. Datum 13. března 1996 se ale Dunblane do historie zapsalo černým písmem.
Tragická událost zůstává dodnes nejhorším masakrem v evropských školách. Ve světě si více obětí vyžádal jen masakr na Virginském polytechnickém institutu a státní univerzitě v USA v dubnu 2007, kde student z Jižní Koreje zastřelil 32 lidí a poté také spáchal sebevraždu.
Hamilton si stěžoval i královně
Tehdy třiačtyřicetiletý Hamilton se stal v roce 1973, když mu bylo dvacet let, vedoucím ve skautské organizaci, ale o rok později byl obviněn z toho, že fotografoval polonahé chlapce, a místo musel opustit. S tím se nikdy nesmířil a několikrát se pokusil o návrat do světa chlapců. Založil pro ně sportovní klub a údajně se pokoušel získat zaměstnání ve škole, kde nakonec střílel.
Úspěšný nebyl ani v podnikání. Jeho náklonnosti k malým chlapcům se do té doby nevěnovala větší pozornost. Sice se o něm povídalo, že je pedofil, nikdy se však až do osudného rána nedostal do konfliktu se zákonem. Dokonce si dopisem stěžoval britské královně, že byl nespravedlivě označen za „perverzního“.
„Právě jsem chtěla zahájit druhou část rozcvičky, když jsem si uvědomila, že se otevírají dveře. Měl v ruce zbraň a jeho výraz byl ztělesněné zlo. Nebylo to šílenství. Měl v očích úmysl. Přesně věděl, co dělá.“
Na svůj čin se připravoval krok za krokem a vše měl dopodrobna promyšlené. Obětem jeho činu bylo pět nebo šest let, učitelce Gwen Mayerové bylo pětačtyřicet. Střelba trvala asi čtyři minuty a poté se Hamilton zastřelil. „Jak jsem vešla dovnitř, u nohou mi hned ležela mrtvá učitelka a jedna holčička. Těla byla rozseta po místnosti. Děti zemřely tam, kde předtím stály. Zdálo se, že neměly před smrtí ani čas pohnout rukou nebo nohou,“ řekla po masakru zděšená lékařka pohotovostní služby.
O motivu Hamiltona se stále vedou jen spekulace. Vyšetřovatelé se nejdříve zabývali jeho sexuální úchylkou. Později se začalo hovořit stále více o tom, že cílem jeho útoku byly rodiče, které vinil z toho, že nemůže být v blízkosti jejich dětí. Když nemůže být s dětmi on, nebudou s nimi ani ostatní, hodnotili psychologové jeho možné myšlenkové pochody.
Mohutná kampaň obyvatel Dunblane přiměla britský parlament, aby nejprve přijal zákon o zákazu všech zbraní větší ráže než 0,22 palce (5,6 mm). Poté Británie, v čele již s labouristy Tonyho Blaira, zavedla až na výjimky úplný zákaz ručních střelných zbraní.
Na památku zavražděných nazpívaly děti z Dunblane za doprovodu slavného kytaristy Marka Knopflera píseň Knocking on Heaven's Door - a její autor Bob Dylan dal poprvé svolení ke změně textu některého ze svých songů. Tělocvična, kde vrah střílel, byla stržena a na jejím místě vznikla pamětní zahrada.